Přítelkyně pana ministra

Vidět v roce 1940 takový film muselo povznést na duchu nejednoho člověka. Dnes už se můžeme usmívat nad nereálným světem, který je nám tu reprezentován, ale pochopit ho dnešním měřítkem nelze. Jakmile totiž začnete film rozebírat, ať už podle morálky nebo logiky, selžete na celé čáře. A stejně si pak ve vaně budete pobrukovat Oči tmavohnědé, i proti své vůli. Já jsem každopádně ráda, že jsem zpětně našla snímek, kde padne ona zásadní věta otce synovi: „Jestli ti smím radit, dělej si co chceš.“  (19.11.2023)

Háv zamilované komedie slouží k podpoře protektorátního vlasteneckého konzervativismu. Podnikatel dá přednost vinárně s moravskou cimbálovkou (třebaže poněkud operetnější a jazzující) před kosmopolitním barem. Žena má být oporou manžela, starat se o rodinu a děti, být skromná (tak jak ji představuje Zdena Baldová). Ačkoliv se s ideologickým vyzněním filmu neztotožňuji, funguje, pro mě hlavně díky jako vždy bezkonkurenčnímu Kreuzmannovi a právě vzpomenutou dlouhou sekvencí v pražském sklípku. (04.12.2010)

V rokoch 1937 - 44, v ťažkých podmienkach, vyrábali Češi tie najlepšie romantické komédie. Všetka česť. Nevadí, že pri nich striedali asi 5 - úžasných - protagonistov a v každom filme šlo v podstate o omyl, či zámenu identít. Aj po 80 rokoch majú divákovi čo ponúknuť, a tak sa rád povznesiem nad drobné nedostatky. Žiaľ, je skoro isté, že ku dnešným CZ hraným filmom, sa diváci o 80 rokov vracať nebudú. Ale niektoré dnešné dokumenty, by v tom čase zaujímavé predsa len mohli byť. (16.01.2022)

Klasický starý film pro pamětníky. Rádoby noblesní gentleman Oldřich Nový, naivní Adina Madlová, která získá úplnou náhodou dobré pracovní místo. Luxusní obrovská kancelář v prvorepublikovém stylu a pak už nic víc. Ve své době to musel být dobrý film, dneska je to už jen nuda na vyplnění televizního programu. [3814. hodnocení, 84. komentář, 76%] (21.12.2019)

PŘÍTELKYNĚ nesporně patří k nadprůměrným filmům Slavínského, který se v lepší části své filmografie i dnes jeví jako zručný tvůrce oddechových komedií, jejichž hlavním posláním bylo pobavit a alespoň na chvíli umožnit oddech a zapomnění z dusné atmosféry rušných až hektických třicátých a čtyřicátých let. Vcelku nevýrazná historie kolem shod v trvalých bydlištích sekretářky a ministra je přebudována s poměrným úspěchem do relativně přesvědčivého obrazu stále ještě prvorepublikové atmosféry. Nostalgie je obsažena kdesi hluboko, v podvědomí, ve scénách, které jsou viditelně inspirovány mírovým, a ne válečným životem. Protagonisté předvádějí standardní výkony, odrážející slušný dobový nadprůměr výkonu podaného celým tvůrčím týmem. Jisté je, že tak jako se nenudil divák tehdy, má se na co dnes dívat i jeho vnukovský a pravnukovský potomek. Myslím, že větší superlativ na adresu tohoto filmaře a jeho jasně vymezené filmografie pronést nejde. V žádném případě to není málo. (24.03.2008)