Reklama

Reklama

Komedie o radostech a starostech venkovského papírníka.  Venkovského papírníka Cyrila Putičku přemluví jeho dospělé děti, aby prodal živnost a přestěhoval se za nimi do Prahy. Po velkém naléhání Putička souhlasí. Jenže neumí odpočívat a v luxusním pražském bytě se nudí. Jednoho dne se proto rozhodne najít si práci v papírnictví - třeba i bez platu. Do oka mu padne čerstvě otevřený obchůdek mladé vdovy Jarmily Valentové. Musí se jí skoro vnutit, aby u ní mohl nastoupit jako příručí. Rezignované majitelce nejen pomůže přivést obchod opět k prosperitě, ale vrátí jí i smysl života…
Veselohru o radostech a strastech malého živnostníka natočil v polovině protektorátního období režisér Vladimír Slavínský. Do hlavní role si vybral Vlastu Buriana, který zde opět zazářil - a to i přes nezvykle umírněný herecký projev. Král komiků si neodpustil jedno své parádní číslo - souboj s rozkládacím žehlicím prknem, což je variace na jeho slavný řecko-římský zápas se židlí. Po jeho boku si zahrála Zita Kabátová, v rolích dětí pak Věra Ferbasová, Raoul Schránil a Antonín Streit. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (156)

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Tenhle film by se možná hodil Baťovi coby výukové video pro prodavače, ale rozhodně se nehodí k pobavení obyčejného diváka. Burianovi a zvláště pak Ferbasové vážnější poloha vůbec nesedla, jejich dia- či monology tahají za uši. Ále tak možná ten film tak hrozný není, chyba třeba bude ve mě. Na svojí obranu musím říct, že když se člověk vrátí otrávený z práce a jeho životním snem je nepracovat, jen se válet, začne si měřit krevní tlak, aby zjistil, jak se ta nenáviděná dřina podepisuje na jeho zdraví a k tomu si pustí televizi, kde na csfilmu Burian lamentuje, že bude dál makat, že do důchodu ne a nepůjde, protože by nevěděl, co dělat a ukousal se nudou, tak si potom i za normálních i nenormálních okolností zcela flegmatický člověk musí kupovat tlakoměr nový, protože jeho tlak dosáhl hodnot nevídaných a neočekávaných ani výrobcem onoho přístroje. Nehledě na to, že si musí zajít na ušní, protože ta nafukovací guma, co se při měření dává na paži, se při bouchnutí nechová zrovna nejtišeji. No a dál... jak vidím, spousta komentátorů tu vypocuje moudro, že jako "řemeslo má zlaté dno". To je možná pravda, ale odkdy je obchod řemeslem? Si pletete pojmy né? Naopak, řemeslem by se dalo nazvat to, co dělaly ty zkrachovalé Burianovy děti, když stavěly baráky. Ovšem vzhledem k tomu, že neuspěly, je poučení z filmu to, že řemeslo má dno pěkně bahnité, lepší je zabývat se něčím tak neproduktivním a zbytečným, jako je obchod. ()

PollyJean 

všechny recenze uživatele

nezvykle civilní a snad právě proto výborný Burian. Za svou nezdolnost je po zásluze odměněn vdovou "v podzimu života" (a to je jí prosím kolem třiceti!). Jejich manželské dialogy jsou výborné ("A bez těch bot se nevracej!"). Naivní pozitivita tohoto filmu je na rozdíl od mnoha jiných celkem snesitelná. Jen nechápu proč musel stařičkého doktora hrát maskovaný Filipovský. ()

