Divoké včely

Film bez děje i bez herců. Směsice beztvarých postav bez jakékoliv "hloubky", jak by řekl hrdinův tatíček pseudofilosof, potulujících se odnikud nikam. V mnoha komentářích jsem se dočetl, že je to snad Slámův záměr pro zvýšení autentičnosti. Možná je to mým nedostatkem zkušeností s vesnickým životem, ale nedokážu si prostě představit, že někdo takovým způsobem a v tak otřesném prostředí žije v 21.století. Pro mě dlouho mezi odpadem a 1*. Tu nakonec přeci jen dávám za Duška, který jako jediný něco předvedl. A tím "něco" nemyslím přirození! (08.07.2011)

Byla to sranda a já si ji užil, jelikož to na mě dýchalo čímsi známým´. Jsem z města, ale dost času jsem v mládí o prázdninách trávil na chatě na venkově a vím jak tam vypadá taková hospodská atmosféra. Scénář je sice praticky o ničem, ale i tak mi uplně stačilo na chvilku nahlédnout do Slámova světa a oblíbit si svým způsobem všechny jeho obyvatele. Smutně rozumnou Vilhelmovou, "Velkého bráchu" Marka Daniela, roztomile pomalého Raušera, vidláckého parchanta Duška, excentrického, svým způsobem roztomilého pablba Lišku, ale HLAVNĚ naprosto úžasného Cyrila Drozdu, jehož filozofující otec je jedním slovem skvostný. Nedotažená, ale příjemná záležitost. "Dobrá je, ostrá je, jak se menuje?" - "Božka." 70% (30.07.2006)

Hned od prvních záběrů snadno rozpoznatelný Sláma, a jeho typický námět, sledující buranské vesničany, snažící se vyrovnat s nástrahami moderního života. Vesměs je to v těchto filmech (Čtyři slunce, Štěstí) pořád o tom, s tím, že pro mě to u 2/3 případů SLámovi moc nevyšlo. Ani tady se toho v průběhu filmu nic moc neděje, všichni herci hrají to co jinde (Liška = dement, Vilhelhová = vesnická blbka, Daniel = arogantní kokot...), a film nenabízí nic, co byste neviděli ani v dalších pokusech na toto téma. (20.07.2020)

Hele, Sláma to umí. Ten člověk dokáže lidsky prezentovat svoje postavy, situace, všelijaký životní zákruty. Jeho filmy mají neopakovatelnou atmosféru skutečnýho člověčího bytí, dejchají citem. Jenže ono je to trochu na nic, když příběh sám stojí za starou belu. Možná je to tím, že jsem v dětství, během dospívání a vlastně pořád viděl kolem sebe, ba dokonce i na sobě, spoustu roztodivných příhod, explozí štěstí i tragédií, který postihujou mezilidský vztahy a život všobecně, ale proč se na takovýhle obyčejný střípky dívat ve filmu? Na něco, co člověk denně vidí kolem sebe, když žádnou osvětu, žádnou drsnou, nevídanou situaci, ani cokoliv jinýho, vybočujícího ze stereotypu, nepřinášej? Dozvíte se, že Kájovi se líbí Božka, že Božka chodí s kreténem Laďou. Že život v zapadlý komuně může obsahovat stejný vrcholy a propady, jako kdekoliv jinde. A víc ani ťuk. Jakmile bezdějovej film postrádá zajímavý situace, je to průser a tyhle dokola natáčený sondy O NIČEM mě pomalu začínají neskutečně štvát. Liška a Vilhelmová jsou skvělí, vyjímečně se mi líbil i Dušek, ale rodinka "myslitelů" nic moc. (25.05.2008)

Bohdan Sláma je režisérem, kterého dlouhodobě registruji, nejspíš bych i uměl vyjmenovat, jaké filmy natočil, ale dosud jsem si žádný nepustil... až teď. Divoké čely mi připadají jako vesměs klasický zástupce těch novodobých českých filmů, které příliš neoplývají celistvým dějem a nabízejí spíše kaleidoskop různých drobných osudů, postav a příhod v rámci jisté komunity či shluku postav, zde v prostředí české vesnice. Na debut to jde, na začátku mě film chytl hlavně díky scénám s vtipně podanou konfrontací otce a syna s odlišnými přístupy k životu, občas pobavily i některé další lehce divné postavičky (jako třeba ta Duškova), více vtipně podaných scén (jako na hřbitově nebo se stádem krav procházejícím přes cestu), cosi má film do sebe i svou atmosférou. Ale jako celek mě tolik neoslovil a v některých scénách časem i trochu nudil. K tomu nejvydařenějšímu za mě určitě patří závěrečná píseň... [60%] (07.06.2024)