Nebe a dudy

Mně se film vůbec nelíbil. Mám se rozplývat nad nudou, nad Plachtem s Marvanem o nichž je známo, že hrát umí anebo nad jakým dalším kritériem filmu?! Mě totiž nic dalšího v souvislostí s tímto šumícím zázrakem nenapadá. Maximálně se dá u toho dobře usnout a film nechat jako podkres, ale nekvalitní dobové mikrofony nedovolí ani ten spánek. Nejlepší je to rovnou vypnout. Jako soráč, ale nežiju v roce vzniku filmu. Jsem současný divák a mám taky určité nároky na film. Tenhle nesplnil žádný z nich. Blockbuster dostane sotva tři * a tomuhle napálíte plný počet. Fakt nechápu. Se proberte laskavě. Vždyt je to hrůza to hodnocení tady. Za zásluhy, z nostalgie a tak dále. Tenhle film hovoří jako příklad za všechny. Sledovanost v poledne na Nově 110 babiček a dědečků max. 0% (28.04.2012)

Jeden z mála českých starých filmů, které si zaslouží monimálně tu jednu pozornost. Zde je dobrý příběh a především skvělé herecké výkony. To opravdu musím uznat. Divák se zde dost zasměje. K dokonalosti toho přeci dost chybí. Nejsem fanoušek starých českých filmů, ale přeci je tohle nadprůměrný snímek. Mé hodnocení je 73% = **** (31.12.2012)

Pokud by někdo natočil podobně naivní báchorku po roce 2000, tak by ho diváci sežrali. Film však vznikl o mnoho let dříve, proto se může dál vyhřívat v žebříčku nejlepších filmů. Továrníkova změna charakteru během jediné večeře je skutečně úsměvná. Jedno se tomu, ale upřít nedá a to příval nepodložené nostalgie po starých dobrých časech, kdy po světě chodili jen pracovití a skromní lidé. (13.03.2020)

Jindřich Plachta v roli prostého chalupníka Antonína Fábery je skutečně neodolatelný a až překvapivě autentický, v symbolickém podobenství o skutečných lidských hodnotách a sociálním rozměru lidství jako takovém, natočeným logicky právě v časech největší mravní i existenční zkázy českého národa, v pohnutém bezvýchodí roku 1941. V kontextu protektorátní tvorby je to dílo pochopitelné a logicky zapadající do jejího rámce, kam jinam měli lidé utíkat a posilovat svou víru a naději, než k nadčasovým hodnotám reprezentovaným právě postavou Antonína Fábery. Herecké výkony navzdory době vzniku jsou velmi civilní (obzvláště pana Plachty) a celkové vyznění skutečně až plakátově prosté - gró národa je v jeho prostých a nezkažených lidech, tady se protektorátní umění prolíná s obrozeneckým, zejména s větví Hálkovou. A vlastně je to trochu i jako v Babičce Boženy Němcové (která v té době byla snad nejvydávanější knihou), kde prostá žena z lidu předává svou přirozenou moudrost a zkušenost vrchnosti. Tady se náprava elit koná s až naivní samozřejmostí a idyličnost žití v chaloupce je také až barvotisková, to je také největší slabinou celého tak prvoplánového snímku. Poptávka po nápravě elit je tu ovšem dobře patrná - jejich selhání v době předválečné i pomnichovské se bude vinout naší historií ještě dlouho... (02.01.2011)

Naivní a scenáristicky šíleně odfláknutá komedie (nejde jen o ten prostičkej děj), ale vlastně to bylo docela milý. Děcka , Fábera i Bartoš jsou skvělí, ale jak se začne řešit dělníkova dcera a továrníkům syn, tak to začne drhnout a jsou tam pak scény, nad kterými zůstává rozum stát a kde naprosto nechápu motivaci ústředních postav. Konec je prostě dost vykonstruovanej. Vlastně i to jak se na začátku Fábera a továrník potkají je dost stupidně vymyšlený. Kdyby ve filmu nehráli tak skvělí herci, tak se na Nebe a dudy nedá koukat. (28.05.2011)