Počkáme si na smích
An Uncertain Season
Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (více)VOD (4)
Obsahy(1)
S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (454)
Tenhle film v sobě skrývá dva. Jednak bezkonkurenční ukázky z divadelních her, při kterých se člověk mlátí smíchy, a pak hořkou pravdu o smutném osudu jednoho neagitačního divadla. A i když jsou karikatury (pokud se teda o karikatury jedná) soudruhů dostatečně odporné a smutné zároveň, i když se ukazuje, že si Svěrák a spol. umí ze sebe dělat srandu i v civilu, i když je děj líčený s nadhledem (peripetie s věčně se ztrácejícím ztraceným ramínkem), stejně mě to dostatečně neoslovilo a smích přecházel plynule v zívání. ()
Nejvážnější (a možná nejlepší) film dnes už legendární autorské dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Velmi nostalgický a zvláštní posmutnělou náladou oplývající autorský film o autorském divadle, divadle tzv. malých forem, který přesto zdobí tak typický svěrákovsko-smoljakovský nadhled a smysl pro humor. Velmi příznačně oba tvůrci akcentují především řetězec absurdit, se kterými se amatérský divadelní soubor při své umělecké pouti setkává. Nejistá sezóna je vůbec zajímavý filmový tvar, něco mezi stylizovaným hraným dokumentem a celovečerním filmem vypovídajícím otevřeně o politické situaci v minulém režimu. Jeden z nejsilnějších dokumentů doby. Je tak trochu zázrak, že takovýhle film mohl v roce 1987 vůbec vzniknout. Tak takové to tehdy bylo... ()
Dokument. Krom cimrmanologů (včetně jejich pomvědů) hrajících zde sebe samé (srov. též příjmení Špaček nebo Melichar) vidím jen samé neznámé herce (včetně jistého Karla Kachyni) hrající šedivé lidi (z nichž zvláště hodná paní provozní je famózně autentická) v šedivém městě, šedivém sále, šedivých chodbách, šedivých kancelářích . Vypustil bych tu nudnou pasáž s těmi čísly. Zvedněte tu rukavici! ()
Už to tenkrát začínlo trochu jít - dělat si srandu z ředitelů umění, kultury a ideologie. Je moc dobře, že toho "Cimrmani" využili právě v tomo teprve vznikajícím uvolňovaní, kdy byli onoho posměchu a sarkasmu plní. Později by to už buď nevzniko, nebo nebo by to v retrospektivním ohlížení ztratilo ten správný říz. ()
Film o vzniku hry Posel z Liptákova. No neměli to s těmi komisemi lehké. Vysvětlovat, proč je tam studená Němka nebo proč jim po lokále běhá cikán s nožem v zádech. Můžeme tu vidět, jak vznikaly některé fóry. Třeba z pouhých přeřeků. Nebo jak se do hraní zapojuje první kulisák. "Tak já se podívám tady panu Daňkovi na ptáčka." :D ()
Galerie (8)
Zajímavosti (43)
- Někteří herci v Divadla Járy Cimrmana neměli ve filmu roli členů souboru. Václav Kotek si zahrál příslušníka VB, Bořivoj Penc na konci filmu opravuje na dvoře auto. (mnaucz)
- Danica Kozlová v dobové recenzi, otištěné 24. 2. 1988 ve Tvorbě, napsala: "Řekne-li se u nás v Čechách satira, většina čtenářů pod dojmem četných nepříliš zdařilých pokusů o ni přinejmenším zneklidní. Nejistá sezóna však tento pojem nepochybně rehabilituje, vrací pravý lesk jeho původnímu významu. Jen výjimečně - a to nejen v našem filmu - se můžeme setkat s tak skvělou satirou, která si bere na mušku takové jevy, jako jsou nesprávný výklad pojmu angažovanost a současnost uměleckého díla, formální a necitlivý přístup k problémům kultury, kvalifikace některých řídících pracovníků kulturní svéry, popřávání sluchu různým fámám atd. Zvláštní půvab zde získává i kontrast mezi závažností zesměšňovaných problémů a úsměvnou polohou satiry vzdávající se břitké útočnosti, která by nepochybně spolu s ústy geniálního Čecha J. Cimrmana tak ráda prohlásila: 'Opak je pravdou.'" (NIRO)
- Ve filmu sice Zdeněk Svěrák při premiéře „Vizionáře“ vrátí do textu cikána, který měl být nahrazen koňským hanlířem, ale ve skutečnosti se „cikán“ do textu představení natrvalo vrátil v roce 1984, tedy rok po ději filmu a 7 let po skutečné premiéře představení „Posel z Liptákova“. (mnaucz)
Související novinky
Letní filmová škola se blíží
Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, představí v sekci Ikona méně známou tvorbu i nejzásadnější snímky rakouského režiséra, držitele dvou… (více)
Reklama