Irma Vep

Nebyla jsem si jistá, zda mám tenhle film dokoukávat do konce - vesměs průměrná podívaná (třebaže by se tu samozřejmě daly nalézt skryté symboly touhy člověka něco dokázat, atp.) o tom, jak se režisér snaží natočit moderní remake slavného filmu, avšak okolnosti mu nepřejí a nakonec z toho vyleze něco, co by stálo jen za zmačkání a vyhození do koše - a on se psychicky zhroutí. Ovšem ještě před tím, než je odvezen (snad do nějakého ústavu - nepamatuji se), stvoří z natočeného paskvilu něco, co mě nutí zahodit celý předchozí film do hajzlu a mít silné nutkání dát plný počet - ovšem to samozřejmě udělat nemůžu, a tudíž jsou to "pouhé" 4*... (08.05.2006)

Zajímavý film pro ty, co mají tádi film. Chvílemi asi opravdu nudné, tak jak život a práce jsou... Chvílemi asi opravdu vypjaté, tak jak život a práce jsou... Chvílemi prostě takové, jak život a práce jsou. Když o něco jde. Třeba o film. Mám rád film. Chvíli jsem přemýšlel, dát-li čtyři či pět. Tak tak . . . . . (17.01.2006)

Tak tohle opravdu nebyl mainstreamový film. Film vlastně o ničem, ale nuda to není. Hodně se mi líbily záběry z toho starýho filmu či seriálu a docela bych ho chtěl i vidět. To nový přetočení s Maggie Cheung mělo taky něco do sebe. A tím se dostávám k hlavnímu kladu filmu. Maggie Cheung je hrozně roztomilá a přirozená, možná proto že to ani zas tak nehrála. Irma Vep určitě není film pro každého a takový Woody Allen by to asi nazval uměleckou masturbací, ale stejně se mi to líbilo. :-)))) (16.01.2006)

Inteligentně vystavěná variace na Truffautovu Americkou noc (a podobné filmy o filmu) s prvky komedie na způsob Woodyho Allena. Francouzský režisér s geniální, ale těžko předatelnou tvůrčí vizí podléhá hysterickým reakcím a pohybuje se na hraně šílenství, celý štáb je prolezlý korozí vzájemných animozit a herečka – hongkongská hvězda Maggie Cheung – ztvárňuje svoji titulní roli v natáčeném remaku slavného francouzského “seriálu” Les Vampires Louise Feuillaudeho z roku 1915 mnohem lépe a živěji v soukromí během pokoutného dobrodružného podniku za vlahé hotelové noci. Spolu s Demonloverem jsem viděl Irmu Vep po mnoha letech podruhé a mám Olivera Assayase čím dál raději. (12.01.2019)

Osamělost v cizím světě, nepochopení, touha dát průchod tomu, co uvnitř cítíme a vidíme tak jasně...a neúspěch. Vnitřní neúspěch a opět nepochopení. Těžký život dobrodruha, chtělo by se říct. Příběh režiséra Vidala by sám o sobě byl tak leda do artového kina, o to víc vzhledem k úkolu, který se rozhodl přijmout. Irma Vep toho divákovi dává daleko víc než studii osamělosti táhnoucí se paralelně celým filmem. Přináší magii němého filmu, která čiší z ukázek nabídnutých nám k lepšímu pochopení režiséra, a k tomu ještě Maggie, také kouzelnou. Je to právě její postava, díky které se dostaneme do zákulisí a pronikneme k těm vedlejším epizodkám a historkám, malému poznávání lidských povah a osobností, a také k samotnému Vidalovi. Dostaneme nahlédnout do toho, co má dělat "dobrý režisér", po čem údajně volá publikum a jsme o kousek blíž pochopení toho všeho. A pak přijde opět magické finále, silné a mrazivé...na které bych ovšem bez režijních poznámek asi nestačil. Těmi poznámkami myslím onu scénu, ve které asistent režie vysvětluje Maggie "hypnotickou" stránku věci, což je náhodou také scéna, ve které tato paní herečka předvede skvělou etudu strachu a nedůvěry. Až je jednomu líto, že ten film opravdu nevznikl...kombinace klasických scén zvukových (mimochodem Irma Vep má výborně vybranou doprovodnou hudbu), němých a těch čistě Vidalových by měla velkou sílu. Možná. Jisté ale je to, že samotná Irma Vep od Oliviera Assayase ode mě dostane 80% a vznikne další trapné obdivné PS k Maggie Cheung:) PS: Maggie, ještě že jsi se stala herečkou. Budeš nám tak zachována navždy, a to je víc než si zasloužíme;) (12.03.2007)