Divoké včely

Miluju tento film. Viděla jsem ho už asi 10x a nikdy mě neomrzí. Do Jiříkova, kde se film točil, to nemám z domova daleko a tak mě nic nepřekvapilo, ani babky popíjející zelenou, ani rádoby solidní babička Pavla Lišky hrající automaty. Překvapilo mě jenom, příjemně samozřejmě, jak trefně dokázal Bohdan Sláma tuto drsnou realitu zobrazit, přišlo mi, jakoby natočil film o naší vesnici. Vilhelmová, Liška a Dušek byli tak přesvědčiví, až to vypadalo, že byli stejně jako Zdeněk Raušer nalezeni přímo v zapadlých koutech severní Moravy. Pro hodně lidí to bude film o ničem, ale pro mě je pravým opakem, všeříkajícím filmem ze života a o životě, s veškerou krutostí a beznadějností, kterou život přináší, obzvláště když žijete na tak „bruntálním“ místě. 26.11.2006 (26.11.2006)

Zelená, hrací automaty, ošuntělé bytovky, vzdálená troška štěstí, nezaměstnanost, hořkost venkova a nespočet zoufalých lidských existencí včetně „druhého“ Michaela Jacksona. Posloucháme místy banální, jindy zásadní problémy, řešíme nedohledné lepší příští, babráme se a přešlapujeme na místě. Bohdan Sláma (stejně jako mnohokrát později) kápl na skvělé herce, ať je to nenápadná prodavačka Tatiany Vilhelmové, nadsamec Jaroslava Duška, nejistý trouba Pavel Liška, pragmatická Zuzana Kronerová a jiní, stejně jako se mu dokonale podařilo zachytit zobrazované prostředí jedné díry, kde ovšem stále žijí lidé z masa a kostí. (08.12.2017)

„Ty vole, zejtra přivezou to lino!“ Filmu doslova kouká sláma z bot a když jsem se vrátil z kina, před domem jsem si musel vydloubat slepičí hovna z podrážek, tak moc mě Bohdan Sláma svým debutem vtáhl mezi ty zvláštní lidi žijící své bezvýznamné životy někde na malé vesnici, kde má čas dvacetileté zpoždění. Herecké vý-kony neherců jsou jsou trefné, herecké výkony herců jsou skvělé, nejvíc mě nadchla Táňa Vilhelmová a její v kleci zavřená Božka. Scéna kdy jí Pavel „Michael Jackson“ Liška pozve na pepsi a začne „tančit“ zatímco ona se slzami v očích popíjí svojí colu, je ve své jednoduché údernosti a sdílnosti geniální a úžasně zahraná. (18.05.2008)

Film Divoké včely byl zajímavým celovečerním debutem Bohdana Slámy. Své hrdiny nachází uprostřed bezútěšné každodennosti v osamělosti duše a pomalého vystřízlivění ze snů v realitě. Touha a neochota svádí vnitřní boj s většinovým uzavřením k odevzdanosti a poddání se stavu věcí. Co lze filmu vytknout je nesoulad v přirozené plynulosti děje a občasná těžkopádnost ve srozumitelnosti nosných myšlenek. I přes škobrtání je nejvýraznější složkou poetika protikladů a protimluv. V osamocení i nutnosti úniku, kdy každý pohyb smyslnosti dodává smysluplnosti tu nejsilnější zbraň. Titulární hlavní postavou svazující beznaděje obyčejnosti je mladík Kája (sympatický Zdeněk Raušer), nesmělý prosťáček s dobromyslnou duší a těžce splnitelným tajným přáním. Cesta ven znamená vysvobození, ale nemusí představovat štěstí. Hlavní ženskou postavou je mladá Božka (dobrá Tatiana Vilhelmová), bezprostřední ve svém přístupu k životu a nabízeným příležitostem. Jen určité chvíle dokáží probudit a otevřít všechny smysly k hlubšímu prožitku. Výraznější mužskou postavou je Kájův starší bratr Petr (zajímavý Marek Daniel) na bezstarostné cestě odreagování a sladkosti nostalgických vzpomínek nedávné minulosti. Osamělost má mnoho podob. Důležitou postavou je svědomitý Laďa (velmi dobrý Pavel Liška) v bezradnosti neuchopitelnosti jediné zdánlivé jistoty. Osamělost se dostává do pózy a zoufalému upnutí k jediné bezpečně vnímané cesty. Další podobou rozčarovaného mládí v těžkém stavu kocoviny je Jana (velmi zajímavá Vanda Hybnerová), tvrdý obal, nefunkční partnerství a celoživotní závazek lehkomyslnosti mládí. Kde jinde může být silnější potřeba chvilkového úniku? Z dalších rolí: vitální hajný (dobrý Jaroslav Dušek), nespokojený otec bratrů a filozofující listonoš (zajímavý Cyril Drozda), nekompromisně předpojatá babička bratrů (velmi zajímavá Eva Tauchenová), Boženina velkorysá matka s propíranou profesí Lišajová (dobrá Zuzana Kronerová), Janin slabošský přítel Staňa (příjemný Josef Polášek), neposedný Boženin mladší bratr Jeňa (sympatický Jan Brejla), či Petrův svérázný kolega (zajímavý Tomáš Matonoha). Duševní rozpoložení mladého člověka v souvislosti s obyčejnou běžností a po ztrátě všech životních iluzí dostává jasné kontury. Stylizace vyjadřování má nezpochybnitelné poetické nadání. Bohdan Sláma zachytil obraz skutečnosti vcelku věrohodně a nápaditě poodkrývá pohnutky, cesty, důvody. (06.06.2017)

Sláma si tady vyznačil oblast zájmu na roky dopředu, definoval styl vyprávění, který je mu přirozený, vybral herecká esa, na která ještě několikrát vsadí a objevil svou značně netradiční femme fatale Kronerovou. Divoké včely jsou v mnoha momentech skutečně geniální, ale také bohužel občas jedou na neutrál. (08.04.2022)