Nebe a dudy

I okoralé srdce dokáže zjihnout, setká-li se s lidmi, kteří to srdce mají na pravém místě. Filmový příběh dvou mužů rozdílných povah i názorů, cholerického, nesnášenlivého zazobance a prostého, srdečného dělníka z lomu, stojí a padá s hereckým mistrovstvím Jaroslava Marvana a Jindřicha Plachty, to je neoddiskutovatelné. Jenže ti dva prostě uměli a ve společnosti vskutku roztomilého Blahníkovic dua nechali rozeznít také ryze osobní tóny svého nitra. Pohlazení po duši. Naivní, sladké, jistěže lehce moralizující, ale zároveň milé, vtipné a divákovu inteligenci neurážející. Do chalupy Tondy Fábery se vracím pokaždé rád. (03.10.2008)

Jindřich Plachta v roli prostého chalupníka Antonína Fábery je skutečně neodolatelný a až překvapivě autentický, v symbolickém podobenství o skutečných lidských hodnotách a sociálním rozměru lidství jako takovém, natočeným logicky právě v časech největší mravní i existenční zkázy českého národa, v pohnutém bezvýchodí roku 1941. V kontextu protektorátní tvorby je to dílo pochopitelné a logicky zapadající do jejího rámce, kam jinam měli lidé utíkat a posilovat svou víru a naději, než k nadčasovým hodnotám reprezentovaným právě postavou Antonína Fábery. Herecké výkony navzdory době vzniku jsou velmi civilní (obzvláště pana Plachty) a celkové vyznění skutečně až plakátově prosté - gró národa je v jeho prostých a nezkažených lidech, tady se protektorátní umění prolíná s obrozeneckým, zejména s větví Hálkovou. A vlastně je to trochu i jako v Babičce Boženy Němcové (která v té době byla snad nejvydávanější knihou), kde prostá žena z lidu předává svou přirozenou moudrost a zkušenost vrchnosti. Tady se náprava elit koná s až naivní samozřejmostí a idyličnost žití v chaloupce je také až barvotisková, to je také největší slabinou celého tak prvoplánového snímku. Poptávka po nápravě elit je tu ovšem dobře patrná - jejich selhání v době předválečné i pomnichovské se bude vinout naší historií ještě dlouho... (02.01.2011)

Nenáročná a trochu idealistická komedie o zlidštění jednoho buržoazního imperialisty. Průmyslník Rudolf Bartoš (dobrý Jaroslav Marvan), mrzoutský nelida a vášnivý hypochondr, najde svůj lék na zlidštění v podobě nucené péče u prostého vrtače v lomu Antonína Fábery (skvělý Jindřich Plachta) a jeho radostného přijímání života. Z dlaších rolí: malí nezbední caparti Vašek (Lumír Blahník) a Tonda (Jiří Blahník), Fáberova už dospělá dcera Ančí (Jana Romanová), její milý a zároveň synovec Bartoše ing. Oldřich Čermák (Raoul Schránil) a poslušný Bartošův sluha Jakub (Zdeněk Podlipný). Zábavné, humorné, pěkné herecké výkony, ale přesto jakoby tomu něco chybělo. (12.08.2011)

Myslela jsem, že se pod tou hřejivou tíhou sentimentu rozteču jako máslo. Kolikrát viděný příběh o nápravě mrzutého staříka pomocí lásky jedné chudé rodiny, ale tak nějak mě to dostihlo. Možná kvůli vynikajícím výkonům Marvana a Plachty, možná kvůli roku výroby, kdy lidé v kině potřebovali věřit tomu, že může být a bude líp. (14.10.2011)

Skúsim to napísať stručne a jasne. Plachta s Marvanom svojimi výkonmi zachránia aj nie zrovna dokonalý scenár. Ich začínajúce priateľstvo som im veril, poslednej tretine, kedy sa do hry dostáva vedlajšia línia ohľadom svadby, tej už menej. Tak ak hodnotím takto pozitívne, tak za pomyselné závažie na jednej strane váh sú dvaja malí štuplíci, ktorí sa počas svojho hudobného výstupu neboja pozerať aj do kamery a ja som rád, že Slavínsky ich nebuzeroval opakovaním scény. (21.06.2017)