Černí baroni

Měla jsem ve svém životě to štěstí poznat se s panem doktorem Baštýřem z vesnice Mazelov, ležící blízko Českých Budějovic a můžu snad náš vztah považovat za přátelství. Pan Baštýř byl doktorem filozofie a ačkoli doktorát složil okolo roku 1948, diplom a titul obdržel po roce 1990. Do té doby se věnoval kromě svého zaměstnání své milované ženě, dětem a koním, husám, kachnám, slepicím a vietnamským prasátkům. S láskou a lidskostí, kterou nezlomil ani fakt, že byl v padesátých letech příslušníkem PTP. Převychovat se ho nepodařilo… Svého dědu, který zemřel ve 36 letech, protože bagatelizoval své obtíže se slepým střevem a stále zdůrazňoval potřebu dát přednost vojínovi, který se postřelil z nešťastné lásky a oba byli ve stejnou chvíli přijati na akutním příjmu vojenské nemocnice v Českých Budějovicích, jsem poznala pochopitelně pouze zprostředkovaně- byl velmi vzdělaný, sofistikovaný, zajímal se o astronomii a historii. Za války byl vězněn a následně totálně nasazen v Drážďanech, kde přežil známý nálet, při kterém mu zahynulo několik blízkých kamarádů. Po Únoru 1948 byl příslušníkem Československé lidové armády jako letecký mechanik. Neměl přímé podřízené, žádní vojíni mu nepodléhali a na své kolegy se díval s útrpným úsměvem. Potřeboval ale někde bydlet, se svou ženou a se svými dvěma dětmi, z nichž jedno je moje matka. Nemůžu a nechci soudit situaci nastalou před více než šedesáti lety. Film mně nesmírně baví a mám pro něj velkou slabost. Stejně jako pro knižní předlohu, která mně jednou málem donutila vystoupit z rychlíku na trase Praha- ČB, pro nezvladatelné záchvaty smíchu... (09.04.2012)

"Poslušně hlásím, že su vojín Vata z Ivančic." Tak se předpisovně hlásilo v lidově-demokratické armádě. Švandrlíkovi pétépáci zkrátka dokázali samizdatově pobavit celý národ a já jsem statečně pod peřinou řval smíchy. Filmu se tu bujarou "armádní" atmosféru podařilo celkem zachytit, ale když už "se to může" tak mě to baví o trošku míň. Přesto budu pozdravovat soudružku hraběnku, malovat Žižku minimálně s lehkým kulometem v rukou a plížit se radostně, protože terazky je tu majorom jakési zmatené individuum, jehož vepři boubelatí rozhodně nejsou pro srandu králíkům. (14.08.2016)

O trosku lepsie, nez TANKOVY PRAPOR (1991), zasmial som sa na skvelych dialogoch ale hlavne na primitivnom zmyslani, aky je zapad zly a kedykolvek nas bude chciet napadnut. Najlepsie to bolo vo chvili, ked prisiel na scenu Vaclav Postranecky: ,,Ja budu snad zase zvracet" alebo kopanec do zadku Donutilovi... 02.12.2010 ______ Pavel Landovský - (Major Haluška,Terazky, velitel praporu) +++ Bronislav Poloczek - (Kapitán Ořech, zvp praporu) +++ Alois Švehlík - (Kapitán Honec, provianťák) +++ Jiří Schmitzer - (Poručík Hamáček, veltel roty) +++ Miroslav Donutil - (Poručík Troník, zvp roty) +++ Rudolf Hrušínský - (Kpt. MUDr. Hořec, lékař) +++ Václav Postránecký - (Generál) +++ Daniel Landa - (Zupák, svobodník Halík) +++ Ondřej Vetchý - (Vojín Kefalín, asistent režie) +++ Hudba: Luboš Fišer +++ (02.12.2010)

Na humoru se mi vždycky líbila ta vlastnost dělat si prdel i z doby, kdy to prdel vlastně vůbec nebyla. A Černí baroni jsou hrozná prdel. A ač by se to na první pohled nezdálo, inteligentní prdel. Sice to ke konci začíná trochu kulhat a rozsypávat se více, než by bylo zdrávo, ale poslední scéna s Mazurkem mě dojímá i po tom takřka čtvrtstoletí. Jen škoda, že už si nazpamět nepamatuji tu báseň Vám z Wallstreetu. Ve škole jsme ji dávali k dobru často. (02.02.2015)

Tak pozrime sa, aj po revolúcii je možné natočiť bláznivú komédiu, ktorá môže zľudovieť, obsahuje obrovské množstvo nezabudnuteľných hlášok a nenatočí ju ani Vorlíček, ani Lipský. Na rozdiel od preceňovaného Tankového praporu sú Baroni skutočne vtipní a odkedy som ich videl, považujem Vetchého za sympaťáka č.1 v českom filme. Ono je to podľa knižnej predlohy? Takže doplním, že dokonalá adaptácia. (14.08.2012)