Falešná kočička

Vydařený výlet na periferii, pražskou i filmařskou. Lidová verze Pagmalionu je typicky česká, mnohem hravější než originál, zábavně ujetá a i po téměř 80 letech svým způsobem komická. Navíc jedinečná jako památka na zapomenutý jazyk předválečné pražské periferie. Věra Ferbasová to rozjíždí ve velkém, svou roli chudé dívky přehrává přesně tím naivním způsobem, jakým by si bohatá slečinka mohla chudou holku představovat. K tomu ještě hláškuje jako o závod a diblíkovské manýry dotahuje k dokonalosti. I ona se však musí občas sklonit před životní rolí Járy Kohouta, který coby Pleticha vytváří pohybově i verbálně nezapomenutelnou figurku. Oldřich promine, ale tentokrát je tu jen do počtu, coby elegantní přihrávač. (24.06.2014)

Oldřich Nový s Antoinií Nedošinskou zahrali svůj tradiční standard. Ferbasová to mu všemu nasadila opravdu korunu. Chvilkami byla do slova na zabití a chvilkami roztomile kouzelná, ale její pojetí dívky z periferie bylo hodně přehnané a také k to mu velkou měrou přispěl i Jára Kohout co by Vendelín Pleticha. Chápu že se tvůrci snažili vystavět příběh na kontrastu dvou světů (periferie x město), ale podařilo se jim z toho udělat parodii a to byl asi i záměr. Celkem milý film, ale nepatří zrovna k těm, které bych z tehdejší filmografie vyhledávala. (26.07.2011)

Šálit se nebude, uzavírá kategoricky Oldřich Nový alias MUDr. Přelouč vyčerpávající jasnovidné zření náhodně se objevivší kartářky a odevzdává se plně svému předurčenému osudu. Román tehdy nadmíru populárního spisovatele Josefa Skružného (1871 – 1948) se poprvé na plátně objevil již v dobách, kdy film byl ještě němý, ve třicátých letech se k němu vrátil režisér Vladimír Slavínský, tušíc v jemně satirickém příběhu o převýchově ženského primitivečka velký komediální potenciál. Nemýlil se. Věra Ferbasová v jednom ze svých nejzdařilejších převlekových skečů již poněkolikáté dokazuje, jak hluboce se mýlila tehdejší kritika, když tvrdila, že je pouhou loutkou v rukách svého objevitele. Její proměna v zanedbanou prodavačku tkaniček, dívenku písmenky nepolíbenou, zato s jazýčkem ostrým jak břitva, není jen výborně zinscenovanou manipulací s city důvěřivého doktůrka, ale především vskutku osobitou hereckou kreací, v níž rezonuje ohlas dobového evropského ženského klaunství. Slavínského výběr hereckých partnerů, od nonšalantního Oldřicha Nového až po báječnou Antonii Nedošinskou, se v žádném případě neminul účinkem a jistě i díky jejich přítomnosti se film dodnes těší zasloužené popularitě. Ostatně, tehdejší zábava pro masy měla, jak vidno, nepochybně vyšší úroveň. Ani proslulý irský dramatik by nedokázal být originálnější a zábavnější než jeho pražští kolegové. (03.10.2008)

"Falešná kočičko, na mne už nemňoukej. Falešná holčičko, po mně už nekoukej." Falešný Pygmalion efekt, kdy jedna falešná žákyně naplnila předpověď opravdové kartářky. ___ Jsou dva české jazyky - jeden je ten, který se učí ve škole, druhý je ten, kterým mluví ulice. Dva lidé můžou mluvit česky, ale jeden druhému neporozumí. Pro zájemce o libozvučnou hantýrku prvorepublikové pražské periferie je tento film hotovým pokladem. Je ale zároveň i studnou životních mužských a ženských moudrostí, které nepodléhají žádné emancipaci, feminizaci, genderizaci a jinému pokroku. Třeba tahle zlatá pravda, na kterou by si vždy měl pamatovat každý muž: "On je vinen. On spáchal největší zločin na ženě, protože ji nenechal domluvit. A musí za to pykat!" (30.08.2011)

Klasika pamětnických filmů, v nichž ožily postavy románů, které analyzoval Saturnin a dědeček. Přítel Petr, noblesní Nový, zdánlivě primitivní Miluška a nezapomenutelný Jára Kohout v roli učitele Pletichy. Scéna v periferní hospůdce je nezapomenutelná. Ferbasovou si budu pamatovat v této roli a v roli tetičky v Jáchyme, hoď ho do stroje. Vesměs nízké hodnocení je zde podle mne nepochopením záměru filmařů natočit parodii na kýčovitou červenou knihovnu. (05.07.2010)