Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (více)VOD (4)
Obsahy(1)
S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (454)
Svěrák se Smoljakem si konečně troufli dost otevřeně promluvit o politický situaci v minulým režimu (sice až dva roky před revolucí, ale přece). Film plyne přesně v duchu jejich her i filmů, takže není žádný překvapení, že jim z toho vyšel zdánlivě do absurdity stylizovanej tragikomickej obrázek vlády komoušských dementů nad vším (a tedy i nad "kulturou") v naší zemi, na kterým se na ty dementy ukazuje prstem, ba celou rukou. A zdá se, že jim to prošlo. Stylizace do absurdna je ale opravdu jenom zdánlivá, protože tenhle film je ve skutečnosti hlavně realistickej. Ve svojí době všemocní hodnotitelé-povolovatelé-zakazovatelé čehokoli jsou totiž z dnešního pohledu extrémně komičtí sami o sobě. Ovšem tenkrát to vlastně moc legrace nebyla, spíš bezmoc. Ostatně obličeje protagonistů při střetu s těmi blbci o tom vypovídají dostatečně. ()
Kdo nezažil, možná ani neuvěří. Kdo zažil, snad se ani nezasměje. Hrůznost doby ve své ryzí nahotě. Natočit tenhle film před rokem 1989 a ještě ho protlačit do distribuce = hotový zázrak. Řada kin ho v té době nehrála, podobně jako filmy V.Chytilové ( Panelstory, Kalamita či Hra o jablko). Osobně mám nejraději...Vichr z hor. ()
"Proč má technickej personál zase lepší šatnu než my herci?" Divadlo Járy Cimrmana bylo pro mne vždy zárukou inteligentního humoru, přičemž kritika rakouského mocnářství vždy neomylně směřovala do aktuálního stavu společnosti. Tím samozřejmě vznikaly souboje s režimem, které tento snímek poměrně věrně zachycuje. Nicméně mi poněkud uniká, proč jsem měl za socialismu možnost tento snímek třikrát vidět v kině, když tady údajně byla tak ohromná cenzura. Vždyť tohle šťourání do systému si o uložení do trezoru přímo říkalo, ale cenzor si patrně zapomněl klíče doma. Důležité je však to, že, kdybych to neměl jako člen komise zakázané, tak bych se řehtal jako pominutý celý film. Ono totiž je čemu, ale kdo si neprožil všechny souvislosti, tak si mezi smíchem pohodlně najde chvíle k vydýchání. ()
Bezpochyby to nejdramatičtější co se kdy objevilo ve tvorbě Smoljak a Svěrák. Přestože mám od těchto pánů radši komedie i toto mě nesmírně zaujalo. Jediné co nechápu je rok natočení snímku. Nečekal jsem, že v roce 1987 může vzniknout něco co se vysmívá státním úředníkům pro kulturu (cenzorům). Vždyť film líčí skutečné potíže, které s těmito lidmi tato autorská dvojice měla. Není poněkud paradoxní, že komunističtí pohlaváři kteří vyčítali Divadlu Járy Cimrmana malou politickou angažovanost a téměř za každým protirakouským heslem viděli heslo protibolševické, tenhle snímek nestopli nebo alespoň neupravili? Že by měli strach z celkové oblíbenosti Svěráka a Smoljak a proto se neodvážili do jejich scénáře zasahovat? Možná, ale proč teda to neustále útočení na jejích hry? Opravdu zvláštní. 85% ()
Tenhle film v sobě skrývá dva. Jednak bezkonkurenční ukázky z divadelních her, při kterých se člověk mlátí smíchy, a pak hořkou pravdu o smutném osudu jednoho neagitačního divadla. A i když jsou karikatury (pokud se teda o karikatury jedná) soudruhů dostatečně odporné a smutné zároveň, i když se ukazuje, že si Svěrák a spol. umí ze sebe dělat srandu i v civilu, i když je děj líčený s nadhledem (peripetie s věčně se ztrácejícím ztraceným ramínkem), stejně mě to dostatečně neoslovilo a smích přecházel plynule v zívání. ()
Galerie (8)
Photo © Filmové studio Barrandov
![Nejistá sezóna - Z filmu - Jan Kašpar, Genadij Rumlena, Zdeněk Svěrák, Jan Hraběta, Petr Brukner, Jaroslav Weigel, Jaroslav Vozáb, Michal Weigel, Ladislav Smoljak, Bořivoj Penc, Miloň Čepelka](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/098/98012_4a95ad.jpg)
Zajímavosti (43)
- Hlášku: „A je po ptákách,“ kterou Ladislav Smoljak při představení „Němý Bobeš“ jakoby vymyslel, pronesl ve skutečnosti poprvé alternující Miloň Čepelka. (mnaucz)
- Petr Bouček (Petr Brukner) řekne Kydalovi (Ladislav Smoljak) poté, co udělá chybu v představení „Dobytí severního pólu“: „Vidíš a ty nás vždycky péruješ!“ Původně však bylo ve scénáři: „Vidíš a ty nás vždycky jebeš!“ (mnaucz)
- Ve filmu je scéna, ve které se při zkoušce Rybník (Zdeněk Svěrák) schová za troubu, a když ji Špaček (Jaroslav Weigel) otevře, tak na něj Rybník kouká a Špaček se lekne. Toto se ve skutečnosti stalo při několika představeních Miloni Čepelkovi, který Jaroslav Weigla v té době ve skutečnosti v roli Hlavsy alternoval. A také se to stalo při představení, nikoliv při zkoušce. „Poprvé jsem skoro neudržel smích, ale nějak jsem to zvládl. Když to pak dělali znovu, tak jsem to vydržel,“ vzpomíná Miloň Čepelka. (mnaucz)
Reklama