Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Uteklo mi asi prvních deset minut a docela toho lituju, protože celou dobu, co film běžel, jsem se bavila. Herci byli báječní (hlavně Marvan) a ač zápletka nebyla zrovna stoprocentní, podáno bylo tvůrci vše s lehkostí a neskutečným humorem. Charaktery postav byly taky vykresleny skvěle, nevidím důvod, proč tomuto českému klenotu nedat čtyři hvězdy. ()
Předcházející pro nezbytná srovnání uváděné filmy neznám nebo si na ně nepamatuji. Jisté je jedno: tento Slavínského film patří mezi jeho nejvydařenější, vedlejší efekty jeho potřeby vnějších efektů tu jsou utlumeny, jak je to jen možné (Hanus tehdy k vlastnímu osobitému hereckému výrazu teprve dozrával). Pro Jaroslava Marvana tu vznikla mimořádná herecká příležitost, kterou tento univerzál českého stříbrného plátna také dokázal bezezbytku vyplnit tím, že se jí oddal bez zábran a berličkovitých vnějškových efektů. Osobností pro sebe zůstává také pro mne i dnes Soňa Červená, legendární česká dáma stejně pověstného českého jména ze světa karnevalu a kabaretu. Zdá se, že v tomto případě můžeme oprávněně mluvit o Slavínském nadčasovém. Pokud by to měla být pravda, byl by to fakt, který by i pro mne osobně byl určitým překvapením. ()
"Zdenko, kdyby tě tatínek viděl, jak si tu klidně čteš, byl by oheň na střeše." "Oheň je u nás stejnak desetkrát za den. K nám by se hasiči najezdili." ____ Spíš než o celistvě kompaktní příběh jde spíš o velice kuriózní pásmo různorodých žoviálních grotesek, které mají jedno zásadní pojítko - a to božského Jaroslava Marvana, jehož ztvárnění pedantského otce a jeho optimistického bráchy (který nonšalantně ráčkuje) se může hrdě řadit na vrcholný piedestal dvojrolí. Samozřejmě, potenciál dané premisy šel využít lukrativněji - expozice je příliš dlouhá, a děj nabere na ženiálních komediálních obrátkách až v poslední třetině - jenže když vezmu principielně v potaz dobu vzniku (1947), lze to jakž takž odpustit. Vladimír Slavínský zde navíc akurátně vykreslil vzájemné vztahové peripetie, dílčí leitmotivy a rodinnou dysfunkčnost, která má nedílnou roli na finální pointě. To vše se posléze perfektně pojí do kultivované příručky k tomu, jak se fofrem dostat do Jedličkova sanatoria! .... VERDIKT: 8,5 lvích krotitelů z 10 ()
Naprostá klasika a jednoznačně nejlepší filmová role Jaroslava Marvana. Bylo ho všude plno (navíc dvojrole) a i přesto, že zde nehrála ani Adina Mandlová ani Nataša Golová, které hráli ve většině dobrých filmů 30 a 40- tých let, tak i přes to plné hodnocení, protože i Ti kteří mu (J.V.) sekundovali hráli skvěle především mladý ing. Bečvář nápadník tuším Zdeňky. " A to je bez debat ". ()
Rodina, ve které to má na povel Jaroslav Marvan, a jehož staromódní výchova je pro současného diváka přece jen poněkud nepochopitelná. Ve filmu postava pana starožitníka Kohouta vládne jistou demagogií, a vynikající pan Marvan byl na takové postavy nervozně těkavých mužů jako dělaný. Svým vynikajícím ztvárněním své postavy, u níž divák dlouho váhá, jestli u něj vzbuzuje sympatie nebo antipatie, v podstatě zastínil všechny a všechno kolem. Občas to bylo až na škodu, protože v jeho "sólaření" se mu nikdo ani nepřiblížil, nicméně bez schopných sekundantů by zase byl divák ochuzen o celou řadu gagů, z níž naprosto nejvíc vyčuhuje ten s přibíjením obrazu. Tenhle film mám spojený s panem Marvanem a vždy se těším na jeho první polovinu, která je originální, nápaditá a režijně přesně načasovaná. Druhá polovina je o něco zdlouhavější, už nemá v sobě tolik energie a postupně se vytrácí ta věrohodná existence postav oproti hlavnímu protagonistovi. Dnešní divák, pokud nemá klasickou dobu i s jejími výchovnými manýry a noblesou až tak nakoukanou, může nejednou nad konáním a chováním postav otráveně mávnout rukou, film pro něj bude tzv. nic neříkající. Pro mě osobně tenhle film své kvality, a rozhodně nemalé, má, ale přesto na mě působil poněkud nevyváženě a energický až dravý nástup na diváka si neudržel po celou dobu stopáže a ve zmíněných atributech i tempu začal před cílovou páskou ztrácet. On pan Marvan si totiž od počátku vypracoval znatelný náskok a byl v cíli skoro o prsa před celým filmem, i s jeho lehkostí, s jakou do role vklouzl. Film svým pojetím rovněž nepopře svůj divadelní původ. 60% ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
- Natáčeno v Praze na Malé straně, Karlově mostě a Maltézském náměstí (dům Bořivoje Kohouta). Plavecký závod, v němž dominuje herec Jaroslav Mareš (Jaroslav), byl natočen v plaveckém bazénu pod Barrandovskými terasami. (M.B)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
Reklama