Režie:
Zdenek SirovýKamera:
Jiří MacháněHudba:
Luboš FišerHrají:
Pavel Landovský, Bronislav Poloczek, Alois Švehlík, Jiří Schmitzer, Miroslav Donutil, Josef Dvořák, Rudolf Hrušínský ml., Václav Postránecký, Daniel Landa (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Černými barony byli nazýváni příslušníci tzv. Pomocných technických praporů (PTP), jež v padesátých letech tvořily speciální složku naší „lidové“ armády. „Černí“ byli podle barvy nárameníků, „baroni“ pak podle toho, že jako jediní tehdejší vojáci prezenční služby měli peníze, neboť část mzdy za pracovní výkony dostávali v hotovosti. Zajímavé bylo sociálně politické složení těchto jednotek: k „pétépákům“ byli přidělováni odvedenci na jedné straně pro tělesnou vadu, jako např. na „prsa slabý“, ale i politicky uvědomělý redaktor závodního časopisu Dušan Jasánek (V. Javorský), nebo asistent režie Roman Kefalín (O. Vetchý). Na druhé straně lidé s kriminální minulostí jako zloděj Ciml (F. Burda), pro rasový (Rom Kotlár – M. Gumár) nebo třídní (feudál Šternberk – V. Vydra, JUDr. Macháček – B. Rösner) původ. Stejně jako „pétépáci“ stáli na samém okraji vojenské hierarchie i jejich velitelé, obecně se vyznačující mimořádnou dávkou stupidity – major Haluška přezdívaný Terazky (P. Landovský), kapitán Ořech (B. Poloczek), poručík Hamáček (J. Schmitzer) a poručík Troník (M. Donutil). Komické historky jsou však jen odvrácenou stránkou osudu „pétépáků“, provázeného většinou událostmi smutnými a tragickými. Tvůrci to naznačují v úvodních dokumentárních záběrech z filmového týdeníku. Snímek režiséra Zdenka Sirového vznikl podle stejnojmenné knihy humoristického spisovatele Miloslava Švandrlíka. (Česká televize)
(více)Recenze (594)
Z na svou dobu vypointované Švandrlíkovy satiry (zase trošku vnímat ty kontexty, prosím!) zbylo jen obsahem dle scénáře útržkovitě nezvládnuté a formou místy až otravně hlupučké či neumětelsky poctivě debilní šaškování ve stylu mírné lekrace v mezích stádní zábavy... Nojo, už to bude skoro dvacet let, jojo, takhle začínala porevolučně záludně sračkovatět ta naše >slavná< druhdy státní kinematografie. Nejnovější vlna se starým... . . . Začudlili sůdruhovja, terazky sů magormi... %-[.. - - - P.S. Donutil mě znovu až nutil k nevolnosti, Landa pak zjevně ani nemusel moc hrát (sám sebe, že...) a ten Vetchý - sakra on snad ani nepochopil, koho hraje... °-/ . . . Škoda víc už slov... - - - - - (Poprvé viděno kdysi v oněch dobách nadějných, poté jednou ještě s prstem v nose v nějaký ten černý večer, hodnocení kdysi mnohé, komentář zde vcelku otrávený při dalším repete na novácké trdlovizi jako dvastaosmdesátýtřetí - 12.6.2011) ()
Na humoru se mi vždycky líbila ta vlastnost dělat si prdel i z doby, kdy to prdel vlastně vůbec nebyla. A Černí baroni jsou hrozná prdel. A ač by se to na první pohled nezdálo, inteligentní prdel. Sice to ke konci začíná trochu kulhat a rozsypávat se více, než by bylo zdrávo, ale poslední scéna s Mazurkem mě dojímá i po tom takřka čtvrtstoletí. Jen škoda, že už si nazpamět nepamatuji tu báseň Vám z Wallstreetu. Ve škole jsme ji dávali k dobru často. ()
Dobu jsem nezažil, předlohu jsem nečetl a v historii bádám pouze jako obyčejný smrtelník. Archetypy postav však znám (ostatně, ruku na srdce, kdo ne?), situace odehrávající se ve filmu byly občas až bolestně reálné. Kromě všeho výše uvedeného, hvězdného obsazení a pár hlášek opakovaných do zblbnutí jsem na filmu nic zajímavého nenašel, abych na něj pěl ódy jako většina lidí zde. ()
