Matka Kráčmerka

Rychle nabyl, rychle pozbyl. I tak by se dala popsat situace tohoto příběhu, kdy chudá zelinářská rodina vsadí ve sportce všechny úspory. No a co čert nechtěl, vyhráli! Rovný milion! Jenže tak dlouho se se džbánem chodí pro vodu, až se ucho utrhne. A tak matka Kráčmerka příjde o zbytek peněz na vkladních knížkách. 75% (13.02.2013)

No náhodou:-) některé špeky jsou tam fakt mazané a když to srovnám např. s komediemi Ferbasové, tak je to extraliga:-) Prosímtě, nemaluj maminku na zeď! Haha muadmazel vu zet šarman - luxusní výslovnost:-) a mužská fuchsie v podobě Ladislava Peška s jeho sofistikovanou, kolosálně pyramidalní a vytříbenou mluvou je také trefná:-) (28.12.2007)

Ve 20. letech zaznamenal úspěch český film na pokračování, který vycházel výlučně z oblíbených domácích autorů. Stalo se tak po pokusech o grotesky světového střihu v 10. letech, které narazily na veškeré nevyhovující podmínky. První z filmových sérií byla Rodenova Irča Černá a po ní hned přišla na řadu Biliánové Barbora Kráčmerová. Nejprve se stala hrdinkou dvou dílů - Do panského stavu a V panském stavu, ve kterých manžele Kráčmerovi sehráli Antonie Nedošinská a Karel Noll. Jejich dceru a jejího milého Jarmila Vacková a Karel Lamač. Neteř s outěžkem Pepinu Anny Ondráková a jejího nastávajícího Jan Wenceslaus Speerger. Jako služka Anna a domácí Stehlík se uplatnila manželská dvojice Milky a Filipa Balek - Brodských a jako nadlesní ve výslužbě Theodor Pištěk. Část toho obsazení přešla později také do další adaptace podle Biliánové Paní Katynka z Vaječného trhu. Poetiku těchto tří filmů z let 1925-9, spřízněnou s dílem Ignáta Herrmanna, znovu oživil Vladimír Slavínský jako zvukový remake Matky Kráčmerky. Popelka Biliánové měla v té době svůj nenadálý literární vrchol z 20. let už za sebou. Došla k němu nikoli cíleně, ale existenční nouzí, kdy byla jako vdova postavena před volbu, které ze svých činností dát přednost, aby uživila rodinu. Navázala tehdy na své nepravidelné literární příspěvky a původní román z roku 1907 dovedla k úspěšným šesti dílům. Pražským filmařům budiž ke cti, že dokázali reagovat tak flexibilně na právě kulminující fenomén. Zvuková verze tedy pokračovala v tomto směru a došla k dalším dílčím aktualizacím, Theodor Pištěk byl u Slavínského povýšen na Kráčmeru, hlavní milovnickou dvojicí se stala Hana Vítová s Rolfem Wankou a Anny Ondrákovou vystřídala bohužel zcela nevěrohodná Blanka Waleská (která po fiasku v Ze světa lesních samot šla zpět k rolím vedlejším) po boku setrvávajícího J. W. Speergra. Kouzelnou malou roli prodavačky výherního losu získala Věra Ferbasová, která v této době systematicky spěla k vlastní velké kariéře. Skvostnou karikaturu předvedl Lála Pešek, který se v té době již oklepal ze svého počátečního filmového šoku a symbolicky po svém zesnulém choti přešla do této verze také Ella Nollová. V opulentní stopáži celého příběhu šťastné výhry Kráčmerky doslova září Nedošinská s Pištěkem, jejichž dialogy jsou smrští gagů a vypointovaných vtipů. Skvostná je jejich manželská rutina, připouštějící i neplánované početí. Pikantní zde je Hanka Vítová jako jejich dcera a Rolfi Wanků jest mým stálým ideálem. Zde i zpěvným. Věru, vstoupil do českého filmu v cele šťastné konstelaci, radost naň pohledět. "Tak si radši zabreč, vono je to lacinější než rozbourat kamna." (07.06.2010)

Ačkoli patřím k fanouškům humoru dvojice Pištěk-Nedošínská, tady musím chtě nechtě prohlásit, že jde o mizerný film. Pištěk sice hází jeden vtip za druhým, ale paní Antonie pořád brečí a brečí a Vítová tak děsně přehrává, aby byla tím rozkošným nablblým diblíkem (asi to po ní chtěli), že se celá zpočátku zajímavá komedie úplně roplizne v bohapustou nudu. Nakonec jsem se konce s vypětím sil dočkal. Jen díky slibnému začátku dávám 50%. (20.05.2012)

Že Popelka Biliánová není žádný Shakespeare, je zřejmé, přesto ze všech těch poněkud naivních příběhů dýchá určitý nadhled a nefalšovaná láska k lidem. Kráčmerka vděčí za svou nesmrtelnost nedostižné Antonii Nedošinské a Theodoru Pištěkovi, kteří dokázali s obdivuhodnou trpělivostí a profesionalitou čelit zrádným nástrahám lecjakých literárních kýčů a jejich harmonizující celuloidová partnerství tvoří už cosi jako neodmyslitelnou součást národní mentality prvorepublikové společnosti. (03.10.2008)