Reklama

Reklama

Brancaleonova armáda

  • Itálie L'armata Brancaleone (více)

Obsahy(1)

Italský barevný film režiséra Maria Monicelliho Brancaleonova armáda, je úsměvným pokusem o parodii dobrodružných rytířských filmů. Již sám název je ironický, protože armáda potulného rytíře Brancaleona se skládá z pětice ubohých venkovánků majících ke všemu, co se vztahuje k vojsku, pěkně daleko. Příběh se odehrává kolem roku 1000 n. l., kdy se tato armáda dala na pochod patrně od Faleri u Viterba a měla dorazit do jakéhosi města Aurokastra, ležícího patrně poblíž Crotone. Cestou prožívá tisíc a jedno dobrodružství. Brancaleone bojuje na turnajích, vyzve na souboj potulného rytíře, zabloudí do města, jehož obyvatelé vymřeli morem, marně ochraňuje počestnost krásné dívky, nakonec dosáhne cíle, ale jen proto, aby upadl i se svou armádou do rukou saracénských pirátů a po nich do zajetí neméně sveřepých křesťanských nepřátel. Nezbývá mu, než se vydat s procesím kajícníků přes moře a tam pokračovat v dobývání nesmrtelné slávy, jak mu přikazuje jeho rytířská čest. K přednostem filmu patří řada dobře postavených komických situací, slovní humor dialogů a vynikající herecké obsazení. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (53)

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

(ne)Rytířská satira o donquijotském hrdinném rekovi, jeho povedené svitě vychcaných zbabělců a jednom žlutém oři, který z těch všech pobral rozumu zdaleka nejvíce. Komedie mládí mnohých z nás a především film, který (podobně jako Mrazík) stojí na geniálním českém dabingu z děvětašedesátého, který sice s originálem nemá společného zhola nic (stejně jako ten Mrazík), ale ke škodě to tedy rozhodně není (stejně jako u Mrazíka). A jeden z očividných zdrojů pro budoucí Monty Pythoní Svatý grál (narozdíl od toho Mrazíka). ()

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Vtipná parodie na dobrodružné historické filmy, asi takto jednoduše by se dal označit tento znamenitě pojatý rytířský příběh na typicky monicelliovské téma o různých antihrdinech (viz některé jeho další filmy). Hloboko před legendárním "Monty Pythonem". Snímek je ale hlavně postavený na celkem slušných hereckých výkonech, dobré kameře, nezapomenutelný Brancaleone da Norcia (Vittorio Gassman) jako legendární Don Quijote, který se pouští vždy do beznadějných či předem prohraných soubojů, nebejt tlupy několika spřátelených tuláků-ubožáků, kteří mu vždy pomůžou a ochrání ho před nejhorším, kdo ví, jak by dopadl. Úvodní scéna vesnického masakru, ovšem, jaksi komediálně zahraného, kdy a kde všude teče krev, mě spíš rozesmála, než nějak zaskočila a vyděsila. Asi takto, tímto stylem je ostatně pojat celý tento film. Film jsem viděl už jen s českými titulky, škoda toho původního dabingu, o kterém psal Maxi6 (především od pana Filipovského), ale zas úplně nejhorší to nebylo. I když značná část dialogů byla někým upravena pěkně po svém, tak se roku 1000 n. l. určitě nemluvilo:-) Nicméně, za skvělý humor, některé dobré komické situace, a za již zmíněné herecké obsazení hodnotím vysoko. Televize na film zřejmě už nemá vysílací práva. ()

Reklama

italka63 

všechny recenze uživatele

Takovouhle parodii na středověk mohou být schopni natočit jen Italové, film nabušený gagy, obrovským nadhledem, vtipnými situacemi, kterými prochází rytíř Brancaleone se svoji nečekeně nabytou družinou nuzáků, kde sice úplně všichni chudí jsou, ale za čest a slávu budou se bít do posledního dechu. Někdy také za nějaký groš, ale on jim záhadným způsobem vždycky zmizí. Co byste také chtěli, když Brancaleone v jejich čele jezdí na žlutém koni s ušima od sebe a vůbec neposlouchá...vynikající dabing, nádherné exteriéry, neuvěřitelná hudba.....to chce vidět:-) ()

