Nebe a dudy

Bravurně natočená lidová veselohra s opravdu lidským a působivým výkonem Jindřicha Plachty, coby jako skalákem Fáberou. Velmi se mi líbili i malí harmonikáři Jirka a Lumír Blahníkovi a jimi zpívaná písnička "Nám je to jedno" se tenkrát stala velmi populární. Průmyslový magnát Bartoš (Jaroslav Marvan), který nakonec svolil k svatbě svého synovce, a jediného dědice (Raoul Schránil) s chuďasovou dcerou Anči (Jana Romanová), stále stejný mrzoutský a téměř s ničím nespokojený Jaroslav Marvan.. Tak jak ho lidi měli a mají stále rádi. Dnešní rádoby velkokapitalisté nejsou určitě o nic moc lepší než on. A to teprve filmu dodává filmu právě teprve ten správný náboj! Scény s míčem, nebo s počmáranými kozami, kdy naopak dobrák Fábera má oběma klukům klukům dát pětadvacet na zadek jsou nezapomnutelné. To se musí prostě vidět.. Plachta byl opravdu zvláštní a vyjímečný herec, člověku by se chtělo říct že skoro nehraje! Ale opak je pravdou. Vypadá, jako by se ostýchal, jako by nevěděl, kam se se svými dlouhýma rukama, i jeho pohled se uhýbá očím, na něho upřeným. Vypadá, jako by nic neuměl, nic nechtěl podat a přece- inu, je to film, který dokáže dojmout a rozveselit a který člověka naplní takovou vírou v dobré lidské srdce, zkrátka: který okouzlí jako pohádka, točící se kolem něho. On dal tomuto filmu tu neodolatelnou atmosféru (kterou mi tak obdivujeme), jímavé lidskosti a on vytvořil tak úžasně slohovou postavu obyčejného člověka z lidu, lamače (ne toho dívčích srdcí) kamene, s jeho jímavou prostostí, nemotorností, s jeho naprostým nezájmem o herecké efekty. Řekl bych že snad úplně poprvé v českém filmu (když opomenu filmy Druhá směna a Pro kamaráda oba z roku 40') tu byl celkem věrně, poutavě a především neskonale dojímavě zachycen jistý zajímavý druh českého dělníka. No co bych dodal nakonec snad jen Plachtovým závěrečným monologem. Kdy na posteli těžce raněný a zafačovaný odpovídá Marvanovi na jeho otázku, která zní.."Proč nebudeš tančit na veselce Anči s Oldřichem ?" A on mu odpovídá.. "že nebude, a že on sám to musí vědět nejlíp, protože tančit vůbec nedovede !" (24.12.2006)

Naivní rozprávka o proměně starého morouse továrníka Marvana na největšího lidumila na světě, kterou si člověk musí zamilovat kvůli dobrotivému Jindřichu Plachtovi a dvěma malým nezbedníkům. Nemůžu si nevybavit Burianovo Zlaté Dno, které bylo sice o něčem jiném, ale u srdce mě zahřeje pokaždé stejně. (11.11.2006)

Možná film neoplývá tou nejoriginálnější zápletkou, ale námět je zpracován, jak nejlépe mohl. Přerod z protivy na dobráka je možná až příliš rychlý, ale humorné situace, které z toho plynou Vám trochu toho sentimentu vynahradí. Humor je celkově povedený, dokáže Vás od srdce rozesmát a spolu s postavami patří k nejlepším stránkám filmu. Jenže i přes nesporné kvality se na tomto snímku už začíná pomalu podepisovat čas. (21.11.2014)

Parádní česká a neotřelá klasika. Tenhle film mám moc ráda a s bráchou se vždycky podíváme, i když ho uvidíme třeba poněkolikáté... Výteční herci, poučení a zároveň lehkost sdělení, sranda a legrační scény, oživení v podobě dvou malých uličníků... Prostě když slyším název Nebe a dudy, objeví se mi na tváři přiblblý sentimentální úsměv, a to myslím hovoří za vše. (17.06.2013)

No, bylo to hodně naivní. Asi tak. Jinak to ale byla fajn komedie, která byla překvapivě i docela vtipná. Akorát jsem celou dobu nemohl přestat myslet na to, že v době, kdy se to točilo, umírali všude kolem tisíce lidí. Jak asi bylo hercům, kteří to nepochybně museli vědět? Přiznám se, že tenhle fakt zážitek trochu zkazil. 75% (10.07.2017)