Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (595)
Černé barony mám rád. S atmosférou 50. let sice nemají až tak společného, ale je to snímek satirický, idylizující, a tak je ho třeba i vnímat. Je to film doslova zahláškovaný dobovým patosem, který Švandrlík zjevně ovládá mistrovsky, je to film plný výtečných herců i neherců, je to skvělý souhrn skečů a vskutku pitoreskních charakterů z dobového panoptika. Vše provedeno s lehkostí, samozřejmostí a uvěřitelností. Dobrá komedie. ()
Typická ukázka filmu, který není nikterak zázračně natočen, ale herci (zejména pánové Landovský, Schmitzer a +- i Donutil) jej dokáží táhnout takovou silou, že neexistují hluchá místa. K tomu bych připočetl některé geniální narážky, které pochopí jen člověk alespoň trochu znalý (např. hláška "..a tak sme tých bolševikov bili.." je pravdivější, než se může zdát...historicky gramotní vědí). Jednoznačně jedna z nejlepších porevolučních komedií. Častá kritika, že film zlehčuje vážné věci, je výjimečně stupidní - to by člověk musel mít problém s každou komedií, která se odehrává za války apod. "Prisám Bohu, prisám Baťku..." ()
Divácky vděčná adaptace a velký konkurent Dědictví Věry Chytilové v průměrném počtu používaných hlášek na minutu filmu. Spíše sladký než hořký pohled na oddíly beze zbraně z dob naštěstí minulých zaštiťuje skvělý herecký ansámbl se Schmitzerem v čele. Ptáte se proč? Protože mi za hodinu jede vlak, vole.. ()
Voňavka, zopakujte to! - Hovno. Ti, kteří dobu o které Baroni pojednávají nezažili, s úsměvem tvrdí, že přesně takhle to tehdy opravdu vypadalo, ale pamětníci, kteří za Čepičky skutečně sloužili, říkají, že takový bordel a absurdistán na vojně rozhodně nepanoval. Já si myslím, že pravda bude někde uprostřed. Ať tak či onak, film se (i přes hořký konec - Pepa Dvořák) povedl mimořádně a v komediálním žánru patří dodnes k těm nejlepším z domácí, porevoluční produkce. ()
Kniha je blbost a film není o moc lepší. Abych se přiznal, jen jsem se nudil a vtipy, či spíše pokusy o ně, mě místo rozesmání spíše naštvaly. nechápu, jak se to vlastně může tolika lidem vůbec líbil a už vůbec nerozumím, co je na tom tak kultovního. Hlášky, které zlidověly jsou další věcí, která jde naprosto mimo mě. Rozhodně jedna z nejhorších postkomunistických komedií. ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Skutočný major Terazky (vo filme Pavel Landovský) bol Andrej Gazda, ktorý sa narodil 28. 1. 1920 v Dlhej nad Cirochou v okrese Snina. V roku 1940 nastúpil na povinnú vojenskú službu do slovenskej armády. Na slávnostnej uniforme naozaj nosil nemecké vyznamenanie z druhej svetovej vojny "Spona za boj z blízka", ktorú získal na východnom fronte. V prvej polovici 70. rokov občianska pracovníčka, ktorá zdieľala s Gazdom kanceláriu, prezradila, že inak veľmi milý dôstojník dorazil jedného rána do práce veľmi pobúrený a kolegyňu vyzval, aby vložila do stroja papier a začal jej diktovať dopis právnikovi. Večer predtým si totiž prečítal samizdatových "Čiernych barónov", v postave majora Terazkyho sa okamžite spoznal a chcel dostať autora knihy pred súd za to, že ho zosmiešnil a znemožnil. Pracovníčka kancelárie ho nakoniec od toho pracne odhovorila. (Hnacik)
- Představiteli Kefalína, Ondřeji Vetchému, se stala během natáčení nehoda, kterou neúmyslně způsobil Václav Vydra (Šternberk). Chtěl Vetchému potřást rukou, jenomže místo do dlaně se mu prstem trefil do oka. „Já jsem ho vítal a on mi naběhl přímo na prst. Takže místo na natáčení jsme jeli nejdřív k doktorovi. Museli jsme na pohotovost,“ uvedl Vydra. Vetchý tak musel nějakou dobu chodit na natáčení s obvazem na oku, což je vidět i ve filmu, konkrétně ve scéně, kdy si je při nástupu prohlíží generál (Václav Postránecký). Ve filmu však Kefalínovo náhlé zranění není nijak vysvětleno. (HawkeyP)
- Lom, ve kterém pracovali „pétepáci“, se nachází u Radotína a jeho název je „Cikánka“. (sator)
Reklama