Written on the Wind
Written on the Wind
Režie:
Douglas SirkScénář:
George ZuckermanKamera:
Russell MettyHudba:
Frank SkinnerHrají:
Rock Hudson, Lauren Bacall, Robert Stack, Dorothy Malone, Robert Keith, Grant Williams, Robert J. Wilke, John Larch, Roy Glenn, Maidie Norman (více)Obsahy(1)
Renomovaný režisér Douglas Sirk natočil portrét bohatého muže, kterému nedostatek morálky přinesl úpadek a nakonec i smrt. Robert Stack se představí v hlavní roli jako Kyle Hadley, požitkářský syn texaského magnáta Roberta Keitha, jehož dynastie se začíná hroutit. Ve vedlejších rolích uvidíme hvězdy jako Lauren Bacall v roli Stackovy nešťastné ženy a Rocka Hudsona jako jeho nejlepšího přítele. Dorothy Malone získala za roli Kyleovy nymfomanské sestry Oscara za nejlepší ženský výkon ve vedlejší roli. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (48)
Ano, jsou tam dobré režijní nápady, má to sofistikované dialogy a Robert Stack a Lauren Bacall jsou výborní herci (Rock Hudson má aspoň výborné svaly). Ale je to tak umělá limonáda, že si hned musím vzít z lednice jednu plzeň, abych resuscitoval chuťové buňky... P.S. Kdo chce vidět opravdu fascinující film z naftařského prostřední, nechť vyhledá Až na krev. ()
Melodrama není psychologické drama, víc v něm tlučou srdéčka, stékají slzy, vyznání naráží na hradbu nepochopení, mužská ješitnost si žádá satisfakci. Láska, nenávist, bolest i radost se prodávají ve velkém balení. A v případě Douglase Sirka i poměrně luxusním balení, dodávám. Vždyť se jedná o nejvýznamnějšího žánrového specialistu americké kinematografie 50. let. Ten film je hvězdně obsazený a kdo má melodrama rád, nejspíš nebude zklamaný. Za sebe můžu říct, že bych dlouho pátral v paměti, který melodramatický snímek mě dostal - a Psané ve větru by to určitě nebylo. Celkový dojem: 40 %. ()
Obrovskou devizou tohoto filmu není ani Rock Hudson, Robert Stack nebo Lauren Bacall, ale jí Dorothy Malone, která je ve své roli prostě úchvatně odpudivá. Výborně zahráno a jen kvůli ní na snímek stojí za to kouknout. Mám rád filmy, kde jde o sebedestrukci, ale tenhle mě přece jen zase tolik nenadchl. ()
Chlapec potkal chlapce… a pak do jejich vztahu zasáhla dívka. Teprve zhruba v poslední třetině filmu jsem si uvědomil, že Sirkovi ani tolik nejde o tradiční heterosexuální romanci, jako o takřka westernový duel dvou mužů, přátel na život a na smrt, jejichž frustrace (rozdílného původu) daly vzniknout slabosti spíše pro zbraně a alkohol než osoby opačného pohlaví. Ženy představují jejich zkázu. Možná jsem úplně vedle, ale snažím si takto odůvodnit, proč (tedy kvůli pozdnímu rozpoznání tvůrčího záměru) mne film emocionálně naprosto minul (což se mi u melodramat zas tak často nestává). I bez toho jsem od začátku obdivoval příjemnou vyprávěcí přímočarost, víceznačnost dialogů, expresivní mluvu technicolorových barev (které zaskakují za názornější erotický materiál) a nepřehlédnutelnou falickou symboliku. Povětšinou tedy znaky Sirkovy divadelní průpravy, schopnosti provázat postavy s mizanscénou. Divadelní zkušenosti ale nevysvětlují několik znamenitě sestříhaných sekvencí (otcova smrt) nebo použití subjektivizujících úhlů kamery, jež nás nutí soucítit s domnělým padouchem, což jsou pro změnu důkazy výjimečnosti Sirka coby režiséra filmového. Závěrečné hlazení modelu ropné věže, reprezentujícího falus zakomplexovaných mužských hrdinů stejně dobře jako tehdejší americkou společnost, považuji za jasný důkaz příslušnosti Sirka mezi klasicko-hollywoodské „pašeráky“, kteří do příběhů, na povrchu tak cudných, vkládali dosti podvratná sdělení. 75% ()
Tak po tomhle dávám Sirkovi druhou šanci. All That Heaven Allows byla jen ubrečená limonáda, ale tohle je zábavná, svižná, mnohem méně ubrečená limonáda se štavnatými vedlejšími postavami (vlastně jsou mnohem zajímavější než ty hlavní), atraktivním prostředím a fungujícími vypjatými scénami. A celé je to na 50. léta dost podvratné. Melodrama 50.let si začíná získávat můj respekt. ()
Reklama