Kulový blesk

Radek99 mnohomluvně, PollyJean naopak příliš stručně, ale to není směroplatné, oba mají pravdu. Zřejmě i raroh má pravdu. Za sebe bych poznamenal, že když má Hrušínský co hrát, celý film jde o několik pater nahoru. Třeba v Rozpuštěném a vypuštěném zabírá značný prostor nepříliš zajímavou postavou a na filmu je to znát. Kdežto jeho Dr. Radosta je geniální figura. A Ježkovou-Jechovou ve dveřích viděti, záchvaty pokaždé míti. (10.03.2012)

Plnokrevný Smojakův režisérský debut byl a je stejně průrazným úspěchem scénáristického cimrmanovského dua Svěrák-Smoljak. Tato crazykomedie nepostrádá snad jedinou klávesu ze stupnic lidského citu a plnosti života. Zdánlivě recesistický podnik sestěhovávání i přestěhovávání potřebných jedinců, kteří by sami, vlastními silami, nebyli s to na uskutečnění svých bydlištních potřeb ani pomyslet, se mění logikou děje i vůlí svých tvůrců v podobenství o nadčasovém stavu mysli i ducha českého člověka. Odstíny svérázů i stereotypů, které nám představují hned úvodní sekvence ze schůzky všech účastníků akce Kulový blesk, jsou jedinečné, svérázné a pro postižení hlavních typů více či méně vyčerpávající. Svéráznou kategorií v této galerii je dr. Radosta v uchvacujícím podání Rudolfa Hrušínského II. Je jakousi nostalgií za zcela vymizelou kategorií prvorepublikových menedžrů, generálních a sekčních ředitelů, těch, kteří tvořili páteř jejího vzmachu v oáze kreativního podnikání dnes již legendárního baťovského typu. Jakkoliv v autorském i Hrušínského pojetí jsou obsaženy sebeironické a shazující prvky, pozitivní jádro tohoto jedinečného typu zůstává zachováno. Ti, kteří jsou postaveni do popředí v čele s operním bardem Bílkem a ostýchavým Abrhámovým psychologem Knotkem, jsou současně nositeli rušivých šumů-bezděčných mystifikací, které jednak popohánějí děj, jednak jsou zdrojem neustávajícího gejzíru nápaditých gagů-hlášek. Opilecká Knotkova mise je např. v mých očích korunována jedinečnou scénou rozhorlené Knotkovy choti v jadrném ztělesnění Daniely Kolářové stojící nad postelí, v níž svůj kocovinový sen právě dospal její choť; probuzen, vystrkuje z přikrývky pouze tu část hlavy, která mu umožňuje jedním vyděšeným okem sledovat oprávněné rozhorlení jeho něžnějšího druhého já, jež předchází nevyhnutelnou Knotkovu canossu kajícné pouti po domácnostech, jež oblažil svou tlampačovou opileckou bujarostí úspěšného svatebního svědka. Zdá se, že uplývající čas tyto výrazné rysy a prvky komedie úspěšně přesahující svou ultranormalizační dobovou determinantu dále zesiluje a prohlubuje. BLESK se tak také mění v kouzelné čidlo, které výrazně usnadňuje pochopení nejednoho duchovního zákoutí české polistopadové zkušenosti. (12.09.2007)

Některý filmy a obzvláště ty Smoljak+Svěrák (+Podskalský) se dají vidět furt a čím víckrát je vidíte, tím jsou lepší. Navíc s takovým hereckým ansámblem :) ~~~ "Vy si teď možná myslíte, že jsem byl nějaký proutník, ale to mělo všechno čistě umělecký a platonický ráz, pane Knotek. Anička... Ta měla na zadečku takovou velkou roztomilou pihu." (19.08.2015)

Smoljak, Svěrák na Hrad, pro nějaké vyznamenání, ale už! (teď mě ale tak napadá, že on je Klaus nemá moc rád, co?). Naprostý skvost mezi českými komediemi, o něco méně známý než Mareček či Vrchní, prchni (nezaslouženě)... Formální mimořádně vynalézavý (scény noční "zkušební směny" ,minutový záběr na piáno,podbarvený Mozartovým Donem Giovannim, symbolizující odchod starého Mistra,...), scénáristicky a komediálně vybroušený (ostatně, jako většina ostatních děl Cimrmanovců), z mnoha gagů vzpomeňme na "Už si dostal v osm do držky?", "SPINKAT! OKAMŽITĚ SPINKAT!", "Severín/Einstein podoba", či "Ke druhé koleji přijel osobní vlak". Celé je to zároveň něčím víc než samotnou komedií - o čemž svědčí například mimořádně milá postava Mistra Bílka, který hořkosladce bilancuje život či o něco méně vydařené téma "rozseklé" rodiny Tkadleců. Zbytek už ovšem srší vtipem v tom nejlepším slova smyslu - absurdní humor (Abrhám na svatbě důchodců) střídá komika situační, až ztřeštěná (Severín), všechny postavy jsou něčím zajímavé a směšné, zj. snad nejslavnější naturščik českého filmu Milada Ježková v roli paní Jachové. Tu byste ve skutečném životě prostě zabili. Další dva výkony hodné podtrhnutí - Smoljakův šílený Severín (podle mě jeho nejlepší role) a Hrušinského nelidsky schopný organizátor Kulového Blesku, dr. Radosta. Samozřejmě výborných výkonů je tu celá řada (obligátní Abrhám - zj. jeho opilecká kreace nezapomenutelná), najde se i pár slabších (třeba ta ženská na svatbě... jak ta mohla prolézt castingem, nepochopím nebo pan Tkadlec). Pro mě je Kulový Blesk jednou z nejlepších a nejkvalitnějších komedií, které u nás vznikli. 100% (25.06.2006)

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)