Neviděli jste Bobíka?

Jak se zde na profilu můžete dočíst, film není natočen dle původní scénáře, nýbrž má svou knižní předlohu, jejím autorem je novinář Vladimír Peroutka (publikoval ji však pod pseudonymem Martin Bílý; to pro případ, že by se pro ni chtěl někdo vydat do knihovny...), mimo jiné scénárista Fričovy crazy komedie Eva tropí hlouposti (jejíž knižní předlohu pro změnu napsala Fan Vavřincová, vl. jménem Věra Němotová); "Bobík" sice není taková řachanda jako "Eva", ale pořád je to za mě velice zdařilá komedie, nevymykající se z tehdejší komediální produkce tím, že jejím "konstrukčním principem" je záměna - tentokrát však ne záměna osob, nýbrž psů: zamilovaný reklamní kreslíř Ludvík Zoubek (Svatopluk Beneš) vodí do domu své vyvolené Marcely (Jarmila Smejkalová) v domnění, že zkormoucené rodině navrací ztraceného psa Bobíka jednoho psa za druhým... Slavínského komedii za mě nahoru táhnou hlavně vedlejší postavy (bez kterých by film nebezpečně připomínal červenou knihovnu): přihlouplý nápadník slečny Marcely, Richard Sup (Rudolf Hrušínský), zloděj psů Šiška (Jára Kohout), zahradník u Supa Havrda (Ferenc Futurista) a uhlíř Maňas (Václav Pecián). 70 % (18.07.2024)

Zase jeden z filmů natočených za 2. světové války, který měl za úkol zvednout náladu českému národu v nelehké době. Myslím, že se mu to i celkem podařilo minimálně na dobu, než divák vyšel z kina. Příběh vás donutí vypnout a vnímat sled po sobě jdoucich absurdních situací. Určitě zaujme krásná Marcelka (Jarmila Smejkalová), netradiční R. Hrušínský v roli trošku MOMENTÁLNĚ zaostalého nápadníka a celkem tradiční Jára Kohout coby Vendelín Šiška. Také přemýšlím, kam se nám poděla obliba foxteriérů? Nebýt Čapkovy Dášenky a našeho milého Bobíka, upadla by snad tahle rasa úplně v zapomnění. (09.10.2011)

Jak bych označil tuto ztřeštěnou "crazy" komedii o honbě za ztraceným foxteriérem, mimochodem poslední protektorátní film Vladimíra Slavínského..Její ozdobou pro mě byli skutečně jen samotné herecké výkony (které tu převyšovali samotný děj) a to jak vyloženě slavných a v té době už poměrně slovutných jmen jako Baldová, Marvan, Futurista nebo Kreuzmann, tak i těch mladších, třeba zrovna začínajících herců, jako byli Frýbortová, Smejkalová, Beneš, Homola nebo Rudolf Hrušinský, zde ve zcela netypické, ale jinak skvělé figurce připitomělého "klacka", který se zde uchází, stejně tak jako kreslíř Ludvík Zoubek (Svatopluk Beneš) o ruku Marcely (Jarmila Smejkalová). "NEJ" scény tak určitě všechny ty ve kterých se mihl Jára Kohout, zde jako zloděj psů Vendelín Šiška s Podolí, a nebo pak ta se zahradníkem Havrdou (potrhlý Ferenc Futurista) a Matyášem Čtvrtkem (Jaroslav Marvan), kdy ho Futurista kropí svou zahradní hadicí, a kdy Marvanovi v té chvíli nezbývá nic jiného než se dát na ústup.Grimasy Futuristy jsou nezapomenutelné, stejně tak jako Marvanovo nadávaní, poskakování a vyhrožování za plotem honosné vily..Film který neurazí, ale také nijak vyloženě nenadchne, lepší průměr. (22.09.2007)

R. Hrušínský v nezvyklé roli slabomyslného synka boháče J. Marvana. Na film právě koukám na CSmini, a opakuje se ve mě dřívější zážitek, kdy tahle především konverzačka, o ocenění galantnosti, zesměšnění strojenosti. Dobré herecké výkony a spád děje - zahřeje u srdčíka.***Jarmile Smejkalové bylo v době natáčení 23 let, a vypadala přepůvabně, rovněž hraje vnadně, takže je s podivem, že ji český film v té době víc nevyužíval. (27.08.2011)

Významný český novinář a žurnalista Vladimír Peroutka (1902 – 1956), jedna z nejvýraznějších tváří populárního zábavného časopisu Ahoj na neděli, uvízl také krátce v lákavých osidlech filmové scénáristiky. Po úspěšném entrée, kterým byla Fričova crazy komedie Eva tropí hlouposti z konce třicátých let, se takřka na sklonku protektorátního temna Peroutka seznámil také s režisérem Slavínským, který v poněkud zakřiknutém redaktorovi odhalil talentovaného humoristu. Slovo dalo slovo a během letních prázdnin se v barrandovských ateliérech a také v honosné vilové čtvrti na pražské Ořechovce začala natáčet situační veselohra plná důmyslných záměn, které mají na svědomí hrubosrstí foxteriéři, podobní si jako vejce vejci. Možná, že to byla pouhá náhoda, přesto tento nenápadný čapkovský motiv ještě dnes vzbuzuje potutelný úsměv a naznačuje leccos ze skrytých asociací směřujících k nesmrtelné Dášeňce. Slavínský, který se přes veškerá očekávání nakonec umně zbavil svých předchozích stigmat, nezaváhal ani tentokrát s výběrem členů hereckého obsazení, v němž se ovšem objevila také celá plejáda nových, mladých tváří v čele se sympatickou Jarmilou Smejkalovou, prudce elegantním Svatoplukem Benešem a Rudolfem Hrušínským, který tu s výrazným nadhledem sehrál poťouchlou karikaturu snobského svůdce. Film, který se v roce svého uvedení prostě nemohl nelíbit divákům hledajících v přítmí biografu alespoň ostrůvek zapomění, si plným právem získal nové generace dávno potom, co válka a její pohůnkové navždy zmizeli v prachu dějin. Vladimír Peroutka a jeho hrubosrstý foxteriér slyšící na jméno Bobík zůstali naštěstí stále přítomní. (03.10.2008)