Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Jan RothHudba:
Josef KumokHrají:
Jindřich Plachta, Adina Mandlová, František Krištof-Veselý, Stanislav Strnad, Růžena Šlemrová, Aša Vašátková, Raoul Schránil, Světla Svozilová, Eva Gerová (více)Obsahy(1)
Zadlužený majitel zámku Dubanský vidí jediné východisko z dluhů ve sňatku dcery Jany se synem svého přítele z mládí Bernarda, nyní milionáře. Aniž se mladí lidé znají, je jim oběma domluvené manželství proti mysli. Dubanský sám se ožení s podvodnicí, která se vydává za bohatou Američanku, a odjede s ní na svatební cestu do Tater. Mezitím podnikavý personál pronajme zámek pod názvem Bílá vrána lázeňským hostům. Jana Dubanská zde pracuje jako pokojská a nechá se najmout jako společnice milionáře, který tají svou totožnost. Filomen Dubanský musí nakonec prodat zámek neznámému kupci. Zjistí také, že jeho manželka je podvodnice a tak je rád, když je odvedena do vězení... (ČSFD)
(více)Recenze (38)
„Jak je vlastně stár?“ - „Kolik mu může být…no, ať je mu třicet? Nejvýš padesát, ale neptej se mě na to, já nevím.“ - „A jaké má zaměstnání?“ - „No dovol! Je dědic!“ Aneb když chce tatínek zaplácnout dluhy provdáním své dcery… Stejně jako v Pán a sluha se tu sešla dvojka Plachta/Krištof-Veselý, ale tady bohužel první jmenovaný nemá žádného pořádného nahrávače typu Trégla, navíc i v jeho případě šlo o 1 z jeho slabších rolí (ačkoliv pořád je Dubanský nejzábavnější postavou). A podobně to bylo i s dalšími, od těch spíš křečovitých, zoufale nevtipných (Speerger, Kohout) až k těm, kteří těch hluchých míst naštěstí moc nemají (Šlemrová, Svozilová). Humor a komika tak fungují jen občas, navíc je vše rozmělněno ve velkorysé stopáži, která je dána přidáním písniček (bez těch bych se já osobně obešel). Ve výsledku čistý průměr. „Ale víte, co bych udělala já, maminko?“ - „No co, rozběhla by ses mu naproti, pověsila se mu na krk a řekla tady mě máš, Jindřichu!“ - „A to se moc mýlíte, maminko. Ani bych mu ruku nepodala…možná.“ ()
Neodolatelný muzikál (komorník/ředitel penzionu Jindřich si odskakuje k hudebnímu nástroji a pěje, kdykoli to situace umožní) jasně ukazuje, že mezi společenskými kastami (ve filmu se vtipně mluví přímo o „buržoazních kruzích“) je nepřekročitelný rozdíl, bohatý se neomylně spáruje s bohatou a chudý s chudou (byť na ni může sednout štěstí v podobě stavebního losu). ()
Ničím z průměru vyčnívající komedie pozdních třicátých let. Perfektní Šlemrová v menší rozverné roli, nijaká Mandlová, roztomilá Gérová a dokonalá mrcha Svozilová tvoří dohromady poměrně herecké ženské obsazení, ovšem nejvíc navrch má skvělý Jindřich Plachta v opětovné dobrácké roli majitele zámku. A zaujme také Schránil, v roli galantního podvodníka s netradičně blond vlasy. ()
Pozitivní energie všech herců, především ale Evy Gerové, je největší předností tohoto filmu. Zvlášť první půle, měla i díky tomu příjemnou dynamiku. Ta druhá o ni byla trochu ochuzena, pro klasické romatičnění a zápletku se skrytou identitou...což ovšem k těmto filmům patří. Oceňuji i to, že všechny hvězdy mají stejně důležité role. Camea v té době nebyla v módě. Ve finále tak jde o velmi pohodový film. ()
Kde nic není ani smrt nebere. Tento film je jen pouhou snahou o veselohru, přese všechnu snahu vyznívá spíše do prázdna. I když všichni hrají jak o život, něco se prostě nepovedlo. Asi to bude tím, že je z toho celou tu dobu cítit ta úporná snaha o "řachandu" , a nakonec to vlastně ani moc k smíchu není. Navíc zde není ani zbla myšlenky, takže ani tak, ani tak, je to pouhý průměr. 50% ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (4)
- Jindřich Plachta měl ve scénáři napsáno, že má zfackovat Raoula Schránila. Bylo to však proti jeho člověčí přirozenosti a scéna se stále nedařila. Režisér Slavínský na ní však trval. Facka Schránilovi je však pouhým pohlazením. (Kulmon)
- Hudební komedie měla premiéru 9. září 1938 v kinech Juliš a Světozor. (Cucina_Rc)
- František Filipovský (číšník) je v úvodních titulcích filmu uveden jako J. Filipovský. (aannemer)
Reklama