Nejistá sezóna

Výtečný nápad postavit proti sobě humorné pasáže slavných cimrmanovských her a tížívé zákulisí plné fízlování, zákazů, příkazů, kontrol a buzerace, stejně jako napětí uvnitř divadelního souboru, je základem zdařilé hořké komedie. Která, ač je to k nevíře, vznikla v 1987! Některé situace dnes působí tak absurdně, že je těžké uvěřit, že se skutečně děly, o to víc, že jsou často odlehčeny typicky svěrákovským humorem, obohaceným občas o nějaký ten šrapnel. Je to zábava a současně z toho mrazí. Autorská dvojice Svěrák-Smoljak trochu jinak než obvykle, stále však na výbornou. (14.09.2013)

Je mi fuk, jestli je tohle film, dokument, vystříhaný záběry či co. Je to neskutečně vtipný "snímek" o který by rozhodně pro všechny cimrmanovské fandy byla škoda se ochudit. Jak to bývá, komedie je tu provázaná s vážnou linkou, jak to bývá, tak to funguje dokonale a jak už to u cimrmanů bývá, je to ohromná švanda. A ty střípky ze zákulisí prostě miluju. "Až půjdu přes Most Karla do Divadla Národa na Stěnu Čerta, uznám, že jste zvítězili. Ale bude to vítězství Pyrrhy." (03.03.2011)

Jeden z filmů, kterým bych klidně mohl dát plné hodnocení už před projekcí, a nic bych tím neriskoval. Miluju cimrmanovský humor, takže sledování komedie, ve které velká část byly právě nezapomenutelné divadelní scénky a zbytek byl vyplněn dialogy lidí, kteří s tímto humorem každodenně žijí, bylo opět ohromnou a neutuchající legrací.. (24.03.2012)

V roce 1987 vznikla celkem hořká komedie, která se satirickým podtextem líčí peripetie malého divadelního souboru, který si říká Divadlo starých forem, a jehož ústředními protagonisty jsou Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Přestože má divadlo úspěch u publika, má také současně neustále potíže s nadřízenými orgány tehdejšího totalitního režimu. Většinu absurdních situací, popisovaných ve filmu, tvůrci sami ve své divadelní praxi prožili. Možná v dobách totality to mohl být dobrý film, ale dnes už bohužel působí vyčpěle a výrazně ztratil na aktuálnosti. 40% (03.03.2009)

Tenhle film v sobě skrývá dva. Jednak bezkonkurenční ukázky z divadelních her, při kterých se člověk mlátí smíchy, a pak hořkou pravdu o smutném osudu jednoho neagitačního divadla. A i když jsou karikatury (pokud se teda o karikatury jedná) soudruhů dostatečně odporné a smutné zároveň, i když se ukazuje, že si Svěrák a spol. umí ze sebe dělat srandu i v civilu, i když je děj líčený s nadhledem (peripetie s věčně se ztrácejícím ztraceným ramínkem), stejně mě to dostatečně neoslovilo a smích přecházel plynule v zívání. (11.11.2011)