Režie:
Vladimír SlavínskýKamera:
Josef StřechaHudba:
Miloš SmatekHrají:
Jaroslav Marvan, Meda Valentová, Soňa Červená, Dagmar Frýbortová, Jaroslav Mareš, Eman Fiala, František Hanus, Ota Motyčka, Alena Kreuzmannová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Majitel starožitnictví Bořivoj Kohout, v podání Jaroslava Marvana, vládne své ženě, dvěma dcerám a synovi přísnou rukou. Je to v jádru hodný člověk, avšak přehlíží přání a touhy ostatních. Nevidí, že dcera Zdena si našla ženicha, že druhá dcera Helena se zamilovala a že vášní syna Jaroslava je plavání. Zdenčin vyvolený, inženýr Bečvář, se pokusí pana Kohouta v jeho výchovných metodách nalomit, a tak se mu vetře do přízně pod záminkou, že o něm chce napsat knihu. Skutečnou změnu však přinese Bořivojův bratr-dvojče Jaroslav, který je lesníkem a za kterého se Bořivoj v nouzi musí vydávat… Snímek Vladimíra Slavínského, natočený v roce 1947, vznikl podle divadelní hry Poslední muž od F. X. Svobody. Je vlastně také remakem staršího filmu Poslední muž, který v roce 1934 natočil Martin Frič s Hugo Haasem v titulní roli. (Česká televize)
(více)Recenze (149)
Výborné československé dílo. Nevyrovná se sice už tolik jiným znamenitým prvorepublikovým černobílým klasickým filmům s našimi hereckými velikány, ale i tak se jedná o dílo klasické „svobodné" československé filmové tvorby. Film s výborným námětem, scénářem, režií a hudbou. Ale nade vše zde samozřejmě naprosto vynikajícím způsobem vyniká ve své dvojroli pan Jaroslav Marvan. Musím říct, že v této dvojroli podal pan Marvan excelentní výkon, neboť jde o role téměř naprosto odlišné. Jeho dvojrole byla zahrána s naprostou grácií a šarmem jemu vlastním. Je to už sice dílo téměř ve stínu nastupujícího totalitního režimu, ale i tak jde o výkon skvělý a o báječný klasický film s nosnou a poučnou myšlenkou, která se táhne všemi původními klasickými černobílými filmy (filmy pro pamětníky). ()
Další klasické a nezapomenutelné dílo naší kinematografie, především pro strhující výkon Jaroslava Marvana, který si v tomto snímku zahrál dvojroli bratrů Kohoutových. V jedné roli hraje diktátora své rodiny, která skáče, jak on píská. Neposlouchá ani svou ženu, ani své děti, pouze střílí rozkazy od rána do večera, "to je bez debat". V druhé roli hraje srdečného, věčně rozesmátého pana lesního. Náhoda jednou "otci-diktátorovi" umožní, aby se podíval, jak jeho rodina žije, když není doma, a tento pohled do zrcadla není příjemný. Velmi příjemná a vtipná komedie. ()
Příjemná poválečná komedie, která ještě připomíná prvorepublikové či protektorátní filmy. Či spíše ještě poslední svěží prvorepublikový závan, než přišly na řadu budovatelské agitky, kde ženy přestavají být krásné a muži jako pracovali pouze na šachtě či na poli. A rovněž i prvorepubliková herecká elita odchází (s výjimkou Marvana, který se tak bravurně dokázal přehrát do rolí typu "Anděl na horách", charakter stejný, jen ty kulisy jsou tak odlišné...). ()
,,Pravého muže dnes?'' ,,S lucernou nenajdete!'' Pravda, pravda.. - Původní záležitost od Maca Friče s Hugo Haasem v hlavní roli, jménem Poslední muž jsem ještě zatím neviděl, ovšem z toho co jsem se dočetl, tak originál oproti tomuhle vynikajícímu remaku s Jaroslavem Marvanem v hlavní, šílené a také dost uřvané roli je prý lepší, ovšem kdoví. Každopádně, všechny ty až groteskně působící scénky vyzařují takový hrozně milý filmový prožitek, který samozřejmě skvělí herci a Marvan v úžasné dvojroli (hraje i strýčka, který je prostě hrozně v pohodě) táhnou hrozně nahoru. Skvělá a zábavná podívaná. 5/5 ()
Trošku upravený remake předválečného filmu s Hugo Haasem Poslední muž. Upřímně, ten Haasův despota se mi líbil scénáristicky i režijně víc, přestože i Mohykán je velmi dobrou podívanou. Na rozdíl od paňáci u Haase zde Marvan vytvořil klasickou dvojroli dvojčat, jejichž antagonistická povaha působí až příliš neuvěřitelně. Vstup Bořivoje do lví klece se ovšem stal filmovou klasikou, ačkoliv v tomto gagu moc realismu nevidím. Zvláště některé rodinné scény i samotný výkon despotického otce vyznívá mi u Posledního muže lépe. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (4)
- Divadelní hru F. X. Svobody pod názvem "Poslední muž" zfilmoval Hugo Haas již v roce 1934 jako snímek Poslední muž (1934). Pan Svoboda si prý vždy přál, aby hlavní figuru ztvárnil právě pan Jaroslav Marvan. (Terva)
- Jaroslav Marvan (Bořivoj Kohout) rád vzpomínal na uvedení filmu na festivalu v Karlových Varech: "I tady se setkal s bouřlivým přijetím. Jiří Voldán potom v Právu lidu napsal, že několik tisíc diváků tady aplaudovalo 'nad veselohrou Poslední mohykán, jejíž osou je Jaroslav Marvan.' Vyzdvihl zejména můj 'elán, rozkošné detaily a všechno, co nás nutí říci, že Marvan skutečně řádí.' Ještě teď, po letech, si se zalíbením ty články pročítám nahlas a vůbec mi nevadí, že moje žena si myslí, že jsem starý ješita." (NIRO)
- Keď sa v psychiatrickej liečebni rozpráva pán Kohout (Jaroslav Marvan) so svojím bratom, hraným tým istým hercom, môžeme v záberoch, v ktorých sa pozeráme jednému z bratov do tváre a druhého vidíme odzadu, postrehnúť, že herec braný zozadu nie je Marvan. (ČSFD)
Reklama