Kulový blesk

Největší akce v dějinách stěhování pod taktovkou dvou geniálních scénáristů Svěráka a Smoljaka je zdárným příkladem klasické české komedie. Navíc tolik českých hereckých es v jednom filmu, to se hned tak nevidí. Herecké partičce samozřejmě vévodí Rudolf Hrušínský, který jako obvykle strhává všechnu pozornost na svou osobu a celému filmu dominuje jeho brilantně zahraná postava doktora Radosty. Sled nesmrtelných hlášek, kultovních dialogů a celého konceptu dělají z Kulového blesku nesmrtelnou klasiku české kinematografie a rád se na ni znovu podívám. Já bych si prosím tu brazilskou kávu dal. [Přesná stopáž: 82 min] (21.08.2007)

Pro mne osobně jedna z nejlepších československých komedií všech dob... To propojení humoru s nostalgií, uvědoměním si své nicotnosti, pomíjivosti (dualita smrtelný člověk versus věčná Praha, nicotný člověk a jeho pokus zapsat se do historie šíleným pokusem o hromadnou dvanáctisměnu bytů, normalizovaná realita socialistického Československa, v níž se může schopný právník realizovat ne kariérním postupem, ale jen takovýmhle šíleným podnikem...), Mozartovou hudbou a pochybnostmi o smyslu svého konání (potažmo bytí - úžasný, kongeniální herecký výkon pana Abrháma, který v tomhle snímku zastupuje existenciální rozměr hledání smyslu vlastní existence) z Kulového blesku dělá velké nadčasové podobenství. Je jen málo takovýhle filmů, kde je člověku ve sladkém sirupu filmové komedie podáváno tolik hořkých životních pravd... (,,to je pěkná půdička...tady se mi to bude věšet...) Tenhle film je vyjádřením metafyzické obavy ze smrtelné podstaty člověka a jeho bláhové snaze překročit do věčnosti jakýmkoliv pomíjivým způsobem (přesvědčivě ztvárněný JUDr. Radosta v autentickém podání Rudolfa Hrušínského a jeho ,,metafyzický guru" legendární akademik zvládnuvší desetisměnu...). Věčná však zůstává pouze v běhu věků neměnná Praha, na jejíž metropolitní podstatě se šílená akce složitě organizované dvanáctisměny bytů sotvajak odrazila... (27.05.2007)

"Nezlobte se, že vás obtěžuju, ale já jsem si vzpomněla, že jsem se vás nezeptala, jestli mate sklep. Máte sklep?..." Komédia, ktorú som si po dlhých rokoch rád opäť pripomenul. Pamätám ešte z detstva a dostal som na to chuť. Zapôsobilo i pobavilo i po rokoch, čo tvorcovia pokojne môžu brať ako pochvalu. Komédie, ktoré kedysi Češi chrlili jednu za druhou dnes akosi nikto nevie (alebo nechce?) točiť. Po revolúcii zabodoval iba B. Polívka z Kurva hoši..., ale inak v tomto žánri akoby zdochol pes. Alebo sme sa my alebo doba, v ktorej žijeme tak zmenili? Štyri brazílske kávy. 80%. (15.02.2014)

Fantastická exkurze do surreálné bizarnosti normalizačního uvažování. Doktoři, inženýři, dělníci a staré báby se stěhují se svými mindráky z jednoho důlku do druhého ve dvanáctisměně organizované sociopatem, který se neustále schovává do válečných přirovnání. A v tom vším hemžení neustále překáží starý umělec, který ani moc neví, co se kolem něj vlastně děje.  Kulový blesk je mimo jiné zajímavý i na tu dobu ne úplně typickými dokumentárními postupy. Mnoho událostí sleduje z dálky, jakoby z pozice náhodného třetího pozorovatele. Kamera je často i v omezených prostorech malých bytů ruční a přizpůsobuje se hercům, takže ti ve svých postavách zase působí svébytně a životně. Etalonem nejen tohoto filmu, ale českého filmu obecně je scéna cvičného přesunu. Ta v sobě totiž má tu moji milovanou germanovskou pološílenou chaotičnost se spoustou komických detailů. To hledání světelných vypínačů po chodbách, prostorově matoucí střih nebo osvětlování scény projíždějícím výtahem je nejen na tehdejší dobu formální majstrštyk. Všiml jsem si, že Smoljak, stejně jako ve Vrchní, prchni, natáčí každou scénu skutečně tam, kam je zasazená a to i pokud je třeba jen předělová. Ječný se stěhuje na na Nusle, Severin bydlí na Babě, Jechová pod Karlovým mostem, Knotkovi na Malém náměstí, Opatrná u Nuselských schodů (poznáme dle toho, kde jí naloží) apod. Jakkoli jednotlivé scény prakticky nemají expozice a Praha v nich vystupuje jako takové chaotické mraveniště, tak domorodec pozná, že vždy se daná scéna odehrává na geograficky správném místě. Opatrná má skutečně svatbu na nuselské radnici, Severin s Radostou jedou k severinově vile od Ječného přes Vítězňák, Knotek se z půdy svého domu dívá na Prahu skutečně z toho úhlu, ze kterého by se od svého domu díval atd atd. Vlastně mě zajímá, zdali to tehdy v českém filmu bylo obvyklé a vycházelo to třeba z toho, že diváci byli na správné místopisné určení citliví, nebo je to vyloženě smoljakovské specifikum. (14.11.2018)

Rodina se dusí - Akce Kulový blesk je nevyhnutelná. Příběh několika rodin, co se chtějí přestěhovat a doktor Radosta ( Rudolf Hrušínský ) jim to umožní v jedné velkolepé " dvanácti směně " K příběhu je přidružen ironický vypravěčský hlas ve třetí osobě v podání Dr. Ládi Knotka ( Josef Abrhám ). Ve 35 minutě je v záběru sídliště Prosek v době, kdy tam ještě nestál obchodní dům, to je skoro unikátní záběr. Veselé i smutné příhody při stěhování dvanácti rodin ve scénáři Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka z pěknou pražskou atmosférou. (23.07.2010)