Nebe a dudy
Nebe a dudy
Režie:
Vladimír SlavínskýScénář:
František Vlček st.Kamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Josef DobešHrají:
Jindřich Plachta, Jana Romanová, Jiří Blahník, Lumír Blahník, Jaroslav Marvan, Raoul Schránil, Antonie Nedošinská, Zdeněk Podlipný, Karel Dostal (více)Obsahy(1)
Rudolf Bartoš, majitel statku, kamenolomu a továrny na zpracování kamene, je nejen velmi bohatý, ale také popudlivý, vzteklý, nerudný a hypochondrický. Je postrachem služebnictva a zaměstnanců. Jednoho dne se však zraní při pádu ze srázu na břehu řeky. Najde ho dobrácký skalák Fábera a dopraví ho do své chudé chalupy, kterou obývá s pohlednou dcerou Anči a dvěma malými osiřelými synovci, dvojčaty Tondou a Vaškem. Dny strávené v neobvyklém prostředí znamenají zásadní zlom v továrníkově životě. Laskavý, moudrý a dobromyslně nesmlouvavý skalák ho léčí zdravou stravou a slivovicí. Dny prožité ve společnosti chudých, ale láskou a dobrem naplněných lidí zcela změní Bartošův přístup k životu a jeho chování, zejména když od Fábery vyslechne řadu nelichotivých poznámek na adresu starého Bartoše. Po návratu do vily šokuje nejen služebnictvo laskavostí a nebývalým životním elánem, ale také zaměstnance, kterým zvýší výplatu. Rád a často se vrací do Fáberovy chalupy. Chvíle štěstí však pokazí sám, když zjistí, že jeho synovec Oldřich se chce oženit s Fáberovou dcerou Anči. Rozejde se se skalákem ve zlém, a dokonce ho vyhodí z práce. Když si uvědomí, že udělal chybu, a začne psát omluvný dopis, dochází v kamenolomu k neštěstí. (TV Nova)
(více)Recenze (325)
V těžkých časech natočená komedie sice nešetří sentimentem a ani obzvlášť originálním scénářem zrovna neoplývá, ale kromě některých herců (Nedošínskou opravdu nemusím) představuje spolehlivé duo - Jaroslav Marvan, Jindřich Plachta díky nimž představují Nebe a dudy vysoký nadprůměr v nejhorším období zdrcující druhé světové války. Za snahu něco tehdy vytvořit si zasluhují všichni skutečné absolutorium. ()
Jedna z nejvýraznějších rolí J. Plachty. Společně s kloučky, kteří hráli jeho synovce, utkví v paměti ryzost a dobráctví Fábery. Sice to není dost, aby byla proměna despotického hypochondra Bartoše na dobráka uvěřitelná, ale Plachta byl ve své roli "léčitele" velmi přesvědčivý. Je ironií, že ho na onen svět poslala dobrovolná práce v dolech. Na vyčerpání z těžké práce Plachta zemřel jen deset let po premiéře Nebe a dudy. Ve věku pouhých padesáti dvou let. Právě tato asociace ve mě probouzí víc pozitivní nostalgie, než si Vlčkův scénář zaslouží. ()
Páni Jindřich Plachta a Jaroslav Marvan byli prostě Herci. Sice je příběh lehce naivní (jenže, co byste asi mohli točit jiného v té době, než naivní veselohry), ale také příjemný, pohodový a člověk se chvílemi i zasměje. Navíc byla dobrá dvojčata Jiří a Lumír Blahníkovi. Lehce nadprůměrná komedie, kterou hodnotím 4*. ()
Možná film neoplývá tou nejoriginálnější zápletkou, ale námět je zpracován, jak nejlépe mohl. Přerod z protivy na dobráka je možná až příliš rychlý, ale humorné situace, které z toho plynou Vám trochu toho sentimentu vynahradí. Humor je celkově povedený, dokáže Vás od srdce rozesmát a spolu s postavami patří k nejlepším stránkám filmu. Jenže i přes nesporné kvality se na tomto snímku už začíná pomalu podepisovat čas. ()
Miloučký a naivní příběh o totální proměně člověka. Film je podán takřka pohádkovým způsobem. Ovšem je zahrán božsky. No, v jedné pasáži jsem měl skutečně na krajíčku. Dokonce se u toho člověk i zasměje, pokud se moc nebude bránit. Tenhle film je zkrátka klenot. Mnoho působivějších československých filmů neznám. Přitom je tento snímeček tak přímočarý a jednoduchý. Ani vlastně pořádně nevím, co mě tak okouzlilo. Asi ta jeho pozitivní atmosféra. Dávám lepší 4*. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (18)
- Název odkazuje na české úsloví „Nebe a dudy“, tedy něco, co nemůže být od sebe už více vzdáleno, něco, co je naprosto odlišné. (sator)
- Herci na natáčení v exteriérech trpěli velkým horkem. Chlapci Blahníkovi si například při natáčení v lomu popálili chodidla, protože na place chodili bosi a země byla značně rozpálená. Snad i jako bolestné po natáčení dostali darem boty a kožený míč, které jim ve filmu přinesl továrník Bartoš v podání Jaroslava Marvana. Ten se pak dokonce jednou z velkého horka zhroutil. Maminka Blahníková mu nato pro povzbuzení nabídla svačinu pro své dva syny: několik rajských jablek. (Komiks)
- Těsně po scéně, kdy Bartošovi (Jaroslav Marvan) zavolají do kanceláře, že se Fábera (Jindřich Plachta) vážně zranil, je vidět na nebi v záběru na Fáberovu chalupu letící letadlo, evidentně stíhačka. Vzhledem k tomu, že je film natáčen v roce 1941 a dle tvaru křídel se s největší pravděpodobností jedná o BF 109 – Messerschmitt. (Bobek27)
Reklama