Neviděli jste Bobíka?

Kouzelná, legrační, trochu roztomile pitomoučká komedie s úžasným Rudolfem Hrušinským v naprosto netradiční roli natvrdlého blbečka z bohaté rodiny, kterého si přetáčím zpátky a užívám, protože i na herci samém je znát, jak si tu roli užil. A už tehdy zamlada - mistrně. Zajímavá je stejně i postava Jaroslava Marvana, známého spíš z charakternějších a důstojnějších rolí, takových podvodníčků jako zde, si také moc nezahrál a sedne mu to. No a do třetice Jára Kohout - zloděj psů. Nemá chybu. (28.01.2013)

Významný český novinář a žurnalista Vladimír Peroutka (1902 – 1956), jedna z nejvýraznějších tváří populárního zábavného časopisu Ahoj na neděli, uvízl také krátce v lákavých osidlech filmové scénáristiky. Po úspěšném entrée, kterým byla Fričova crazy komedie Eva tropí hlouposti z konce třicátých let, se takřka na sklonku protektorátního temna Peroutka seznámil také s režisérem Slavínským, který v poněkud zakřiknutém redaktorovi odhalil talentovaného humoristu. Slovo dalo slovo a během letních prázdnin se v barrandovských ateliérech a také v honosné vilové čtvrti na pražské Ořechovce začala natáčet situační veselohra plná důmyslných záměn, které mají na svědomí hrubosrstí foxteriéři, podobní si jako vejce vejci. Možná, že to byla pouhá náhoda, přesto tento nenápadný čapkovský motiv ještě dnes vzbuzuje potutelný úsměv a naznačuje leccos ze skrytých asociací směřujících k nesmrtelné Dášeňce. Slavínský, který se přes veškerá očekávání nakonec umně zbavil svých předchozích stigmat, nezaváhal ani tentokrát s výběrem členů hereckého obsazení, v němž se ovšem objevila také celá plejáda nových, mladých tváří v čele se sympatickou Jarmilou Smejkalovou, prudce elegantním Svatoplukem Benešem a Rudolfem Hrušínským, který tu s výrazným nadhledem sehrál poťouchlou karikaturu snobského svůdce. Film, který se v roce svého uvedení prostě nemohl nelíbit divákům hledajících v přítmí biografu alespoň ostrůvek zapomění, si plným právem získal nové generace dávno potom, co válka a její pohůnkové navždy zmizeli v prachu dějin. Vladimír Peroutka a jeho hrubosrstý foxteriér slyšící na jméno Bobík zůstali naštěstí stále přítomní. (03.10.2008)

Zase jeden z filmů natočených za 2. světové války, který měl za úkol zvednout náladu českému národu v nelehké době. Myslím, že se mu to i celkem podařilo minimálně na dobu, než divák vyšel z kina. Příběh vás donutí vypnout a vnímat sled po sobě jdoucich absurdních situací. Určitě zaujme krásná Marcelka (Jarmila Smejkalová), netradiční R. Hrušínský v roli trošku MOMENTÁLNĚ zaostalého nápadníka a celkem tradiční Jára Kohout coby Vendelín Šiška. Také přemýšlím, kam se nám poděla obliba foxteriérů? Nebýt Čapkovy Dášenky a našeho milého Bobíka, upadla by snad tahle rasa úplně v zapomnění. (09.10.2011)

Jeden z těch lepších starých českých filmů. Herecké výkony na jedničku, děj je úplně klasická komedie záměn, která bavila lidi už za dob Shakespeara, takže tam se nic překvapivého nekoná, občasná (ne)uvěřitelná blbost a naivita vyžadovaná pro děj je sice trošku moc, ale to, co tenhle film táhne, jsou komické figurky a tím myslím všechny, až po pana Šišku, Maňase nebo služky. Příjemně strávená hodina a půl po narozeninovém obědě. (08.10.2011)

Jeden ztracený pejsek a kolik to způsobilo komplikací a trapasů. Když se čtyřnohý miláček ztratí je to vždycky průših a to se kolem toho nemusí točit žádní podvodníčci a nebo zlodějíčci. Rudolf Hrušínský v roli toho ňoumy s přihlouplým úsměvem, co neustále říkala "tento", byl naprofackování. Takový pitomeček se opravdu těžko hledá. To by musel člověk prstíčkem hrabat. Svatopluk Beneš zahrál svůj tradiční standard. (10.10.2011)