Una vita difficile
A Difficult Life
Režie:
Dino RisiScénář:
Rodolfo SonegoKamera:
Leonida BarboniHudba:
Carlo SavinaHrají:
Alberto Sordi, Lea Massari, Franco Fabrizi, Lina Volonghi, Antonio Centa, Loredana Nusciak, Daniele Vargas, Vittorio Gassman, Alessandro Blasetti (více)Obsahy(1)
Dnes už klasický film, který ale se svým dramatickým rázem vymykal z – do té doby – čistě komediálně laděné tvorby jak Dina Risiho, tak Alberta Sordiho. Sordi zde hraje novináře Silvia Magnozziho, jehož vysoké morální ideály narážejí na realitu jeho vlastního života i poválečné italské společnosti jako celku. Děj začíná v roce 1943, kdy se musí Silvio skrývat před německou armádou a v klíčových okamžicích nedokáže zaujmout pevný postoj ani vůči odboji, ani vůči své dívce. Později se jeho představy o profesionální cti dostávají do konfliktu s politickou praxí a sociální situací v zemi. Silvio musí volit mezi ohebným kariérismem zaručujícím vysoký životní standard a osobní etikou, přinášející ovšem společensky neatraktivní postavení. (NFA)
(více)Recenze (17)
Nadčasový snímek o přístupu k morálce a sociální situaci v zemi. A protože se podobné stavy opakují v nepravidelných cyklech, může život přivést na scestí takovým to způsobem kohokoli a kdykoli. Dino Risi zde reflektuje poválečné události, které moc nebraly v potaz hrdinství partyzánů a obyvatele, které sužovala chudoba, jež se státu nedařila vyřešit. Silvio tak zpočátku chce být silně morální a zásadový. Jenže manželka mu to vyčítá, protože nedokáže domů přinést více peněz. Sama pak může vidět, jak to dopadá, když bývalý novinář ohne hřbet a začne se otáčet jen za penězi bez ohledu na to, odkud se berou a jakým způsobem je vydělá. Jde o film, který by platil i ve starém Římě a platnost bude mít nejspíš v každé době. Dnes též. Alberto Sordi se ani zde nevyhnul lehce komediálnímu projevu, on to má prostě v sobě. ()
World War II je dnes uz folklor, informacii je masaker vela. A mam taky pocit ze sa zahustuju. Ak to takto pojde dalej, zachvilu budeme vediet deskriptivnu analyzu kazdeho hovna, ktore vykadil spojeneckjy general a zo strany ZSSR budeme o chvilu vediet aj to Stalin nechal pocas Velkej Vlasteneckej Vojny cistit a vytierat hajzly v smere pohybu hodinovych ruciciek alebo proti. Konecne trochu odlahcena WWII. Najma vysoko vyzdvihujem zivot, ktory sa na pozadi konciacej vojny vracal spat do beznych, zabehanych kolaji : 87 % ()
No asi bych se přel, zda je Una Vita Difficile komedií, ale to nic nemění na skvělých hereckých výkonech, které Alberto Sordi a Lea Messari v hlavních rolích předvádějí. Zábavný film zachycující široký rozptyl italské historie skrze příběh jedné obyčejné rodiny... řekl někdo Pelíšky? 70 % ()
... aneb Jak chudý k ještě větší nouzi přišel :-) Sice mě odradily poslední viděné filmy Sordiho (Vysoká karetní hra, Ve službách mafie, Il diavolo a hlavně Můj syn Nero), ale po shlédnutí povídkové komedie Do postele vždy a ochotně mě zajímalo, co zajímavého mohl Dino Risi natočit o 20 let dříve. A nelitoval jsem. V podstatě jde o velmi zdařilý mix neorealistického dramatu, černé komedie a milostného příběhu, a to s permanentně aktuální problematikou. Navíc v kostce zachycující italské dějiny ve 40. a 50. letech minulého století. O to více mě překvapilo, že některé zachycené jevy jsou aktuální po více než 60 letech i u nás. U řady scén jsem se musel smát nahlas (např. večeře v domě přívrženců monarchie) a snímek tímto pasuji za svůj dosud nejlepší film se Sordim. O to více mě teď zajímá jeho dosud nejlépe hodnocený (a u nás dosud málo známý) snímek Měšťáček. Hlavní ženskou představitelku Leu Massari jsem předtím (ne)zaregistroval ve Strachu nad městem a Sedmém terči, Franca Fabrizio (Silviův přítel) v Piti piti pa a v Úctyhodných lidech. ()
Je to černá komedie ale ne z těch, kde se umírá smíchy, postava Silvia nutí diváka spíš přemýšlet. Jsme po válce, je neustále konfrontován situacemi a musí si vybrat: Když obětuje vlastní čest, přesvědčení, tak bude žít lépe a všichni budou spokojení. Jen umět přizpůsobit. Tento film Sordi považuje za svůj nejlepší. Režie dobrá, má i kultovní momenty, ale nečekat od toho lehkou zábavu. /Gassman jen cameo/ 4/5 ()
Galerie (51)
Zajímavosti (8)
- Natáčení probíhalo částečně na jezeře Como v Lennu (Tremezzina) a mezi Liernou a Varenou. Slavná scéna plivání na auta, ačkoli je ve filmu uvedeno, že se odehrává ve Viareggiu, byla ve skutečnosti natočena 8. září 1961 na pobřežní promenádě v Ronchi, před restaurací „Oliviero“ v Marina di Massa. (classic)
- Restaurační galeona, kam chodí Silvio Magnozzi (Sordi) na oběd, byla Galleone Santa Monica, loď používaná jako restaurace kotvící v přístavu Viareggio v Darseně. Santa Monica byla v roce 1978 zdevastována požárem a o dva roky později rozebrána. Nákladní loď z Viareggia v roce 1920 postavila společnost Cantieri Benetti v Darsena Italia s tím, že ji bude prvních 40 let používat jako nákladní bárku. Později byla přestavěna na starou galeonu pro potřeby filmu. Některé filmy stojí za připomenutí, například Frenesia dell'estate (1963), Lo chiamavano Bulldozer (1978) a další. (sator)
- Atentát, který byl letmo zmíněn, se týkal Palmiro Michele Nicola Togliattiho. Byl to italský politik a vůdce italské komunistické strany od roku 1927 až do své smrti. V roce 1930 se stal občanem Sovětského svazu a později měl město v této zemi pojmenované po něm – Tolyatti. (sator)
Reklama