Reklama

Marthos 

všechny recenze uživatele

Loučení s Burianem. Poslední film Krále komiků před jeho nedobrovolným sesazením z trůnu hraje na o poznání vážnější strunu než jsme u tohoto výjimečného klauna zvyklí, přesto v něm nechybí jak typické ekvilibristické hrátky se slovy a slůvky, tak vrcholná čísla jeho zavedeného komediálního repertoáru – bezesporu nejslavnější a dnes už vpravdě legendární je souboj s žehlícím prknem, který je dokonalou ukázkou "němé" grotesky se vším všudy, následovaný pánskou anekdotou, vycizelovanou do nejmenších detailů, a několika drobnými vtípky v interakci s paní prezidiální (Šlemrovou). Ale ta pravá pastva pro diváky přichází až v okamžiku, kdy to Burianův venkovský papírník, toho času bez práce a bez života, rozbalí za pultem neprosperujícího obchůdku, v němž nakonec najde, co hledá. Včetně sličné vdovy (šmrncovní Kabátová), která po krátkém zaváhání ráda přenechává starost o byznys svému budoucímu muži – Burianovi. Ten se nakonec neloučil sám, společně s ním vyklidila království filmového humoru i jiná velká hvězda té doby, Věra Ferbasová. Na oba čekají zlé časy, roky plné bídy, ústrků a opovržení. Nutno ale dodat, že film je to nadmíru sympatický a dívá se na něj opravdu dobře, s hřejivým pocitem na srdci i v duši. Protektorátní filmy, jakkoli zatížené dobou, v níž vznikaly, zůstávají do dnešních dnů okouzlující vzpomínkou na staré dobré časy protkané útulnou atmosférou babiččina mládí. ()

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Excelentní scéna s žehlicím prknem /27/ se nedá zapomenout. Ne tak celý film, kde nebylo panu Burianovi dáno rozvinout plně komediální talent. Snímek je spíše vážnějším zamyšlením nad hodnotami života dvou generací. Přesto se velkému komikovi povedlo do snímku pár svých věciček propašovat. Za to dávám plusy. Jinak je to vcelku průměrný film. ()

Nathaniell 

všechny recenze uživatele

Nedávno dělali na jedné stránce (nebudu jmenovat) anketu, který film je podle lidí nejlepší. A všichni tam psali 5 i více filmů, zkrátka chudáci idioti nepochopili zadání, že ten, kdo to napsal, jasně uvedl - film - nikoliv - filmy... Ovšem ta anketa mě přiměla se zamyslet: "Tak bacha! Nejlepší film? Tak to v něm musí hrát Vlasta Burian. Jaký s ním mám nejradši filmy? Jasně, takže - U pokladny stál, Ducháček to zařídí, Přednosta stanice, Katakomby, Tři vejce do skla... Ne, ne ne. Jinej, lepší film. Sakra, já už vím! Zlaté dno!" ... ... Vlasta Burian je herec, který natočil nemálo skvělých filmů. A který že je nejlepší? Podle mě jednoznačně tento. Na rozdíl od jiných filmů s panem Burianem totiž tomuto nechybí ani slušná dramatičnost a některým z vás jistě v závěru filmu i slzička ukápla. A to je přesně ono. Vtipný, srdečný a vroucí námět a pomyslná špice české (i světové) kinematografie. Žádná lacinost, žádné kecy ani klišé... Navíc jsem si opravdu jist, že TAKHLE by ten film už dneska nikdo natočit nezvládl... Zlaté dno je nejlepší film na světě a zaslouží si být na vrcholu mého žebříčku nejlepších filmů... Víc asi netřeba psát. ()

Galerie (5)

Zajímavosti (7)

  • Jedná se o poslední film herce Antonína Streita, který se po skončení natáčení věnoval zemědělství. (M.B)
  • Zlaté dno vyznačuje přeryv několika skvělých hereckých kariér. Vlasta Burian dostal další filmovou roli až v roce 1950, Věra Ferbasová v roce 1957. Zita Kabátová si po krátké pauze zahrála ještě v jednom českém a dvou německých filmech (vše 1944), další role však přišla až 1969. Ač ve své „druhé kariéře“ ztvárnily obě dámy ještě řadu postav a Burian dokonce jednu ze svých nejlepších (Byl jednou jeden král, 1954), na výsluní se žádná z těchto prvořadých filmových hvězd už nevrátila. Antonín Streit, jenž ztvárnil jednoho z Burianových synů, po Zlatém dnu už nikdy ve filmu nehrál. (Adam Bernau)
  • Ve filmu jde několikrát zahlédnout pohybující se stín, např. v 6. min. (scéna před obchodem) a pak ještě v čase 18:04 a 18:50. (Duoscop)

Reklama

Reklama