Právě začínáme

Když vidím milou českou komedii, třeba jen náhodou, je to v uchopení a výsledku pokaždé jakési fajnové zastavení. Poznám to podle toho, že z ničeho nic mám v dané chvíli radost s pěkného pocitu. A to je na filmu vždy krásné. Zvláštní je, že tehdejší soudobá kritika tento zcela lidový film pouťové zábavy a jarmarku Vladimíra Slavínského neuvěřitelně strhala. Budiž zde podotčeno, že hodnotím se vkusem obyčejného diváka, tudíž odborné instituce kritiky mě jsou naprosto lhostejné. (25.07.2016)

Příjemně zábavná a nenáročná komedie plná lehkého vtipu a mírného napětí. O soužití starého mládence a pouťového trhovce Františka Diviše (dobrý Jindřich Plachta) a umořeného manžela majitelky kočovného cirkusu Bohouše Vosáhla (skvělý Jaroslav Marvan), otáčejícího se za každou sukní. Soužití má své výkyvy, vrchol v omylném vynálezu úžasného lepidla a naplnění v podobě osiřelého chlapce Pepíka Strnada (Antonín Mikulič). Z dalších rolí: majitelka cirkusu a Vosáhlova manželka Sidonie (Meda Valentová), toužící být po boku svého manžela, biologický otec Pepíka a jezdec smrti Karel Rabas (Josef Kotapiš), chtějící se ujmout svého synka ze zištných důvodů, Rabasův pomocník a pohůnek Eman (Eman Fiala), zvědavá holčička Eliška (Eva Bartáková), roznášející nejnovější drby, osamělá domovnice Melková (Ludmila Burešová), toužící po muži, či krotitelka hadů Elvíra (Ela Trousilová). Lehké, vtipné, zábavné, nadějné, i konejšící. (07.03.2012)

Laskavý a dobrácký příběh v němž v popředí jsou persony vyzařující dobrotu a pohodu. A díky tomu zvládnou každičký problém, který nastane, ať už se jedná o vynález lepidal, tak i jeho prodej. Mají štěstí, ež v té době žádné pozoruhodné lepidlo nebylo na trhu, díky čemuž doma v kuchyni rozjeli velkovýrobu. A přitom se veselili, i když kolem moc podnětů k dobré náladě nebylo. (09.09.2011)

V roce 1946 se každý jistě snažil na hrůzy války zapomenout a když už šel do kina, tak se chtěl bavit. Filmaři se ale rozhodli že budou lidem válku neustále připomínat a že nedovolí lidem se moc bavit. Z pouhých 13 filmů, které byly v roce 1946 dokončeny bylo 10 dramat, z toho 5 válečných. Zbylé tři filmy byly komedie, ale zato povedené. Toto je jedna z nich. Pro úplnnost zbylé dvě - Pancho se žení a Nezbedný bakalář. (04.03.2006)

[4,5*]     "A uvař ho hodně horkej." "Ještě, žes mi to poradil. Jinak bych ho uvařil studenej."     Vladimír Slavínský, nepochybne zaujímavý režisér, ktorého dielo mi až donedávna akosi unikalo, ma neprestáva aj naďalej udivovať. Ďalšia jeho výborná komédia, tentokrát z prostredia púťových atrakcií, s neotrepaným príbehom dvoch starších mužov (ja viem, ani Marvan, ani Plachta až takí starí nie sú, ale obaja tuším odjakživa hrávali len starších pánov), do ktorých takpovediac staromládeneckých životov znenazdania vstúpi malý chlapec a spolu tak vytvoria veľmi netradičnú rodinu. Film je postavený hlavne na dvoch hereckých velikánoch, pánoch hercoch Jaroslavovi Marvanovi a Jindřichovi Plachtovi, na krásnom kontraste charakterov ich postáv a na ich skvelej súhre. Jindřich Plachta (trhovec František Diviš) tu hraje vždy vážneho, uhundraného starého mládenca, Jaroslav Marvan (Bohouš Vosáhlo) naopak šarmantného chlapíka so silným magnetizmom na ženy, s neuveriteľnou výrečnosťou ("Hubo jedna plechová!") a aj presvedčovacími schopnosťami. Film dokáže zaujať nielen výborným humorom (skvelou postavou je dievčatko - informačná agentúra) a množstvom vydarených hlášok ("Tak po tomhle půjdou dolů pihy i s nosem."), ale aj svojim emotívnym spracovaním. Takou celkom zaujímavou perličkou je, že Meda Valentová (Sidonie Vosáhlova), ktorá tu hraje totálne dominantnú ženu Jaroslava Marvana (pred ktorou jej muž radšej so strachom uteká), o rok neskôr vo filme Poslední mohykán (1947), opäť ako Marvanova žena, vystupuje zase v dokonalo protikladnej role, ako utiahnutá žena v domácnosti (vydaná svojmu mužovi na milosť a nemilosť).     "Vidíš, Františku a ty jsi tomu nechtěl věřit. Teď to poznáš na vlastní kůži jako můj tichej společník." "Já myslím, že teď budeme tichý voba." (29.06.2024)