Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Svobodova úspěšná divadelní hra Poslední muž patřila po dlouhá desetiletí k výrazným charakterovým inscenacím mnoha pražských i oblastních scén a v raném období zvukové kinematografie získala dokonce jméno a tvář Hugo Haase, který titulní postavu domácího diktátora pojal v osobitém ironizujícím stylu. Slavínského poválečná aktualizovaná verze podobný, jakýsi třetí rozměr, už postrádá a na jeho místo jsou dosazeny atributy bláznivé situační komedie. Tu vytváří nejen existence Kohoutova venkovského dvojníka, vlastního bratra, ale také podívaná v cirkuse a následná hospitalizace hlavního hrdiny v blázinci. Specifické ztvárnění diktátorského otce rodiny, nyní zámožného starožitníka, filmu poskytuje především temperamentní herecký výkon Jaroslava Marvana, docházejícího po plodných letech druhých houslí (nejen) po Burianově boku k té roli, která skutečně nabízela široký rejstřík komického potenciálu i charakterových proměn. Naprosto nečekaným a svým způsobem unikátním je zde zjevení Soni Červené, budoucí světoznámé operní pěvkyně, která tu na sebe upozornila v jiné, ryze činoherní poloze. Jen stěží by tehdy někdo ze zúčastněných předpokládal, že se onen filmový mohykán stane skutečným mohykánem klasické veselohry v podobě, jakou realizoval Slavínský a další mohykáni české kinematografie. ()
Tahle komedie je opravdu velice zdařilá je to ukázka starých časů kdy v každé rodině byl mále neomezený vládce a pán živitel rodiny velevážený pan otec v podání užasného herce Jaroslava Marvana. Který se snažil aby jeho rodina šlapala líp jak švýcarský hodinky a vše se muselo splnit do posledního puntíku. Já se vždy u téhle komedie královsky bavím . Je to vidět na té rodině když je doma jejich despotický otec a nebo když se objeví jeho bratr lesník a správný chlapík s kterým je legrace je to úplně jiný člověk než jeho bratr starožitník. ()
Divím se, že jsem doposud neokomentoval tento film, jenž patří dnes ke klasice české kinematografie. Vynikajcí Jaroslav Marvan, dokonce ve dvojroli, táhne tuto legrácku humorem do pohodových výšin, k tomu mu ovšem zdatně sekundují i ostatní herci v hlavních rolích (rodina pana Kohouta). Příběh je lehce naivní, ale vtipně a odlehčeně napsaný. Prostě do dnešních dní mě tento film vždy pobaví. ()
Nádherná československá komedie, ke které se po pár rocích vždy s láskou vrátím. Pokud se chcete od srdce zasmát a nejste zhýčkáni filmy postavených na efektech, jak je dnes v módě, tak vřele doporučuji. Jediné, co bych skutečně vytkl je dle mého názoru uspěchaný konec - přeci jen si je mohl vychutnat trochu více. :-) ()
Marvan v dvojroli jako otec despota a jako jeho bratr - strýc, který je fajn a ráčkuje a když si prohodí role, tak se dozví od své rodiny, že je despota. Jednoduché a předvídatelné, zvláště když je to dle známé divadelní hry, která byla zfilmovaná o třináct let dříve pod názvem Poslední muž a kde onoho despotu hrál Hugo Haas. Překvapivě obě verze mohou fungovat vedle sebe jako fajn podívaná, ikdyž ve verzi s Marvanem je motiv dvojčete uvěřitelnější než panák u Haase. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
- Divadelní hru F. X. Svobody pod názvem "Poslední muž" zfilmoval Hugo Haas již v roce 1934 jako snímek Poslední muž (1934). Pan Svoboda si prý vždy přál, aby hlavní figuru ztvárnil právě pan Jaroslav Marvan. (Terva)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
Reklama