Neviděli jste Bobíka?

Vladimír  Slavínský natočil svoj tipycký film.  Naivná komédia , ktorá jasne ukazovala ako sa skončí. Nevadí , veď to diváci chceli vidieť , nemuseli rozmýšlať , ale len sa bavili.  Film obsadil dobrími hercami , ktorí zaručili úspech. Marvan, Baldová Valentová a Kreuzmann s tej staršej generácie , Hrušínský , Homola a Beneš  s Smejkalovou s tej maldšej generácie.  Výborný bol prisprostý R. Hrušínský...  No filmu dávam len 50%... (13.09.2024)

Těžko spekulovat, jak se točilo v nejtemnější době dvacátého století. Jestli by vůbec bylo vhodné natočit film v duchu bezstarostných prvorepublikových komedií. Když pominu role Hrušinského, který byl jako pitomio bezchybný a Futuristu s Kohoutem, kteří hráli v módu jim vlastním, tak ostatní na mě působili podivně sevřeně. Nejspíš jsem si to jen vsugeroval...ale zbavit se toho dojmu neumím. Odlehčenost Slavínského operetek občas zasvítila, ale jako celek je to hutnější, než by si tak veselý námět zasloužil. Celá zápletka s Bobíkem je v pohodě. Zato milostná linka dělá z Marcely trochu krávu. Ani chemie mezi Baldovou a Benešem není zrovna ohněstrůjná. Bez verbálních ostřelovánek na které jsme byli z předválečných filmů zvyklí, zůstávají jen dialogové fráze. Subjektivně jsem vnímal stopáž delší. Ne protože bych se vysloveně nudil, ale spíš protože jsem se moc nebavil. Beneš se později vypracoval v kvalitního charakterního herce...ale oproti předchozí generaci milovníků, byl jen chabá záplata. Vím, srovnání není úplně fér, bylo to období bouřlivých událostí. I proto tento film vnímám jako bortící se most mezi slavnou érou filmů pro pamětníky a ...tím potom. (07.06.2024)

Na první pohled strašně jednoduchá, ale zároveň krásná česká komedie, kde jde jen o to najít správného psa. Ne, samozřejmě, že to není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. Bobík je malý filuta, ale stejně takoví filutové jsou ostatní postavy. Výborný scénář s neustálými zvraty, a všechno pořád jen okolo jednoho psa. Tohle je prostě klasická paráda. (29.11.2014)

Vcelku průměrná podívaná. Ale když přihlédnu k době, kdy to vznikalo, rovná se to skoro malému zázraku, že to film prakticky nepoznamenalo. Někde jsem dokonce slyšel, že jsme byli jednou ze skutečně mála zemí, které nepřerušili svou kinematografickou tvorbu po celou dobu války a po roce 1945 jsme tak měli na co navazovat, kdežto v mnoha státech se filmaři po válce hledali. (22.05.2013)

Významný český novinář a žurnalista Vladimír Peroutka (1902 – 1956), jedna z nejvýraznějších tváří populárního zábavného časopisu Ahoj na neděli, uvízl také krátce v lákavých osidlech filmové scénáristiky. Po úspěšném entrée, kterým byla Fričova crazy komedie Eva tropí hlouposti z konce třicátých let, se takřka na sklonku protektorátního temna Peroutka seznámil také s režisérem Slavínským, který v poněkud zakřiknutém redaktorovi odhalil talentovaného humoristu. Slovo dalo slovo a během letních prázdnin se v barrandovských ateliérech a také v honosné vilové čtvrti na pražské Ořechovce začala natáčet situační veselohra plná důmyslných záměn, které mají na svědomí hrubosrstí foxteriéři, podobní si jako vejce vejci. Možná, že to byla pouhá náhoda, přesto tento nenápadný čapkovský motiv ještě dnes vzbuzuje potutelný úsměv a naznačuje leccos ze skrytých asociací směřujících k nesmrtelné Dášeňce. Slavínský, který se přes veškerá očekávání nakonec umně zbavil svých předchozích stigmat, nezaváhal ani tentokrát s výběrem členů hereckého obsazení, v němž se ovšem objevila také celá plejáda nových, mladých tváří v čele se sympatickou Jarmilou Smejkalovou, prudce elegantním Svatoplukem Benešem a Rudolfem Hrušínským, který tu s výrazným nadhledem sehrál poťouchlou karikaturu snobského svůdce. Film, který se v roce svého uvedení prostě nemohl nelíbit divákům hledajících v přítmí biografu alespoň ostrůvek zapomění, si plným právem získal nové generace dávno potom, co válka a její pohůnkové navždy zmizeli v prachu dějin. Vladimír Peroutka a jeho hrubosrstý foxteriér slyšící na jméno Bobík zůstali naštěstí stále přítomní. (03.10.2008)