Režie:
Ladislav SmoljakHrají:
Jaroslav Weigel, Jan Kašpar, Ladislav Smoljak, Pavel Vondruška, Genadij Rumlena, Robert BártaObsahy(1)
Příčinu silné obliby blanické pověsti v Čechách vidí Cimrman hlavně v zeměpisné poloze naší vlasti. Shodně s Palackým byl si vědom toho, že " jsme tu v Evropě jako zrnko mezi dvěma mlýnskými kameny. Ze západu na nás naléhá imperialismus germánský a z východu nás drtí rozpínavost kolosu velkoruského. Není divu, že takto tísněný malý národ hledá sobě ochrany nadpřirozené, a i zázračné, neboť jedině zázrakem lze tu přežít." (oficiální text distributora)
(více)Recenze (199)
Jak asi tak můžou vypadat potíže v blanické kanceláři, ve které se přehodnocují varianty jestli do boje vyjet anebo ne? Zvlášť pokud se starej Václavák řídí podle hesla: "Nikdy nebylo tak hrozně, aby nemohlo být ještě hůř." Navíc naprosto dokonalé loutkové divadlo a rozřešení kdo vlastně může za tu prokletou severojižní magistrálu! Seminář i hra zcela perfektní. ()
Hra napsaná před Sametovou revolucí, ale uvedená až po ní. Jedna z nejlepších her. Podobně jako Švestka je zde alternace perfektně zvolená. Smoljak, Weigel, Kašpar, Vondruška, Rumlena... to je legendární. Sice jako Smila mám radši Petra Bruknera, ale Jan Kašpar je v této roli legendární svým způsobem. Opět záznam, na který se s chutí podívám. Stejně tak to platí i u hry samotné. ()
Kdo by neznal Divadlo Járy Cimrmana, skoro jako kdyby neznal u nás divadlo žádné. Tohle už stará česká klasika, kterou musí mít snad každý rád. Tvůrci Svěrák a Smoljak si tu střílí prakticky ze všeho inteligentním způsobem a vtáhnou tak diváka do děje dříve, než by stačil mrknout. Ač se jednotlivé díly liší kvalitou, vždycky je dobrá podívaná, co stojí za to. ()
"Sbohem děti že to bylo hezké? Kam se hrabou Lojzovy Staré pověsti české… " Hezká a vtipná ta satirická hra vzniklá těsně před listopadem 1989 (uvedena ale až po sametové revoluci) určitě je. Dobu svého původu přitom vskutku nezapře (viz třeba hláška "Čekáme na zprávy zvenčí a pokyny zhora…"). A seminář o Járu Cimrmanovi historikovi se mi snad líbil ještě víc (viz zejména pasáž o tom, že všechna důležitá historická data mají jednu společnou vlastnost a to sice nezapamatovatelnost.). A co si z této hry odnáším o naší mýtické hoře Blaník především? Nu přeci, že to byla noclehárna...:😃 ()
I když je Blaník možná trochu netradiční hra mezi ostatními, je o to originálnější a vtipnější. Moc se mi líbil úvodní seminář, kde myšlenka naplánování důležitých událostí není k zahození a mohlo by se na ni ještě zapracovat :D. Zároveň je fajn, že si člověk může osvěžit znalosti české historie, která se najednou nezdá býti tak šedá a nudná. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (8)
- Při psaní hry autoři již mysleli na Jana Kašpara a napsali pro něj roli Smila, který sedí za svým kamenem a nebylo přes něj vidět, že je Jan Kašpar na vozíku. Postava Smila však sama o sobě na vozíku není a jeho alternant Petr Brukner na vozíku být nemusel. Ani v semináři představitel Smila nevystoupí. (mnaucz)
- Na počátku 90. let krátce hrával postavu Smila i Andrej Krob, který dříve ze souboru kvůli svému kádrovému profilu odešel. V roce 1993 však zase divadlo z časových důvodu opustil. (mnaucz)
- Původní seminář vypadal jinak jak tvrdí Zdeněk Svěrák: „Blaník jsme napsali před revolucí, seminář až po. V semináři jsme měli některé věci, které bychom tam dříve nedali; třeba o perestrojce v Sovětském svazu nebo o totalitě. Na zkoušku se přišel podívat Andrej Krob a povídá: ,Kluci, tohle vám nesluší.‘ Vycítil, že to nepotřebujeme. A tak jsme to vyndali.“ (mnaucz)
Reklama