Vrchní, prchni!

Nezbývá mi, než si postesknout nad kvalitou dnešních českých komedií. Takhle by totiž měla vypadat skutečná komedie s kvalitním scénářem napěchovaným různými gagy. Škoda, že ty zlaté časy dvojice Svěrák+Smoljak jsou už pryč. Film Vrchní, prchni! má sice námět jednoduchý, ale originální a zábavný, a především se podařilo z jeho komiky vytěžit to nejlepší. ~(4,0★)~ (20.07.2019)

Tak si zas jednou pocvičím ňadra proti proudu. Nááádech - a hop do toho po hlavě! Film jsem viděla jako děcko a od té doby se mu vyhýbala - až do včerejšího večera. Koukla jsem na zdejší super hodnocení, řekla si, že duo Svěrák/Smoljak je přece osvědčené a mnou velmi oblíbené, tak proč to zase nezkusit, třeba už jsem do humoru "Vrchní, prchni!" dospěla. A ne, co mi vadilo jako malému odlitku, to jsem negativně vnímala i jako stará vyzobaná kukuřica. Už samotný Abrhámův charakter vyvolává pramálo sympatií: nenapravitelný děvkař, kterého alimenty drží ve fázi permanentní finanční nouze - a příležitost, konkrétně nenáviděný společenský oblek, z něj udělá zloděje, podvodníka, prostě ksindl, co se mi v reálném životě ekluje. Existují historické výjimky, třeba Robin Hood, tomu palce držet můžu. Daliboru Vránovi (a jemu podobným) ne, tomu můžu maximálně přát, aby si pořádně namlátil držku. Pár fórků mě přimělo k úsměvu, ale celkově je pro mě tenhle film nejslabším kouskem Svěráko-Smoljakovské spolupráce. Za sebe sem hvízdnu lehce znuzený průměr a počkám se třetím sledováním do důchodového věku, zda se mi žebříček hodnot neposune ve prospěch kurevníků a chmatáků. 51% (02.05.2011)

Navzdory predestinaci dobou svého vzniku natočil autorský tandem Ladislav Smoljak (režie) a Zdeněk Svěrák (scénář) nadčasovou a geniální tragikomedii, v níž zúročili většinu svých předností. Smoljakova nenápadná režijní práce (málokdo ho vnímá a oceňuje jako režiséra - neprávem) a hlavně scénář Zdeňka Svěráka (dle mého názoru nejlepší žijící český scénárista) postavený nejen na humorném nadhledu a vtipných replikách, ale i na věcech závažných (krize středního věku, vnitřní nesoulad ideálů a praktického života, nesnesitelná lehkost bytí ženatého donchuána...), jsou spjaty implicitně s estetikou divadla Járy Cimrmana - důraz na civilnost, nenápadnost, verbální charakter snímku, převažující optika mužského světa, nemluvě o provázanosti explicitní (herecky je obsazen téměř celý ansámbl). Všemu ovšem dominuje herecký výkon a vizáž Josefa Abrháma, na jeho charismatu a hereckém mistrovství stojí celá umně budovaná stavba filmu. A Abrhám je velký herec, pracuje s minimem výrazových prostředků, často hraje jen proxemicky, mimikou a gesty... Jeho mlčenlivý, zkroušený, jakoby vnitřně zlomený uhrančivý výraz doslova vystupuje nad rámec filmu... Nedílnou součástí snímku je i vynikající a koloritu filmu odpovídající hudební složka Jaroslava Uhlíře, jeho nostalgií prostoupený Severní vítr přesně koresponduje a dotváří tragikomické vyznění filmu (navíc již zlidověl stejně jako většina replik z pera Zdeňka Svěráka - ta koncentrace ,,hlášek" je skoro až neuvěřitelná). Za pozornost stojí jistě i hold němé grotesce vzdaný v závěru filmu - hromadná honička číšníků po kolonádě v Karlových Varech jako by z oka vypadla z nějaké taškařice němé éry...jen místo strážníků se tu honí číšníci... Umně krásný, vtipný i dojemný film, který možná odráží i cosi z typicky českého národního charakteru... (05.10.2007)

"A VY CHCETE CO?" - "POHLAVNÍ CHOROBY." - "NEMÁME, NEVEDEME." - "A NEVÍTE, KDE BYCH JE SEHNAL?" Můj zdaleka nejoblíbenější Svěrák, který má asi ze všech jeho scénářů největší švih a také nejlepší (Uhlířovu) hudbu, která mu dodává jak na spádu, tak na dojemnosti. Ve středu dění opět tradiční svěrákovský proutník, který je tu s odzbrojující drzostí stavěn do role frustrované oběti, která ale přitom doplácí jen na to, že si celý život užívala. Vynikající Abrhám, záplava hlášek a nezapomenutelná historka o praseti v žitě. Coby připomínka nedostatků českého pohostinství bude ten film aktuální vždycky. (19.01.2008)

Jedna z těch dnes již opravdu legendárních komedií. Důkaz toho, že z velmi jednoduchého příběhu se dokáže vytěžit maximum, aby byl divák spokojen a skvěle se bavil. Právě odsud víme pořádně jak vypadá Velorex, jak si dávat pozor na výběr šatů :-), hláška "Stěrače stírají, postřikovače stříkají" se cituje dodnes a písnička Severní vítr zlidověla u táboráků. Nestárnoucí klasika. (30.12.2005)