Vše o mé matce

(2x) Pedro Almodóvar se ani tentokráte nestává režisérem mého srdce, ale i díky inscenaci Městských divadel pražských se mi s oscarovým fenoménem Vše o mé matce vyrovnává poněkud lépe. Skutečně mi pomohlo vidět ve stejné roli Penélope Cruz i Evellyn Pacolákovou, protože jen touto cestou se v mých očích mohla stát Hermana Rosa skutečnou postavou a ne jen variací známé tváře. A takto bych mohla pokračovat, All About Eve lépe zpracovává například divadelní verze, ale transka Agrado je samozřejmě lepší ve filmu, protože to, co předvádí Vladimír Marek na divadle, to je katastrofa. Suma sumárum si ještě pár věcí z kolekce Almodóvar/Cruz zkusím, ale myslím, že máme dobojováno. Jeho svět existuje na zcela opačné straně kinematografie, než ve které existuji já. Aneb na papíře musel ten příběh vypadat náramně, všechny ty náhody, transky, průsečíky s uměním a drzé hlášky, ale ve výsledné podobě jsou to jen nepravděpodobné situace, filmové náhody a glycerinové slzy. (19.02.2015)

70% - Skvělé herecké výkony a Almodóvarova řemeslná zručnost jsou hlavními klady tohoto posmutnělého filmu. Vzhledem k jeho vážné povaze mě ale naivně laskavý svět, do kterého je depresivní příběh zasazen, příliš nepřesvědčil. Vše o mé matce pro mě není ani tak o kvalitě, jako o vkusu. A na můj vkus se film drží příliš při zemi, co se týče hloubky, do které se rozhodl vypustit sondu (do psychiky žen, matek…). Částečně to dohání za vlasy přitaženým prostředím, a to mě připravovalo o dojetí v místech, kde se autoři očividně snažili o citové zemětřesení. Hlavně mi však unikla ona myšlenka o matkách a mateřství… Patrně si pod těmito pojmy představuji něco jiného, než co mi scénář nabídl. Podivný, a v mnoha ohledech neuvěřitelný film o ženách (s minimální účastí mužů), je přesto poutavý od začátku do konce, a celá ta kritika je pouze vysvětlení, proč nedávám plný počet tak kvalitnímu snímku. (15.07.2007)

Pedro točí filmy zaplněné "podivnými" lidmi. Prostitutky, travestité, HIV pozitivní, lesbičky... Přesto a pro mnohé jistě překvapivě to není jakýsi podivný výstřední svět nenormálních lidí, ale právě naopak, svět v němž se odehrávají příběhy svým způsobem archetypální a hluboce lidské. Almodóvar rozumí ženám a ženskému světu jako málokterý jiný režisér. Naopak nepřekvapí, že v jeho filmech takřka úplně chybí muži, respektive hrají role pouhých statistů, neboť mužský svět je Pedrovi evidentně něčím zcela cizím. Není to ovšem chyba nebo nevýhoda (tedy alespoň ve filmu ne) je to především velmi osobní výpověď... Samozřejmě by se dalo dlouho debatovat o zákonitostech vývojové psychologie, o absenci mužských vzorů, o tom, jestli Pedro vnímá ženský svět jako úplný, nebo naopak jako svět, v němž něco důležitého zcela absentuje, nebo třeba o tom, nakolik je Almodóvarův svět reálným světem a nakolik je naopak zidealizovanou pohádkovou vizí. Každopádně soudím, že stojí za to nechat se do tohoto světa vtáhnout, rozhodně totiž neublíží... 95% (27.06.2009)

Shodou náhod jsem minulý týden viděla film Vše o Evě. Proto dávám pět hvězdiček, za tu poctu tomuto skvělému filmu. Trošku to bylo místy citově vyděračské, ale nemohla jsem si pomoci, slzy mi tekly samy. Viděla jsem od Almodóvara zatím jenom Volver, kterým jsem byla nadšená. Tohle se mi líbilo ještě víc. Líbí se mi ten typ jeho hrdinek. Ženy, které se brodí bahnem, ale zůstávají samy čisté. Takové opravdové madony. (17.04.2010)

Jeden z absolutních vrcholů tvorby Pedra Almódovara. Jedná se o jeho vyzrálou poklonu ženám, matkám obzvláště. Málokde jinde dokázali scénáristé zachytit pouto mezi matkou a synem a hloubku takovéhoto vztahu. Zde se to povedlo naprosto fantastickým způsobem. Ještě nikdy mě závěrečné děkování nedojalo tak jako zde. (18.11.2009)