Jeden z nejvtipnejsich ceskejch filmu. Scenar je naprosto perfektni, taky se neni co divit, kdyz je scenar podle knihy nejlepsiho soucasnyho ceskyho spisovatele Miloslava Svandrlika, takze vubec nevadi, ze tu chybi vyraznejsi pribeh, protoze prakticky co slovo, to hlaska. Herci jsou taky bezchybny, obsazeni se opravdu skvele povedlo, hlavne Pavel Landovsky se svoji slovenstinou je bezchybnej. Jediny co mi trochu vadilo bylo uvodnich asi 5 minut dobovejch zaberu, ktery akorat zdrzovali od zacatku filmu. Dej je hezky sviznej a prakticky porad je cemu se smat, takze se porad skvele bavite a najednou je konec. Jeden z mejch oblibenejch filmu. ()
Jedním z nejúčinnějších způsobů boje proti neotřesitelné vládě blbců je humor. Právě tím jsou Švandrlíkovy Černí baroni. Nejde tu o nějakou reflexi hrůz, o historicky přesné vzpomínky, o filosofické přesahy, jde jen a pouze o krystalicky čistou satyru. Koneckonců, román byl psán ve druhé polovině šedesátých let a tedy v době, kdy byla hrůzná zrůdnost padesátých let ještě v živé paměti mnoha lidí. Nebylo nutné ji příliš připomínat, byla ještě stále hmatatelně přítomná. Právě proto Švandrlík její tíživost odlehčil srandou a přiznejme si, jako taková fungují Černí baroni, ať už kniha či film, který ji ostatně velmi věrně zpracovává, spolehlivě dodnes... Kdosi kdysi pravil, že reálný socialismus, respektive jeho aktéři a prosazovatelé, byli takovými krutými kašpárky. V žádné jiné době se k veslu nedostalo tolik neschopných, nevzdělaných a tupých jedinců. Švandrlík neudělal nic jiného, než že jednotlivé korálky tradovaných historek navlékl na souvislou nit svého příběhu. Udělal to ovšem mistrně, přičemž tvůrci filmu jeho vypečené špeky kongeniálně převedli do filmové podoby. Může se to zdát málo. Lze prohlašovat, že Černí baroni nejsou dostatečně "filmoví", nebo, že postrádají souvislý děj a rozpadají se do série epizod... No a co? Jestli se Vám to nelíbí, nedívejte se. My ostatní si tohle dílko rádi a znova vychutnáme... Zajímavé komentáře: Marigold, Radek99, gudaulin, Galadriel Celkový dojem: 80% ()
Galerie (5)
Photo © Bontonfilm
Zajímavosti (53)
- Lom, ve kterém pracovali „pétepáci“, se nachází u Radotína a jeho název je „Cikánka“. (sator)
- Vojín Kefalín (Ondřej Vetchý) představuje Miloslava Švandrlíka, autora předlohy. Opakovaně zde zazní, že byl povoláním asistent režie na Barrandově. Ale spisovatel byl "jen" asistentem Vesnického divadla v Praze. (sator)
- Skutočný major Terazky (vo filme Pavel Landovský) bol Andrej Gazda, ktorý sa narodil 28. 1. 1920 v Dlhej nad Cirochou v okrese Snina. V roku 1940 nastúpil na povinnú vojenskú službu do slovenskej armády. Na slávnostnej uniforme naozaj nosil nemecké vyznamenanie z druhej svetovej vojny "Spona za boj z blízka", ktorú získal na východnom fronte. V prvej polovici 70. rokov občianska pracovníčka, ktorá zdieľala s Gazdom kanceláriu, prezradila, že inak veľmi milý dôstojník dorazil jedného rána do práce veľmi pobúrený a kolegyňu vyzval, aby vložila do stroja papier a začal jej diktovať dopis právnikovi. Večer predtým si totiž prečítal samizdatových "Čiernych barónov", v postave majora Terazkyho sa okamžite spoznal a chcel dostať autora knihy pred súd za to, že ho zosmiešnil a znemožnil. Pracovníčka kancelárie ho nakoniec od toho pracne odhovorila. (Hnacik)
Reklama