Počkáme si na smích
An Uncertain Season
Režie:
Ladislav SmoljakKamera:
Richard ValentaHudba:
Petr SkoumalHrají:
Zdeněk Svěrák, Ladislav Smoljak, Jaroslav Weigel, Jan Hraběta, Jaroslav Vozáb, Petr Brukner, Miloň Čepelka, Josef Vondráček, Jan Kašpar, Genadij Rumlena (více)Obsahy(1)
S humorem, satirickou příchutí i s nádechem nostalgie líčí tato hořká komedie peripetie malého divadelního souboru (Divadla starých forem), který má sice úspěch u publika, ale zároveň i stálé potíže s nadřízenými orgány. Zachycuje usídlování divadla na nové "štaci" v nevyhovujícím sále periferního kulturního domu, průběh zkoušek nové hry i její premiéru, ale také epizody ze zákulisí. Značný prostor tu mají ukázky z her repertoáru Divadla Járy Cimrmana (Němý Bobeš, Akt, Dlouhý, Široký a Krátkozraký, Dobytí Severního pólu, Cimrman v říši hudby, Vizionář), ačkoli tu jméno fiktivního slavného génia ani jednou nepadne. Film vychází ze skutečných situací, není v něm (kromě her) nic vymyšleného. Odehrává se celý v prostorách kulturního domu a jeho těsném okolí. Hlavném dějištěm je pak stísněné zákulisí, kam ovšem doléhají i ozvuky všedních starostí protagonistů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (456)
Ad: "Až si pan doktor zapálí, budeme pokračovat" ... to bude s největší pravděpodobností narážka na někdejšího člena souboru Františka Petišku (alias Vinanta), což byl v civilu obvodní lékař v Brandýse nad Labem. Podle všeho na něj platilo přísloví s kovářovou kobylou, neboť F.P. hodně kouřil, čímž si přivodil infarkt v sezóně 1978/79, ani to ho neodradilo od kouření, dostal další v prosinci 1980 a na ten zemřel (14.12.1980) . DJC ten den hostovalo v Břeclavi s Hospodou na Mýtince Jinak: nevím, o které sezóně film pojednává, ale víme, že když sídlilo DJC v Braníku, tak jim někdo namluvil, že tam bude školicí středisko a že tam vznikne několik učeben. Z filmu pamatuji scénu, kde je Smoljak nervózní a říká "proboha čti už!", pak jednou ovšem přijde pozdě, Svěrák mu to vytkne, i to že je moc péruje. A nebo ta paní, co jim vytýká tu studenou Němku.... Film začíná záběrem na ruch na Václavák a do toho už zní úryvek z Němého Bobše (s Bruknerem v hlavní roli), Hajného/Barona/Wassermana/Vodníka hrál Smoljak, ale odpovídající seminář četl Čepelka. Pak jedna možnost spatřit Hrabětu jako náčelníka v Pólu. Obsazení v DŠaK totožné jako v starším záznamu této hry. A k těm jménům postav (Kydal, Rybník....) - Jméno Straka pro Jaroslava Vozába nebylo vybráno náhodou, tuhle přezdívku už měl z divadla. Důkaz - hostování v Besedním domě v Brně 22.10.1982 s Lijavcem (Inspektor: Zdeněk Svěrák, Správcová: Jan Kašpar, Pihrt: Miloň Čepelka, Formánek: Jaroslav Vozáb, Mlynář: Václav Kotek) - úryvek z pokusu vytvořit na dané téma anekdotu - Jan Kašpar říká: "Mě tady zaujal kolega Vozáb- STRAKA, s tou košilatostí..." (Posel světla a další texty, na které se nedostalo) ()
Jedna sezona Divadla Jary Cimrmana - kolem 1985, protoze jde o premieru hry Posel z Liptakova. Nucene stehovani z divadla, proces schvalovani, zlaty prciny. Po shlednuti v cervenci 2010 jdu z 5 * na 4*. Vetsi cast filmu je divadelni hra Posel z Liptakova. Cely je to takovy nedotazeny, v podstate se neda odlisit predstaveni od reality, vsichni se porad chovaj stejne, civilne. Tam, kde to zacne bejt zajimavy z lidskyho/vztahovyho hlediska (Smoljakovo neprijeti na pohreb a preferovani televize pred divadlem) to vysumi do ztracena. Moc peknej zaver s panama z komise z ONV. ()
Tohle je tak chytrý film, že by to snad obyčejný smrtelník vymyslet nemohl. Dělají vtipy na vlastní vtipy a smějí se tomu jak se snaží být vtipní. ()
Komorní tichý protest proti bolševikovi a zároveň jeho geniální portrét. Járo Cimrmane, děkujeme! ()
Neuvěřitelný film o neuvěřitelné době. ()
