Reklama

Reklama

Komedie o radostech a starostech venkovského papírníka.  Venkovského papírníka Cyrila Putičku přemluví jeho dospělé děti, aby prodal živnost a přestěhoval se za nimi do Prahy. Po velkém naléhání Putička souhlasí. Jenže neumí odpočívat a v luxusním pražském bytě se nudí. Jednoho dne se proto rozhodne najít si práci v papírnictví - třeba i bez platu. Do oka mu padne čerstvě otevřený obchůdek mladé vdovy Jarmily Valentové. Musí se jí skoro vnutit, aby u ní mohl nastoupit jako příručí. Rezignované majitelce nejen pomůže přivést obchod opět k prosperitě, ale vrátí jí i smysl života…
Veselohru o radostech a strastech malého živnostníka natočil v polovině protektorátního období režisér Vladimír Slavínský. Do hlavní role si vybral Vlastu Buriana, který zde opět zazářil - a to i přes nezvykle umírněný herecký projev. Král komiků si neodpustil jedno své parádní číslo - souboj s rozkládacím žehlicím prknem, což je variace na jeho slavný řecko-římský zápas se židlí. Po jeho boku si zahrála Zita Kabátová, v rolích dětí pak Věra Ferbasová, Raoul Schránil a Antonín Streit. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (156)

sportovec 

všechny recenze uživatele

Při sledování tohoto díla mě napadl protismyslný termín vážná komedie. Film jakoby se viditelně diferencoval do dvou vzájemně se prostupujících pásem: tradičně komediálního (vrcholem je číslo se žehlícím prknem nebo konverzační scény kolem Konstantiných zásnub) a vážných (většinová část filmu i jeho obsahu). Oproti tradičnímu spádu českého filmu té doby má DNO neobvykle rychlý spád, značnou úsečností - u Buriana neobvyklou - se vyznačuje i pojetí Putičkovy postavy. Oslava lidí zlatého středu i jejich sociálního cítění, která je včleněna do jakéhosi druhého plánu díla, má svým latentním vlasteneckým laděním i zřejmý protinacistický ráz. Zita Kabátová je stejněkvalitní Burianovou partnerkou jako Jaroslav Marvan; neobvyklu a dobře zvládnutou kreací je i Filipovského stárnoucí lékař (Filipovskému bylo v té době 36 let a od natočení CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE nebo ŠKOLY ZÁKLAD ŽIVOTA uplynuly poupouhé tři roky). Optimismus, který se může dnes jevit jako nadnesený a agitačně prvoplánový, je zřejmou reakcí na ponurou atmosféru protektorátu; film, realizovaný během 35 natáčecích dnů, záměrem, námětem, scénářem i vlastní výrobou spadá do druhé heydrichiády a hrůzy, která přetrvala minimálně do stalingradské katastrofy nacistických vojsk v zimě 1943. Do prvních českých obětí v prvních plynových komorách osvětimského (osvěčimského) komplexu koncentračních táborů na podzim 1942. Optimismus, víra, naděje, oslava pozitivních stránek bojovného plebejského češství, evokace stále snověji působící pozitivně nostalgické demokratické prvorepublikové atmosféry jsou v přímém kontrastu s vnucenou dvojjazyčností titulků i obchodních štítů a nápisů; jinak řečeno, je to velmi zvláštní protektorátní prvorepublikánství. Pozoruhodnost a ojedinělost tohoto díla ve filmografii nejen Burianově, ale i Slavínského, je zřejmá. A nepřehlédnutelná. Tuto působivost si tento film zachovává i dnes. Napříč diváckými generacemi. ()

PollyJean 

všechny recenze uživatele

nezvykle civilní a snad právě proto výborný Burian. Za svou nezdolnost je po zásluze odměněn vdovou "v podzimu života" (a to je jí prosím kolem třiceti!). Jejich manželské dialogy jsou výborné ("A bez těch bot se nevracej!"). Naivní pozitivita tohoto filmu je na rozdíl od mnoha jiných celkem snesitelná. Jen nechápu proč musel stařičkého doktora hrát maskovaný Filipovský. ()

Reklama

MeGab odpad!

všechny recenze uživatele

Odporná moralizační slátanina natočená nejspíš za účelem povznesení pracovní morálky v protektorátu. Ani se nedivím tomu, že „výkony“ některých herců byly otřesně prkenné. Streit, Burian, Ferbasová, Schránil a zejména pak Kabátová pronáší své repliky stylem „mám tu napsáno, že mám říct tuhle větu, tak ji říkám“. Pětkrát fuj! ()

CaptainNor 

všechny recenze uživatele

Spousta komentářů věnuje hodně prostoru úvahám, nakolik je film Zlaté dno komedií nebo spíš vážnou komedií atd. Já nic takového nehodlám řešit, protože jsem naopak velmi rád, že Vlasta Burian vylezl z ulity až příliš předimenzovaných komických rolí, které mi splývají v jednu figuru a jednu pitvořící grimasu - pochopitelně při vší nesmírné úctě k jeho mistrovství. Záblesk laskavosti a dobroty ve filmu Byl jednou jeden král při rozhovoru s babičkou, zde propuká v plné míře a prosvětluje Burianovu tvář i hlas v jeden velký koncert lidskosti, že nemám chuť ani pomyšlení přemýšlet a naivitě příběhu. A je vůbec naivní? Proč by nemohla krásná majitelka obchodu Zita Kabátová vzplanout k tak milému a moudrému člověku? A proč by nemohl při daných schopnostech a píli vzkvétat obchod v tak funkční ekonomice, jaká byla v oné době, byť i v krátkém čase? Pro polistopadové vlády (bohužel i ty pravicové) by měl být film fackou za likvidaci středního stavu a scéna opuštění, která mi nesmírně dojímá - poučením pro všechny.. ()

Frajer42 

všechny recenze uživatele

Nebýt té závěrečné hodně sluníčkové půlhodinky, tak vystřelím své hodnocení zřejmě na plný počet. Při sledování snímku je nutné brát v potaz dobu, ve které byl vytvořen. Doba vzniku se na snímku silně podepsala. Nejen tím, že všechny nápisy byly jak v českém tak i v německém jazyku, ale svojí celkovou myšlenkou. Snímek je brutálně pozitivní. Nabízí hromadu podnikatelských rad od mistra svého oboru Vlasty Buriana, který je ve své roli znovu famózní. Dokáže udělat během odpoledne pomocí reklamních dárečků ze zapadlého maloobchodu velkoobchod. Tento snímek si mě ani tolik nezískal humorem (i když samozřejmě v jednotlivých momentech dokáže být velmi vtipný), nýbrž spíše strašně příjemnou atmosférou, kterou prostě v dané době bylo třeba šířit alespoň prostřednictvím kinosálů. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (7)

  • Ve filmu jde několikrát zahlédnout pohybující se stín, např. v 6. min. (scéna před obchodem) a pak ještě v čase 18:04 a 18:50. (Duoscop)
  • Pri rozhovore Cyril (Vlasta Burian) pýta doktora (František Filipovský), koľko má rokov. Ten mu odpovedá, že o 10 viac než on. V skutočnosti mal Burian v čase natáčania 51 rokov, kým Filipovský len 35. Filipovský bol ale maskovaný tak, aby vyzeral na viac než 60. (J.J.1972)

Reklama

Reklama