Želvy Ninja

Jeden z mých nejoblíbenějších seriálů dětství. Rafaelo, Leonardo, Donatello a Michelangelo - 4 zmutovaní želváci pojmenovaný po světoznámých umělcích, kteří milují pizzu... a April O'Neal(ovou). Jejich mentorem je taktéž zmutovaný krysák mistr Tříska a jejich protivníky jsou různé podvratné a kriminální živly v čele s Krangem a jeho pravou rukou Trhačem a jeho sluhy nosorožcem Roxteady a prasetem Bebopem. Chytlavá úvodní melodie. Verdikt: 4* a 80 %. (30.03.2012)

Tak jsem zase po X letech viděl pár dílů a vzpomněl si na tu moji závislost na tomto seriálu. Nejraději jsem měl Rafaela s těma vidličkama a červenou maskou a takovým zvláštním způsobem se mi líbil i Trhač s tím svým svým plechovým outfitem..:-)) No a taky mě fascinoval mluvící mozek Krang... Když se na to dívám dnešníma očima, tak musím uznat, že zase taková bomba to není. Tehdy to působilo jako zjevení proto, že nic podobného u nás předtím neběželo. Dnešní televize je plná animovaných akčních seriálů. Vlastně je to takový hezký nápad, jak přilákat puberťáka k televizi - co jej může přitahovat víc než mix bojových umění, sci-fi, kreslená forma a fůra humoru? Nejde ani tak o animaci, spíš mi dnes vadí ty neskutečně primitivní akce, dialogy a kupa nelogičností. Nemám rád, když se něco nadhodnocuje z nostalgie, tenhle seriál prostě na víc než 3* nemá (i když bych si asi jako 13letý pěkně vynadal...) (07.01.2007)

Legendary animák. Co dodat víc, čtveřice "zeleňáků" (nikoli zelenáčů) + mistr Krysa, to bylo něco. Jen těch mechandisových pitomostí, co se kolem toho točilo, od žvýkaček, přes kartičky, obleky, postavičky, skládačky, omalovánky a já nevím co všechno. Přesto nikdo nás nebyl proti. A proč? Protože jsme se do tohoto seriálu, my malí kluci, prostě zamilovali. (12.04.2012)

Vyrůstal jsem na tom. Chtěl jsem být Donatello, ten byl dá se říct ideální. Nejdřív jsem totiž byl Leonardo, ale pak mi vadilo jak je mirkodušínovskej, potom jsem byl Michealangello, jenže pak mi štval jak furt žral pizzu, Rafaelo měl zase trapný zbraňě (takový ty nudný trojbodáky, myslím že jim říkal „say“). Donnatello byl pro mě jasná volba, měl super tyč a ještě k tomu byl koumák. Seriál měl geniální postavy, ať už důstojnej záporák Trhač a jeho přiblblí poskoci Roxtedy a Bebop, nebo mozek celého gangu (doslova) Krank, kterej chtěl furt otevřít bránu do Dimenze X. Opruznej suchar Tříska zmutovanej do obří krysy, nebo sexy novinářka April, do který jsem byl společně se všema vrstevníkama zabouchnutej až po uši. Prostě tohle je nostalgie jako trám, kterou mi stále připomínájí stovky nálepek na posteli, které nejdou dolu. (09.03.2007)

Čtyři zmutované želvy jsou dnes vlastně klasika.Je to taková kombinace komiksu a japonské anime.Jednoduché a napínavé příběhy plné tajemného dobrodružství,u kterých děti neodlepí oči od obrazovek(ani já nebyl vyjímkou),April je k sežrání a padouši správně padoušský.Celé to brouzdá napříč téměř všemi žánry a pro děti to je vlastně kultovní záležitost.Jako dítě jsem hltal každý příběh(i když Želvy nepatřili k mým nejoblíbenějším hrdinům),no jako dospělého už mě to nějak přešlo.Pro dětské publikum má tenhle seriál stále svou výpověď,už tím,že se od ostatních trochu liší.Animace je na úrovni doby vzniku a příběh je uzpůsoben dětskému publiku a příjemně ubíhá.U mě nostalgických 75% jako vzpomínku z dětství.Jsou ale kreslené seriály,které ve mě nechaly stopu silnější až do dneška(Smolíkovy,Rychlá rota atd.). (07.08.2011)