Vyptávání, sledování, schvalování, šeptání... Až se divím, že celou tu dobu Cimrmani přežili a mohli vůbec jakž-takž fungovat. Smrtka v podání pana Svěráka mi přijde o krapet lepší, než z DVD v podobě pana Smoljaka. Zvlášť povedené jsou scény za oponou - "Já nemám kladivo!" ()
Komorní, pravdivé, odvážné. Poslední ryze filmová spolupráce dua Smoljak-Svěrák (nepočítám Smoljakovy herecké role ve Svěrákových pozdějších scénářích), jako tandem zde na filmu spolupracovali naposledy. A velmi důstojně. ()
Líbí se mi, že pánové dokázali ukázat i své tvůrčí rozpory a nejednotu názorů. ()
Krásné nahlédnutí pod pokličku Járy Cimrmana. Tento humor je prostě geniální a v dnešní době se mu bohužel nikdo nevyrovná. ()
Konečně v roce 1987 mohli Cimrmani zaútočit na režim jako na celek a ne pouze na jednotlivé typické postavičky (Vrchní prchni, Mareček apod.) a hned je z toho jeden z nejzajímavějších filmu 80.let. ()
Vysoce kvalitně zpracovaný výřez dějin nejrůznějších peripetií, kterými procházeli členové souboru DJC. Jediné, co mi vždycky kazilo dojem je násilné rozdělení úloh dvou hlavních představitelů. V článku, který Ladislav Smoljak uveřejnil o zhruba dvacet let později, píše že metody laskavý-přísný užili, aby děj víc plynul (a mj. že se vnitřně stále nesrovnal s tím, že ten los padl na něj). Podle mě to bylo zbytečné, protože nepřízní, se kterými se museli potýkat, bylo až až. ()
Tětiva, ne titěva! Stačilo by, kdyby tenhle film vznikl o dva tři roky dřív, a šup s ním do trezoru. Ale rok 1987 už zřejmě přál i dílům, která svojí otevřeností překvapila. Skvělý, unikátní kus o unikátním divadle, které by mělo být naší národní insignií spíš než pivo nebo semtex. Ve filmu, který má i velkou dokumentární hodnotu, byla širšímu publiku zpřístupněna celá hra Vizionář, jasná ironie znárodňování a výsměch kolektivizmu. Ironií je i to, že v roli výhružně mlčenlivého kulturního inkvizitora se objevil režisér několika trezorových filmů Karel Kachyňa. I na tom je krásně vidět, jak tehdejší skuteční inkvizitoři byli už úplně tumpachoví. ()
na tohle můžu koukat odnevidim donevidim....co slovo, to perla. Já tenhle "film" miluji. Je takový...normální, životní, smutnoveselý, ......je geniální! Jako Smoljak se Svěrákem a ostatními...někteří se nám již smějí z filmového nebe.... ()
Přes všechny cimrmanovské vtipy a scény jde o hodně hořký film, velice smutné, co se tehdy dělo a zcela jistě se děje i teď... Tak ... nashledanou... ()
Upřímě o sobě. ()
Při samotném představení jsem se pěkně nasmál, zbytek je však balast celkem o ničem. ()
Tento film je vlastně takový "dokument" pro všechny, kteří mají rádi Cimrmanovské hry a zajímá je, jak vznikaly. Protože bych se vsadil, že děj filmu je vlastně pravdivý popis z historie souboru než jen pár scének pro pobavení diváka. ()
Je zajímavé vidět okolnosti vzniku těch, pro mě nejlepších, divadelních představení. Bohužel jsem na tolik mlád, že mnohému nerozumím, protože jsem to jednoduše nazeažil. Každopádně si myslím, že je tu skvostně a zábavně se satirou vylíčen názor a pohled členů DJC. Prostě jde vidět, že i když kolem sebe tito pánové smích rozdávali, sami dost často důvod k radosti neměli. ()
Jak umně naroubovat nejlepší scénky z Cimrmana do celovečerního filmu, přidat k tomu něco z historie divadla a pod čarou se vysmát bolševikům... Ale je vidět, že cenzura už v roce ´87 opravdu lehce spala, pár let předtím by to těžko prošlo. Důležitý film. ()
Takhle nějak to vypadalo... aneb když se z hrnce výtečného humoru musí nabírat zatraceně hořkou forneflou. Přesto (právě proto) můj velice oblínený film. ()
Související novinky
Letní filmová škola se blíží
Letní filmová škola Uherské Hradiště, která se letos koná v termínu 26. července až 4. srpna, představí v sekci Ikona méně známou tvorbu i nejzásadnější snímky rakouského režiséra, držitele dvou… (více)