Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Jaroslav Marvan byl excelentní herec a filmy v nichž hrál, mám opravdu docela rád. Tento, v němž si střihl rovnou dvojroli, jsem však dnes viděl teprve poprvé. A ani v tomto případě nezklamal. Přísný otec, jehož výchova nebyla vskutku vzorová – nýbrž účelová ovšem nakonec přinesla kýžené ovoce, díky čemuž si mohla jeho manželka i děti konečně oddechnout. Byla tu celá řada vtipných situací, velmi slušné herecké výkony od většiny zúčastněných – takže já rozhodně nelituji, že jsem tomuto filmu věnoval svůj čas. A určitě jsem jej neviděl naposledy!!! ()
Jedna z nejlepších těsně poválečných komedii těží z kvalitních základů. Jde o druhou filmovou adaptaci úspěšné divadelní hry relativně krátce po sobě. Rozhodně ale nejde o pouhou kopii s jiným obsazením. Tehdejší scénáristé byli tvůrčí a ponechali pouze kostru příběhu. To kopnutí do těch dnešních si neodpustím... komedie posledních deseti let nesahají těm tehdejším ani po kotníky. A to je řeč o době, kdy se vše dělalo na koleni, peněz bylo málo...jediné čeho byl nadbytek, byli kvalitní herci. Poslední mohykán je koncertem J. Marvana ...ten dostal možnost zazářit v hlavních rolích až na stará kolena. Je mi jasné, že by dnešní mladé publikum sledovalo despotickou postavu Kohouta spíš s chladným nezájmem. Očima snowflakeové generace je jeho počínání neakceptovatelné....pokud by vznikl remake, děti by v něm volaly tísňovou linku a dostal by zákaz přiblížit se k rodině na 500 metrů. Pro boomery jde o další z fajn filmů pro pamětníky. ()
Jeden z mála výborných českých straých černobílých filmů. Jaroslav Marvan patřil mezi nejlepší starý český herce. Jeho herecký výkon se nedá popsat slovy. Tento snímek navzdory zasazené staré době dokáže zaujmout až do konce. Krom příběhu, který zde není podstatný ani výrazný baví vtipné chvíle a momenty. Herecké obsazení je v pořádku, Marvan vede ze všech nejvíc ale. Na film se dá dívat pořád. Hodnotím celkově na slušných 92% = ***** ()
Jaroslav Marvan v životní formě. Totálně brutální one man show. Ani se nechce věřit, že se s tak omezenými prostředky povedlo natočit tak luxusní scény. Marvan řádí v roli Kohouta jako ďábel a naprosto fantasticky si organizuje svůj kurník plný slepic. Jednoduchý, politicky nezabarvený, scénář a přitom tak vtipně napsaný. Moje bránic zažívala šoky. Je to neskutečný pocit, když si uvědomíte, že tento film dokáže bavit i 73 let po svém vzniku úplně jinou generaci lidí s úplně jiným vkusem, myšlením a pohledem na svět. Něco takového si u soudobých píčovin snad ani netroufám představit. Skvělá práce. [90 %] ()
Předcházející pro nezbytná srovnání uváděné filmy neznám nebo si na ně nepamatuji. Jisté je jedno: tento Slavínského film patří mezi jeho nejvydařenější, vedlejší efekty jeho potřeby vnějších efektů tu jsou utlumeny, jak je to jen možné (Hanus tehdy k vlastnímu osobitému hereckému výrazu teprve dozrával). Pro Jaroslava Marvana tu vznikla mimořádná herecká příležitost, kterou tento univerzál českého stříbrného plátna také dokázal bezezbytku vyplnit tím, že se jí oddal bez zábran a berličkovitých vnějškových efektů. Osobností pro sebe zůstává také pro mne i dnes Soňa Červená, legendární česká dáma stejně pověstného českého jména ze světa karnevalu a kabaretu. Zdá se, že v tomto případě můžeme oprávněně mluvit o Slavínském nadčasovém. Pokud by to měla být pravda, byl by to fakt, který by i pro mne osobně byl určitým překvapením. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Divadelní hru F. X. Svobody pod názvem "Poslední muž" zfilmoval Hugo Haas již v roce 1934 jako snímek Poslední muž (1934). Pan Svoboda si prý vždy přál, aby hlavní figuru ztvárnil právě pan Jaroslav Marvan. (Terva)
- Natáčeno v Praze na Malé straně, Karlově mostě a Maltézském náměstí (dům Bořivoje Kohouta). Plavecký závod, v němž dominuje herec Jaroslav Mareš (Jaroslav), byl natočen v plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami. (M.B)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
Reklama