Přítelkyně pana ministra

Po pravdě netuším, kolikrát jsem tenhle film viděla, nepočítala jsem to.. Faktem zůstává, že ho s přibývajícími roky mám stále raději.. Můj neskonalý obdiv mají tvůrci, kteří v tak těžké a temné době dokázali vykřesat lehkou oddechovku, úsměvnou záležitost s jemným humorem a pozitivním vyzněním.. Oldřich Nový s Adinou Mandlovou tvoří okouzlující filmový pár, ladí jim to spolu a jejich výměny mě baví pořád.. (17.05.2021)

Čím častěji ten film vidím, tím víc mne prudí. Ona je to sice taková příjemná komedie s docela dobrým prvotním nápadem - jak klepy mohou člověku změnit život, zde výjimečně k dobrému, aby mohlo jít o červenoknihovnickou pohádku. Jenže těch náhod a šťastných situací, ze kterých holka nakonec těží bez jakéhokoliv svého přispění, je posléze až moc. A já nemám rád pohádky, kde vždycky hlavní hrdina něco dostane zadarmo, aniž by se přičinil, jen třeba proto, že má oříškové oči (jako zde). Btw, už vidím, jak ministr bydlí v činžáku, a ne vile. (27.12.2020)

Rutinně natočená konverzační komedie ze zlaté protektorátní éry českého filmu ( nacisté filmová studia štědře podporovali a v té době ještě měli z čeho ). Se skutečným životem neměly tyhle salonní projekty nikdy nic společného, ale to je koneckonců podstatou úspěchu filmových projektů i dnes...Na přijatelnou úroveň povznáší tenhle film ironický nadhled Adiny Mandlové a herecká profesionalita J. Marvana. Celkový dojem 50 %. (18.05.2007)

V každém filmu, kde hraje Adina Mandlová se svými vrstevnicemi, jsou do vedlejších ženských rolí obsazeny záměrně méně půvabné herečky, případně jsou ty očividně hezké makeupem i účesem mírně upraveny, aby po boku Mandlové vypadaly ošklivěji. Adina Mandlová krásou (alespoň z mého pohledu) rozhodně nevynikala. Obličej jí sice zdatně vylepšoval za první republiky nezbytný masivní make-up, mužskou postavu ale nezapřela ani po boku svých pánských protějšků. Přesto muže hluboce okouzlovala. A to pečlivě vykalkulovanou nedostupností a od dětství trénovaným manipulativním umem. Ten, jak víme, jí nakonec v životě mnoho štěstí nepřinesl. Ale právě díky němu se Mandlová objevuje snad v každém druhém předválečném filmu. Často je to ku prospěchu filmu. Právě v herectví totiž mohla tyto své kvality bravurně využít. „Přítelkyně pana ministra“ ale k těm trefám nepatří. Hlas, jímž Mandlová prezentuje svou nevinnou a poctivou postavu, je natolik nepřirozený a falešný, že vyzrazuje sám sebe. Brzy se stává protivným, její koketérie topornou a herectví až příliš předstíraným. Navíc to často vypadá, jako by ve filmu vlastně ani nebyla a šla náhodou kolem. Zatímco v postavách lstivých znuděných dcer továrníků Mandlová exceluje, do rolích poctivek se zkrátka nehodí a nespraví to ani elegantní róby. Námět i dialogy odpovídají klasické prvorepublikové veselohře a potud svou funkci plní na výbornou. (15.01.2022)

"Vy ještě nakonec uvěříte vlastním klepům." Bavily mne čokoládové Julinčiny oči, neumělá "ráznost" velkopodnikatelova synka, přirozená vlezlost jeho kamarádů i nadšená úcta k rodičům, ale to bylo asi tak všechno. Námět to byl totiž slušný, nějaké ty "intrigy" jsem taky zaznamenal, ale to nekonečné hospodské prozpěvování s cimbálem chtělo výrazně zkrátit. Nebo nejlépe vystřihnout, ale tím bychom se asi dostali ke krátkometážnímu filmu a to by zase byla škoda. (19.02.2018)