Dva týdny štěstí

Adinku mám ze srdce rád, ale ty polohy, kde blbla a předváděla roztomilé kukuče ve stylu Nataši Gollové, mi moc nesedly, právě proto, že ty se hodí spíš pro druhou herečku. Stejně tak Raoul Schránil jako zoufale zamilovaný příliš uvěřitelný nebyl, ten je zase lepší, když hraje druhé housle. Chemie mezi nimi žádná. Jiskrnější byla Adina naopak ve dvojce s Marvanem. Logické chyby (reportér dělá s Martou rozhovor po 14denním pobytu, i když je tam teprve třetí nebo čtvrtý den). Přes nižší hodnocení milé pokoukáníčko, i když jiné filmy v podobném stylu mám raději. (08.02.2014)

Jeden z nejrozporuplnějších režisérů třicátých a čtyřicátých let Vladimír Slavínský dokázal točit řemeslně nečekaně dobré a divácky vděčné komedie. MUŽI NESTÁRNOU jsou jednou, DVA TÝDNY ŠTĚSTÍ další zdařilou demonstrací tohoto faktu. Až překvapivou univerzálnost svého hereckého talentu tu prokazuje Adina Mandlová (ve filmu SVĚT PATŘÍ NÁM tato na první pohled mondénní žena burcuje národ proti fašistickému nebezpečí). Tradičně skvělý Marvan jen potvrzuje své prvotřídní univerzální herectví. Sledujeme-li film pozorně, neujde nám, že se tu objevuje celá řada postřehů a výstižných narážek charakterizujících dokonale dnes přes propast času neviditelných detailů prvorepublikové "vyšší" společnosti pomyslných horních deseti tisíc, mj. i detaily prvorepublikové hospodářské politiky. Čiperný děj plynule střídající vážné i zcela nevážné scény a dialogy i dnes působí uklidňujícím, osvěžujícím dojmem. Je to ten typ filmu, o kterém se nepíší rozjásané rencenze ani studie, bez kterého se však všední den mění v šeď ještě šedší než obvykle. (25.09.2008)

Příjemná protektorátní komedie ze série Adina Mandlová u Vladimíra Slavínského. Po té, co se nejprve Slavínský našel v obsazování Lídy Baarové, následovalo několik filmů s Hanou Vítovou a konečně jeho nejslavnější série s Věrou Ferbasovou. Adina se nejprve objevila celkem nenápadně ve své šablonce mondénní slečny v Rozkošném příběhu (1936), později pak v rolích snaživých děvčat v Bílé vráně, Svatební cestě a ve zcela klíčovém filmu pro její kariéru - v Holce nebo klukovi? (1938). Mezitím se upevnila její pozice v českém filmu a v Přítelkyni pana ministra a zde ve Dvou týdnech štěstí (1940) se Slavínskému odvděčila za svůj průlom. Shodou okolností se v obou filmech bilancuje stejné téma záměny a vyzývavá směšnost "státních tajemství", stejně jako potřeba pražské podzemní dráhy, která skutečnost předběhla o celých 35 let. Aktuální je také téma nevybíravých žurnalistů a lsti, která se tak přirozeně snoubí s láskou a nápravou povahy starého bručouna. Konečně, prožít takovou dovolenou na útraty Pestrého týdne - také bych si, jako malá úřednice živící sebe i maminku, dala říci. (08.07.2012)

Bez tradičně dobrého a hlavně přirozeného Marvana by tato společenská komedie z docela solidním námětem byla takřka průměrná..Podle mého jinak skvělá Adina Mandlová zde lehce přehrává a působí až dětinsky..Naopak skvěle jsem se zasmál při scéně a krátkém štěku lehce nahluchlého Ference Futuristy v hospůdce..Pro Raoula Schránila to zase byla jedna z prvních hlavních rolí. Již zmíněný šlágr "Sééédí muška na stěne" (společně právě s Ferencovým štěkem podle mého poznávací znamení tohoto filmu), kdykoliv ho slyším tak mi ale lehce zabrní:-) Podobně laděnou Přítelkyni pana ministra (opět Slavínský, Marvan, Mandlová) mám o dost radši...ps: Pokud jste nevěděli tak se natáčelo v Jevanech u Prahy. Ale i tak přesto předevše se jedná o milou, sympatickou ale hlavně koukatelnou komedii ve Slavínského filmografii o lehčí nadprůměr. Zajímavé komentáře: Oskar, Eodeon. (11.05.2006)

Průměrná komedie, jakých se tehdy točilo spousta. Tedy neurazí, ale ani neoslní (Madlová tradičně půvabná, v této době už rovněž herecky vyspělá, což se nedalo tvrdit o jejich počinech ve třicátých letech s výjimkou roku 1939, Schránil v klasické roli muže ve fraku, jenž se zamiluje do hlavní hrdinky, Marvan opět úžasný - zastiňuje ostatní herce, pozitivně mě překvapila i Šlemrová, ve své menší roličce - tato herečka je opravdu nedoceněná, její herecký um je neoddiskutovatelný). Přesto (nebo proto) je tento film dobré shlédnout. (06.07.2012)