Děti na zakázku

"Poslání ženy je trochu vyšší, než názory dnešních děvčat", slyší od maminky slečna Kočí, "škoda, že není televize, to bysme jí viděli s bradavicí na nose." Silný konverzační základ, scény z ordinace s občas mírně násilnými výpůjčkami od krále komiků, ♫ slušná hudba s místy neujasněnou náladou. Komedie se zápletkou, odvíjející se od zásvětního naschválu a moderních proměn postavení ženy ... a dá-li pámbu, vyvedeme koloušky, kozí mlíko a zeleninu máme z Malešic. Výborná Zd.Baldová, kamera Jos.Střecha. (19.01.2013)

Skoro to vypadá, že Šléglovi po Jarčině profesoru zbyly peníze, tak se rozhodl s celým hereckým ansámblem točit ještě jeden film, ale jaksi nebyl čas a prostor na slušný scénář. Vznikl tedy zase jeden z pokusů dělat si legraci ze ženského hnutí. Nutno ale říci, že Gustav Nezval jako doktor Mandys dává nafoukané slečince v podání Hany Vítové docela slušné kapky, i když by jeden nevěřil, co se svým nadhledem a rozhledem zrovna na takové rozmazlené slečince vidí. Její závěrečné prozření a polepšení v cirkusových scénách je ovšem hodně přehnané. Průměrnou záležitost nezachrání ani sehraná komická dvojka Plachta-Pešek. (20.06.2009)

Není to žádná výjimečná komedie, spíš bych řekl tuctovka, zápletka průhledná od samého počátku. Vyniká výkon Jindřicha Plachty a Theodora Pištěka, zatímco Hana Vítová je taková nijaká, ale v té době takhle hrála. Díky G. Nezvalovi a jeho mentorování film připomíná mnohem zdařilejší komedii Jarčin profesor (opět s Pištěkem a dvojicí nešiků Plachta - Pešek). (05.01.2016)

Úsměvná, lehká oddechovka, která se nesnaží o nic jiného než pobavit vtípky na adresu kovaných feministek, a pak Plachtou a Peškem, kteří vytváří dokonale sehranou dvojku v dialozích i situační komice a strhávají na sebe většinu pozornosti, akočli zřejmě původně meli být "ti druzí" za Vítovou a Nezvalem. V rozehraných situacích, režii i vedení herců je cítit onen typicky "šléglovský" přístup k humoru a vůbec nevadí, že to jako celek nemá na vstup mezi zlatou klasiku předválečné české kinematografie. Ani po téměř pětasedmdesáti letech jsem se nenudil a nemám pocit ztraceného času. (08.03.2012)

Zdánlivě jednoduché zpracování i scénář, ale nebejt tehdy populární komické dvojice Plachta a Pešek (lepší než pozdější Plachta + S. Neumann), která se doopravdy osvědčila a která se už rok pře tímto filmem docela dobře uvedla ve dvou filmech a sice ve studentském snímku Jarčin profesor a v nenápadně podobných Armádních dvojčatech, později také v Cestě do hlubin študákovi duše (což si myslím že byl jejich jak herecký tak a umělecký vrchol, oněch let), tak nevím nevím jak by to dopadlo, ale film by byl určitě o poznání horší... To oni dva vlastně táhli děj celého filmu, alespoň v těch komických částech, tedy zejména v jejich dialozích a v nápadech. Zmatků a určitých nedorozumění se ale také nadělali dost, ale stejně vše podstatné se točilo právě kolem nich.. Jim dvoum ještě celkem zdařile sekundoval jak jinak než Theodor Pištěk (Václav Bezdětek). Gustav Nezval, Hana Vítová a Zdena Baldová, také nebyli špatní, ale přeci jenom zahrát uměli lépe, nějak mě připadalo že se hledali. Za film samotný tak dvě max. tři hvězdičky, navíc to bohužel není. Člověku se ani nechce věřit, že takový herci jako již zmínění dva hlavní představitelé hráli z dnešního pohledu v tak slabých filmech...Ovšem tenkrát to bylo úplně o něčem jiném, podobné a kolikrát ještě horší se tehdy úplně běžně točily, většina návštěvníků tehdejších kin si je přímo vyžadovala, a více než jiným, tak právě těmto dávala přednost pře nějakými filmy vážnějšího zaměření a vyšších uměleckých ambic. Ty oceňujeme a objevujeme s odstupem času až dnes..Za 2,5/5*. (14.01.2007)