Papírový měsíc

Něco tak roztomilého se jen tak nevidí. Návrat do starých dobrých časů amerického filmu, zdůrazněný i černobílou formou, která filmu nadmíru sedí. Skvělá Tatum O'Nealová, pohoda, radost z drobných zápletek a zádrhelů, které musejí dopadnout dobře, jde jen o to jak. Čert vem pravidla, když funguje souznění. (09.06.2012)

Zapadlý klenot, který v sobě snoubí hlavní trademarky Bogdanovichovy tvorby v jeho vrcholném údobí (na počátku sedmdesátých let) - inscenování v hlubokém prostoru, minimum střihu a důraz na vedení herců, z jejichž replik, gestikulace, pohybů či pohledů (!) pramení drtivá část energie na plátně. Ačkoliv se jedná o příběh zasazený do období hospodářské krize, režisér ji nevyužívá k prvoplánovým citům (potenciálně citově silné momenty samy postavy shazují), ani k analýze. Historie se jakoby odehrává v pozadí, v dalších plánech. Z trudných podmínek Ameriky tehdejší doby se do popředí dostávají pouze trsy, které slouží k pečlivé charakterové drobnokresbě ústřední dvojice (možná) otec - (možná) dcera a podvratné hře s divákovými sympatiemi, když i přes znalost dějinného kontextu nám jejich konání díky humorné nadsázce nepřijde odpudivé. Snímek o dospívání, potřebě blízkosti s jiným člověkem, zodpovědnosti. Také součást retro vlny Hollywoodu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Svérázné, bez patosu, s kupou lásky ke starším filmům, k minulosti ohleduplné, ale bez nostalgie a příkras. (04.09.2016)

Už od začátku je jasné, jak film musí skončit. Bogdanovich nic nezastírá a na nic si nehraje. A nebo jo. Hraje si na 30. léta. Tohle retro ale jsou 30. léta. Ta atmosféra je úžasná a už jen kvůli ní je dobré se na film podívat. Přestože jde v tomhle zvláštním road-movie spíš jen o vršení epizodních událostí, děje se to nenásilně. Bogdanovich si neodpustil obsadit svého dvorního herce Ryana O´Neala, u nás poměrně neznámého. A tomu zase skvěle sekunduje jeho skutečná dcera Tatum, která za roli dostala Oscara. Ani se nedivím. Kam se na ni dneska hrabe H. J. Osement. Retro je v kursu. (12.01.2006)

Vcelku příjemná podívaná ve stylu road movie. Kořením snímku jsou rozhodně ústřední postavy, atmosféra 30. let a vztah mezi Addie a Mozesem. Hudba, která doprovází scény, je fajn a dodává na zážitku. Dílčí zápletky jsou však takové nemastné neslané a až na situaci kolem whiskey nebyly nijak záživné. A to je i důvod, proč nedám 4*. (12.07.2012)

Může vzniknout příběh na téma >>Muž a malá holka na cestě<< jinak, než jako báchorka o rozmazleném fakanovi a přitroublém smolaři, kteří si celou dobu nadávají a nakonec si padnou kolem krku? Může! A to je právě tento případ. Tento pohodový příběh o podvodníčkovi a osiřelém děvčátku se sentimentu vyhýbá jako čert kříži, naopak oplývá nevtíravým humorem, s dojemnými scénami si jen tak zahrává (většinou je něčím přeruší) a ani srdceryvný závěr se nekoná, ale přichází sarkasticky úsměvný otevřený konec. Ryan O'Neal je sympaťák až na půdu a jeho dceruška Tatum právem získala Oscara. Filmy Petera Bogdanoviche (nebo alespoň většina) mne svou sympatickou přímostí a nepodbízivou upřímností vždycky potěší. 95%. (14.05.2012)