Muži nestárnou

„Když se muž o ženu zajímá, dozví se o ní všechno za chvíli.“ - „A také až do třetího kolena?“ - „Možná…“ Film je oslavou staromládenectví a sukničkářů. Překvapivě jsem se smál docela často…ovšem většinou spíš kouzlu nechtěného. Už jen ta myšlenka „pokračování lásky“, kdy si Pivcův nestárnoucí (a nenaplněný) milovník začne postupně něco s babičkou, dcerou a následně i vnučkou, tedy stále „mladším vydáním téhož“, je celkem ujetá, to ani nemusím být členem Ligy mravnosti. A Nezvalův „cynik“, který i mimo jeden klan „občas nějakou koroptvičku vyplaší“, je mu v tomhle zdatným společníkem („Co tomu říkáš strýčku?!“ - „Mně se to líbí!“). Baví i scény s rozlícenou Kabátovou-babičkou, která ale vypadá opravdu staře oproti 6 let staršímu Pivcovi, za to patří maskérům uznání. Zbytek je místy více či spíš méně záživnou (pod)průměrnou limonádou. „A nemohlo by to počkat?“ - „A proč?“ - „No sestra tam sama jet nemůže, a já zrovna nemám čas, přítelkyně odjede asi za 10 dní.“ - „No, to by snad stačilo.“ - „No, jenomže…pak přijede druhá.“ (17.05.2020)

Možná průměrná černobílá komedie ze starých časů, ale především námětově je velmi příjemných osvěžením a originálním kouskem. Jan Pivec se totiž dokáže zamilovat do tří žen různých generací v rámci jedné rodiny. A když na konci jeho první láska, tentokrát už stará babička, prohlásí něco ve smyslu – „Už mu ji konečně dejte, nebo poblázní i čtvrtou generaci!“, je jasné, že takový film si nadprůměrné hodnocení rozhodně zaslouží. (25.10.2014)

Shoda na konstataci, že Jan Pivec patří k předním představitelům moderního českého herectví, je asi většinovou. Pokud tomu tak opravdu je, zbývá se zeptat, jak je možné, že tento údajně "hloupoučký" film si právě Pivec cenil nad jiné. Při pohledu na stříbrné plátno záhy pochopíme proč. Zdánlivě plytký námět je rozehráván s neobvyklou bravurou (musel mu předcházet úspěch divadelního představení na Nového divadle) a očividnou chutí oběma vůdčími aktéry: Kabátovou i Pivcem. Odlehčený veseloherní tón, nesený skvělými výkony obou protagonistů, překrývá řadu viditelných dobových klišé. A zajímavou, neobvyklou zůstává i ústřední myšlenka tohoto hraného dílka: Neústupnost muže, který nalezl svůj životní ženský typ a je k němu opakovaně přes propast generací magicky přitahován. Romantické je někdy nepravděpodobné, ale i nepravděpodobné bývá často reálně realistické. A uchvacující. Přes již konstatovanou propast generací a času. (20.10.2007)

Nemyslim si, ze by byl scenar debilni, jak jsem se v komentarich docetl. Myslim, ze zanr komedie si muze dovolit tri generacni lovestory. S ohledem na vznik filmu jen mozna trosku odvaznejsi:-). Vyborna byla rozprava mezi vnuckou a babickou o milencich. Z hereckych vykonu nejvice ocenuji Kabatovou a Jana Pivce, z postav pak hajneho. Velice zabavny a mily film, s krasnou pisni o vyznani lasky. (04.03.2009)

Romantická komedie, trochu naivní, ale plná pěkných hereckých výkonů. Chvilkový hudební skladatel a později úspěšný bankéř Stáňa Jarský (skvělý Jan Pivec) je romanticky zamilovaný do jednoho typu žen. A tak Helenu Horníkovou (dobrá Zita Kabátová), střídá její dcera Jiřina (Jana Romanová), aby našel konečné štěstí s Helenkou (Jarmila Smejkalová), dcerou Jiřiny a vnučkou Heleny. Další zajímavé postavy: mrzoutský a moralistický manžel Heleny Karel (František Roland), Stáňův otec (Jaroslav Průcha), Helenin bratr Jan (dobrý Gustav Nezval), celoživotní sukničkář, nahluchlá paní baronka (Meda Valentová), a továrník Otta Krutina (František Vnouček), manžel Jiřiny. Příjemná zábavná oddechovka, kde velmi tahá za uši slovní spojení mám tě strašně rád, popřípadě, mám tě hrozně ráda. Čímž je také ukončen celý film. Au, to bolí. (13.08.2011)