Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dnes už klasický film, který ale se svým dramatickým rázem vymykal z – do té doby – čistě komediálně laděné tvorby jak Dina Risiho, tak Alberta Sordiho. Sordi zde hraje novináře Silvia Magnozziho, jehož vysoké morální ideály narážejí na realitu jeho vlastního života i poválečné italské společnosti jako celku. Děj začíná v roce 1943, kdy se musí Silvio skrývat před německou armádou a v klíčových okamžicích nedokáže zaujmout pevný postoj ani vůči odboji, ani vůči své dívce. Později se jeho představy o profesionální cti dostávají do konfliktu s politickou praxí a sociální situací v zemi. Silvio musí volit mezi ohebným kariérismem zaručujícím vysoký životní standard a osobní etikou, přinášející ovšem společensky neatraktivní postavení. (NFA)

(více)

Recenze (17)

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

V této starší černobílé tvorbě Dina Risiho není ještě ani stopy po oné zvláštně mysteriózní atmosféře, která se mi na většině jeho pozdějších filmů (např. Přízrak lásky), co jsem zatím od něj viděl, tolik líbila. První minuty mě také naladily na cosi jiného, mnohem dramatičtějšího, než co se z Těžkého života vyklubalo, až mě proměna napínavého válečného filmu na místy vlažnější romantický příběh nejdřív zklamala, ale nakonec jsem zažil příjemné překvapení z filmu, o kterém jsem předem skoro nic netušil a který mě i přes nějaké to potenciálně slabší místo postupně hodně chytil a bavil až do konce. S nenucenou humornou nadsázkou nám Risi odvyprávěl příběh všedního života i nevšedních trampot jednoho člověka poznamenaného v každou chvíli malými i velkými okamžiky světa okolo, podbarvil ho navrch skvělou dobovou muzikou a Alberto Sordi v nejlepší formě přispěl tradičně skvělým výkonem, spolehlivě excelující v charakterní i komické rovině. Ve výsledku je to navíc zajímavé i jako trochu skromnější předchůdce všech Forrestů Gumpů, Doživotních rent, Spolužáků a dalších filmů s hrdiny, kteří proplouvají řádkou politických, rodinných i osobních událostí napříč několika dekádami 20. století. [80%] ()

neoBlast 

všechny recenze uživatele

No asi bych se přel, zda je Una Vita Difficile komedií, ale to nic nemění na skvělých hereckých výkonech, které Alberto Sordi a Lea Messari v hlavních rolích předvádějí. Zábavný film zachycující široký rozptyl italské historie skrze příběh jedné obyčejné rodiny... řekl někdo Pelíšky? 70 % ()

Reklama

RedDuck 

všechny recenze uživatele

Název přesně vystihuje obsah tohoto filmu, průřez těžkého života v poválečné Itálii.  Překvapily mě i popové fláky z válečné a poválečné doby, které dotvářejí scény (aquarela de brasil na pláži, only you při vracení se k ženě,...), nějak jsem si to představoval umělečtější, ale zklamán nejsem:) I přes svou černobílost je nadčasový a krásně srozumitelný. ()

Courtemanche 

všechny recenze uživatele

Je to černá komedie ale ne z těch, kde se umírá smíchy, postava Silvia nutí diváka spíš přemýšlet. Jsme po válce, je neustále konfrontován situacemi a musí si vybrat: Když obětuje vlastní čest, přesvědčení, tak bude žít lépe a všichni budou spokojení. Jen umět přizpůsobit. Tento film Sordi považuje za svůj nejlepší. Režie dobrá, má i kultovní momenty, ale nečekat od toho lehkou zábavu. /Gassman jen cameo/ 4/5 ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

World War II je dnes uz folklor, informacii je masaker vela. A mam taky pocit ze sa zahustuju. Ak to takto pojde dalej, zachvilu budeme vediet deskriptivnu analyzu kazdeho hovna, ktore vykadil spojeneckjy general a zo strany ZSSR budeme o chvilu vediet aj to Stalin nechal pocas Velkej Vlasteneckej Vojny cistit a vytierat hajzly v smere pohybu hodinovych ruciciek alebo proti. Konecne trochu odlahcena WWII. Najma vysoko vyzdvihujem zivot, ktory sa na pozadi konciacej vojny vracal spat do beznych, zabehanych kolaji : 87 % ()

Galerie (51)

Zajímavosti (8)

  • Restaurační galeona, kam chodí Silvio Magnozzi (Sordi) na oběd, byla Galleone Santa Monica, loď používaná jako restaurace kotvící v přístavu Viareggio v Darseně. Santa Monica byla v roce 1978 zdevastována požárem a o dva roky později rozebrána. Nákladní loď z Viareggia v roce 1920 postavila společnost Cantieri Benetti v Darsena Italia s tím, že ji bude prvních 40 let používat jako nákladní bárku. Později byla přestavěna na starou galeonu pro potřeby filmu. Některé filmy stojí za připomenutí, například Frenesia dell'estate (1963), Lo chiamavano Bulldozer (1978) a další. (sator)
  • Herec Borante Domizlaff, který ztvárnil německého vojáka zabitého Elenou (Lea Massari) žehličkou, byl ve skutečnosti německým vojákem za druhé světové války, který sloužil v bezpečnostní službě (SD) SS až do hodnosti majora (SS-Sturmbannführer). Během německé okupace Říma se Domizlaff podílel na organizaci a provedení masakru ve Fosse Ardeatine na rozkaz podplukovníka Herberta Kapplera; byl proto jedním z obžalovaných v poválečném procesu s masakrem, který v roce 1948 skončil doživotním trestem pouze pro Kapplera (později potvrzeným ve druhé instanci a res judicata) a osvobozením jeho podřízených. (classic)
  • Dům v Římě, kde bydlí Silvio (Alberto Sordi) a Elena (Lea Massari), je boční ulice Via Tor di Nona v Římě, přesně Vicolo degli Amatriciani. (sator)

Reklama

Reklama