Divoké včely

Sláma si libuje v mimoproudém, outsiderském prostředí a kombinaci herců a neherců. Někdy mu to docela vychází, jako v Divokých včelách, jindy zase značně selhává, jako v novějším Venkovském učiteli. Kompaktního, uceleného díla se ale od něj dočkáme jen stěží, protože Sláma má nebezpečnou tendenci podkopávat sám sobě nohy a už tak dost těžkou situaci si ještě víc stěžovat. 60% (17.10.2008)

Poněkud nepravdivý, nadsazený a nepřesvědčivý pohled do života venkovského lidu zrakem nezkušeného režiséra (nebo snad scénáristy?). Ani herecké výkony nepřesvědčují a vcelku je tedy tento snímek rozpačitý. Inu, nepodařený debut ale neznamená celoživotní prohru Bohdane Slámo. Kdo se snaží, dojde jednou ocenění. "Venkovský učitel" se povedl nesporně lépe. (29.12.2008)

To, co je sociální a společenský genius loci malé zapadlé vesničky proti významu Prahy, je Slámou nabitá víska plná bílých i černějších nul oproti malé zapadlé vesničce. Divoké včely jsou však i "formanovsky" krásné a přesto originální. Tím nemyslím ani tak politovánihodným ubožákem Michaelem Jacksonem Liškou (za pět *), ale uvěřitelnou poetikou přirozenosti, zakrnělých křídel zahnízděných neschopných nešťastníků, kteří zde zažívají své "malé", leč vážné každodenní radosti i starosti během svého přežívání na cestě odnikud nikam. (07.12.2006)

V takovym hnusnym buranově bych teda nechtěl bydlet. Takhle extrémně odporný prostředí jsem snad neviděl ani v post-apokalyptickejch filmech. To se Slámovi povedlo. Zbytek filmu se mu už moc nepoved. Děj se plácá tak nějak od ničeho k ničemu, většinu času tam akorát někdo chlastá zelenou nebo mele kraviny. Mam pocit, že Sláma se pokusil natočit něco mezi Kurvahošigutntag a Hoří, má panenko a výsledek je blbost. Moc tomu nepřidá ani obsazení (ne)herců, protože většina z nich působí dojmem, že se k natáčení připletli omylem. Asi nemusim ani dodávat, že Liška tradičně hraje idiota. I když oni v tom filmu skoro všichni vypadaj jak idioti. Dobrej byl snad akorát Dušek, ale asi budu mít teď noční můry z pohledu na jeho obnaženýho pinďoura. 35% (16.05.2010)

Film Divoké včely byl zajímavým celovečerním debutem Bohdana Slámy. Své hrdiny nachází uprostřed bezútěšné každodennosti v osamělosti duše a pomalého vystřízlivění ze snů v realitě. Touha a neochota svádí vnitřní boj s většinovým uzavřením k odevzdanosti a poddání se stavu věcí. Co lze filmu vytknout je nesoulad v přirozené plynulosti děje a občasná těžkopádnost ve srozumitelnosti nosných myšlenek. I přes škobrtání je nejvýraznější složkou poetika protikladů a protimluv. V osamocení i nutnosti úniku, kdy každý pohyb smyslnosti dodává smysluplnosti tu nejsilnější zbraň. Titulární hlavní postavou svazující beznaděje obyčejnosti je mladík Kája (sympatický Zdeněk Raušer), nesmělý prosťáček s dobromyslnou duší a těžce splnitelným tajným přáním. Cesta ven znamená vysvobození, ale nemusí představovat štěstí. Hlavní ženskou postavou je mladá Božka (dobrá Tatiana Vilhelmová), bezprostřední ve svém přístupu k životu a nabízeným příležitostem. Jen určité chvíle dokáží probudit a otevřít všechny smysly k hlubšímu prožitku. Výraznější mužskou postavou je Kájův starší bratr Petr (zajímavý Marek Daniel) na bezstarostné cestě odreagování a sladkosti nostalgických vzpomínek nedávné minulosti. Osamělost má mnoho podob. Důležitou postavou je svědomitý Laďa (velmi dobrý Pavel Liška) v bezradnosti neuchopitelnosti jediné zdánlivé jistoty. Osamělost se dostává do pózy a zoufalému upnutí k jediné bezpečně vnímané cesty. Další podobou rozčarovaného mládí v těžkém stavu kocoviny je Jana (velmi zajímavá Vanda Hybnerová), tvrdý obal, nefunkční partnerství a celoživotní závazek lehkomyslnosti mládí. Kde jinde může být silnější potřeba chvilkového úniku? Z dalších rolí: vitální hajný (dobrý Jaroslav Dušek), nespokojený otec bratrů a filozofující listonoš (zajímavý Cyril Drozda), nekompromisně předpojatá babička bratrů (velmi zajímavá Eva Tauchenová), Boženina velkorysá matka s propíranou profesí Lišajová (dobrá Zuzana Kronerová), Janin slabošský přítel Staňa (příjemný Josef Polášek), neposedný Boženin mladší bratr Jeňa (sympatický Jan Brejla), či Petrův svérázný kolega (zajímavý Tomáš Matonoha). Duševní rozpoložení mladého člověka v souvislosti s obyčejnou běžností a po ztrátě všech životních iluzí dostává jasné kontury. Stylizace vyjadřování má nezpochybnitelné poetické nadání. Bohdan Sláma zachytil obraz skutečnosti vcelku věrohodně a nápaditě poodkrývá pohnutky, cesty, důvody. (06.06.2017)