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

V šedesátých a sedmdesátých letech přišlo do kin mnoho historických dobrodružných komedií z jižních zemí Evropy, z nichž u nás v paměti diváků asi nejvíce utkvěl kostýmní snímek francouzský ´Pošetilost mocných´ (1971). Italové však o něco dříve zabodovali, a to právě i v československých kinech, tímto příběhem ze středověku, který je tady u nás už dnes bohužel doslova zapomenutý. Děj obsahuje mnoho odkazů na nejrůznější ceněná díla (např. Dona Quijota snad pozná každý) a tradiční středověké situace, avšak v groteskním a situačním podání. Zkrátka se jedná o dokonalou parodii, jak by se řeklo, nepravděpodobného dobrodružství středověkého soužití. Své samozřejmě udělal i český dabing, který byl právem vychvalován až do nebes. Celý děj, plného nejrůznějších skopičin, je podpořen ohromnou výpravou a krásnou kamerou plně zvýrazňující místa a nejrůznější situace, i když některé kulisy vypadají dosti uměle, ale to je asi vlivem dnešní doby. Co však nestárne je skutečně onen humor, který dokáže pobavit i dnes. ()

classic 

všechny recenze uživatele

Spoľahlivý tandem v podobe: režiséra M. Monicelliho & herca V. Gassmana, spoločne nazreli do vskutku „temného stredoveku”, aby povedzme divákom sprístupnili filmy o cavalieroch, ale tentoraz klasickým spôsobom poňatý "atleticizmus", totižto kompletne obrátili naruby; áno, aby sme sa s chuťou zasmiali, a tak na túto vec idú presne opačným smerom, obaleným do mimoriadneho, parodického šatu s miestami dosť surovým spracovaním, à la, trebárs niečo v podobnom duchu historického titulu: Braveheart. • Titul: L'armata Brancaleone, mal priamo k dispozícii nielen zaujímavým štýlom vytvorené, úvodné titulky so skvelými animáciami, a to konkrétne od autora Emanuelea Luzzatiho, a za doprovodu svižnej piesne: s rovnomenným názvom ako aj film; v podaní talianskeho tenoristu: Pieroa Carapellucciho, ale zároveň disponoval častými, a k tomu i naprosto grotesknými situáciami, v ktorých titulná postava Brancaleonea da Norciu v podaní Vittoria Gassmana, neváhala si zo seba (u)robiť kopec srandy na vlastný účet, čiže inými slovami povedané; skrátka, neberie sa príliš vážne, čo je mimochodom z jeho strany totálne "absolutórium", ktoré sa teda týka poňatia filmu ako celku, v ktorom kraľuje spolu s G. M. Volontéom, keď by som na záver len podotkol, že i on bol vynikajúcim. • Výborná, vtipná paródia, ktorá mi ešte ostane dlho ukotvená v pamäti. ()

Galerie (19)

Zajímavosti (11)

  • Mario Monicelli, přesvědčený zastánce přednosti němého filmu před zvukovým, hájil své přesvědčení, že vulgární a vymyšlený jazyk by měl hrát vedlejší roli vedle obrazu a filmových sekvencí, a to i přes rozpaky producenta Maria Cecchi Goriho, který vyjádřil pochybnosti o srozumitelnosti dialogů. (classic)
  • Výběr Giana Maria Volontého do role Teofilatta dei Leonziho vnutil režisérovi producent Mario Cecchi Gori. Milánský herec byl v té době známý díky své účasti v rolích antagonistů ve westernech režiséra Sergia Leoneho. Mario Monicelli neskrýval svůj nesouhlas a v rozhovoru u příležitosti čtyřicátého výročí filmu prozradil, že pro stejnou roli by vybral raději Raimonda Vianella. (classic)
  • Film se z velké části natáčel v Laziu a v lazianské Maremmě: ve Viterbu (dveře sužované vdovy jsou dveře Palazzo Chigi), v Caninu – klášter S. Francesca, kam se Matelda (Catherine Spaak) uchýlí, v Calcatě, ve Fabrice di Roma poblíž opatství Santa Maria di Falerii, v Nepi poblíž akvaduktu (úvodní scéna nájezdníků) a hradu Borgia, ve Vitorchianu (město, které vyplenili a kde se rozšířil mor), v tufovém lomu ve Valentanu – setkání se svatým mnichem Zenonem (Enrico Maria Salerno), ve Vulci (Ponte del Diavolo a hrad Abbadia), v Tuscanii (u krypty kostela San Pietro), u věže Chia (scény z tábora jezdců a smrti Abakuka), v Civita Castellana u Torre Chiavello poblíž Monte Soratte (souboj Brancaleoneho a Teofilatta dei Leonzi), v bukovém lese Monte Cimino (setkání s Mateldou), u Civita di Bagnoregio v údolí calanchi, v oblastech u sopečných jezer Vico (přistání lodi, Mateldina koupel) a Bolsena, u Capodimonte a v Toskánsku v oblasti Val d'Orcia a Crete Senesi. Scéna Aurocastro se natáčela v kalábrijské vesnici Le Castella, která se nachází poblíž Capo Rizzuto, zatímco úvodní scéna klání pod umbrijskou vesnicí Casteldilago. (classic)

Reklama

Reklama