Hamilton

“This is not a moment, it's the movement. Where all the hungriest brothers with something to prove went? Foes oppose us, we take an honest stand, we roll like Moses, claimin' our promised land. And? If we win our independence? Is that a guarantee of freedom for our descendants? Or will the blood we shed begin an endless cycle of vengeance and death with no defendants?” (20.07.2020)

I'm never satisfied. Miranda je čiročirý génius; možná není až takový zpěvák (natožpak tanečník; tam to stojí na jiných), ale nápaditá a dotažená modernizace skrze (nejen) hip-hop, echt sofistikované libreto, kde v podstatě není plonkový či jen náznakem "na první dobrou" verš (a to se jede nonstop dvě a půl hodiny; motivy se proplétají a vrací v nových významech a konotacích), k tomu je i autorem hudby... Všechna čest. Obdobně zdařilá modernizace tu nebyla od první série Moffatova Sherlocka. Má to šmrnc, dotažené nápady (v podstatě v každém songu je nějaký podvratný originální prvek), nebývalý (zvláště s ohledem na žánr a stopáž) tah na branku, dokáže to odvyprávět strhující dobře známý příběh s gustem i svěžím pohledem (a ne, nespočívá to v onom kontroverzním obsazení rolí "na just" proti barvě pleti), kde je duo Burr/Hamilton stylizováno do shodné dynamiky jako Salieri/Mozart ve Shafferově Amadeovi. A to vše s nadhledem, aktuálně, dramaticky i emocionálně. A obejde se to přitom bez muzikálově přepálených emocí o "velké lásce/velké tragédii". Hamilton je důkazem, že i "až otravný nadměrný hype z největších" se může jednou za tucet uherských roků ukázat jako zcela nedostatečný a nevystihující. (03.07.2020)

// ...not gonna throw away my shot. Určitě nejzásadnější, a dost možná i nejlepší muzikál, jaký jsem kdy viděl. Zásadní v tom, o čem pojednává a čí perspektivou je vyprávěn (formace USA očima imigranta), no a nejlepší proto, že jsem zkrátka ještě nikdy neslyšel takhle důmyslné verše (Lin-Manuel Miranda je fakt génius) podané skrz ten nejelegantnější hiphopový projev, jaký lze snad vymyslet. Hamilton je definitivně jiný, a zároveň je zcela definitivní. Dílo, které nemá obdob. Je moderní, pojednává o důležitých tématech, ale nebojí se být odvážný, zároveň zůstává zábavný, je plný akce, drama, i vášně, a k tomu všemu, když už si člověk říká, že viděl a slyšel všechno, pokaždé ještě zvládne překvapit či strhnout historickou událostí, o které předtím jen málokdo věděl. Je to neskutečné dílo, a fakt bych si moc přál být tam na Broadwayi, sedět v tom hrdém publiku, a nasávat to všemi doušky. Tenhle záznam mi to sice nesplní, je ale dost pravděpodobně nejblíž, co se tomu kdy dostanu. Dejte si to, protože i když jste to na Spotify slyšeli už desetkrát celé, kromě must-hear je to i jednoznačně must-see. Událost roku. 10/10 (03.07.2020)

Nejsem velkej muzikálovej fanda, ale i já poznám, že Hamilton je vybroušenej diamant. Převést politický, na zdrojích postavený, příběh o otcích zakladatelích do textů písniček, kde každé slovo má význam vyžadující soustředěnost publika, by samo o sobě stačilo. Ale Miranda dokázal tu historii oživit a vtělit do příběhu aktéra, kterého historie prakticky zapomněla. Chytře postavil proti rozhodnému muži, který chce řídit tok historie, do opozice stejně schopného aktéra, který ale nemá žádný názor, za nímž by chtěl pevně stát, a jenom čeká na příležitost. To, že každé dějství začíná jejich setkáním, je perfektní strukturní volba, díky níž má finále potřebnou sílu. Je pravda, že první rapem (!) nadupaná polovina je z muzikálového hlediska fortelnější a jaksi zajímavější, kdežto druhá hudebně ztrácí dech. Ale to se zdá být přiměřená daň životopisnému příběhu, který chce Miranda vyprávět. Dalo by se ještě vypíchnout mnohé detaily - třeba melodické nápěvy spjaté s vyslovením jmen klíčových aktérů, které se jako drobné refrény prolínají každou skladbou, v níž se daná postava objeví; nebo třeba fakt, že otrokáře Jeffersona hraje černoch - ale to už jsou jen takové třešničky na dortu... Těším se na druhé shlédnutí. (26.12.2020)

Naprosto D-O-K-O-N-A-L-Ý. Strašně moc jsem se bála, že se mi to nebude líbit nebo mě to nebude bavit, ale pravý opak. Rap není můj styl, nemám ho ráda a celkově v mém playlistu narazíte asi jen na 5 písní, které obsahují rap, jinak se mu vyhýbám. Tohle se ale Mirandovi povedlo. Dokázal spojit historii s moderním hudebním žánrem a vytvořit něco originálního, dokonalého, co pobaví dospívající i dospělé a zároveň to diváka i něco přiučí a seznámí ho to s historií. Jonathan Groff v roli krále je nejlepší, naprosto bez konkurence si tu roli přivlastnil. Pokud vyloženě nejste fanoušci rapu, tak si zde moc oblíbených písní nenajdete, ale pokud milujete muzikály jako já, tak to pro vás bude neskutečný zážitek. Nemusí vás odradit ani stopáž, muzikál má krásné tempo a hezky utíká. (28.02.2021)