Děti na zakázku

"Poslání ženy je trochu vyšší, než názory dnešních děvčat", slyší od maminky slečna Kočí, "škoda, že není televize, to bysme jí viděli s bradavicí na nose." Silný konverzační základ, scény z ordinace s občas mírně násilnými výpůjčkami od krále komiků, ♫ slušná hudba s místy neujasněnou náladou. Komedie se zápletkou, odvíjející se od zásvětního naschválu a moderních proměn postavení ženy ... a dá-li pámbu, vyvedeme koloušky, kozí mlíko a zeleninu máme z Malešic. Výborná Zd.Baldová, kamera Jos.Střecha. (19.01.2013)

Oddechová veselohra s příjemnými hereckými výkony, ale mimořádně slabým scénářem a velkou dávkou mentorování. Bojovnice za práva žen je mladým zubařem dovedena k pravému poslání ženy, vdát se a vychovávat děti. Situace se zkomplikuje, když se do sebe zahledí i jejich rodiče. Čeněk Šlégl vytvořil tři velmi podobné veselohry se stejným hereckým obsazením (Nezval, Vítová, Pištěk, Baldová, Pešek, Plachta). Přičemž Děti na zakázku představují prostřední článek mezi výrazně lepším Jarčiným profesorem a výrazně slabšími Armádními dvojčaty. Komické situace obstarává pro tyto komedie vytvořená dvojice Pešek-Plachta, nutno říct, že si jim to daří celkem dobře. Ale pak zjistíte, že film jen rozehrál jednu komickou situaci a že se s daným osazenstvem dalo udělat víc. (10.02.2004)

Tento veselý film lze zařadit k dalším rutinním obětinám rozvrácené a po každém novém soustu hladovějící distribuci. Herec Čeněk Šlégl se chopil nabízené příležitosti a poté, co přinesl vlastní námět a napsal i scénář, usedl ještě do režisérského křesla. Šléglova komedie se měla jmenovat spíše Děti na zapřenou, protože k nejzdařilejším částem filmu totiž patří scény, v nichž dva zubní technici, dokonale sehraní popletové, roztočí bláznivý kolotoč pokusů co nejlépe schovat chumel dětí. Povedení bratři to všechno podnikají jen proto, aby výhodně oženili ovdovělého pana lesního i jeho vytíženého nevlastního syna. V hlavních rolích se po předchozích úspěšných filmech suverénně uplatnili Jindřich Plachta, Ladislav Pešek, Hana Vítová, Zdenka Baldová, Gustav Nezval i Theodor Pištěk. A protože nic se nejí tak horké, byla prostřednictvím tohoto filmu udělena důkladná lekce také všem feministkám a emancipovaným ženám. Nejlépe bude tu osmičku lokalizovat. – Co to je lokalizovat osmičku? – To se vytrhají zuby kolem, aby se to nešířilo. (04.10.2008)

Zdánlivě jednoduché zpracování i scénář, ale nebejt tehdy populární komické dvojice Plachta a Pešek (lepší než pozdější Plachta + S. Neumann), která se doopravdy osvědčila a která se už rok pře tímto filmem docela dobře uvedla ve dvou filmech a sice ve studentském snímku Jarčin profesor a v nenápadně podobných Armádních dvojčatech, později také v Cestě do hlubin študákovi duše (což si myslím že byl jejich jak herecký tak a umělecký vrchol, oněch let), tak nevím nevím jak by to dopadlo, ale film by byl určitě o poznání horší... To oni dva vlastně táhli děj celého filmu, alespoň v těch komických částech, tedy zejména v jejich dialozích a v nápadech. Zmatků a určitých nedorozumění se ale také nadělali dost, ale stejně vše podstatné se točilo právě kolem nich.. Jim dvoum ještě celkem zdařile sekundoval jak jinak než Theodor Pištěk (Václav Bezdětek). Gustav Nezval, Hana Vítová a Zdena Baldová, také nebyli špatní, ale přeci jenom zahrát uměli lépe, nějak mě připadalo že se hledali. Za film samotný tak dvě max. tři hvězdičky, navíc to bohužel není. Člověku se ani nechce věřit, že takový herci jako již zmínění dva hlavní představitelé hráli z dnešního pohledu v tak slabých filmech...Ovšem tenkrát to bylo úplně o něčem jiném, podobné a kolikrát ještě horší se tehdy úplně běžně točily, většina návštěvníků tehdejších kin si je přímo vyžadovala, a více než jiným, tak právě těmto dávala přednost pře nějakými filmy vážnějšího zaměření a vyšších uměleckých ambic. Ty oceňujeme a objevujeme s odstupem času až dnes..Za 2,5/5*. (14.01.2007)

Skoro to vypadá, že Šléglovi po Jarčině profesoru zbyly peníze, tak se rozhodl s celým hereckým ansámblem točit ještě jeden film, ale jaksi nebyl čas a prostor na slušný scénář. Vznikl tedy zase jeden z pokusů dělat si legraci ze ženského hnutí. Nutno ale říci, že Gustav Nezval jako doktor Mandys dává nafoukané slečince v podání Hany Vítové docela slušné kapky, i když by jeden nevěřil, co se svým nadhledem a rozhledem zrovna na takové rozmazlené slečince vidí. Její závěrečné prozření a polepšení v cirkusových scénách je ovšem hodně přehnané. Průměrnou záležitost nezachrání ani sehraná komická dvojka Plachta-Pešek. (20.06.2009)