Like Rabbits
Režie:
Karel SmyczekKamera:
Viktor RůžičkaHudba:
Zdeněk JohnHrají:
Michal Dlouhý, Štěpán Kment, Vít Olmer, Zdeněk Svěrák, Jana Drbohlavová, Barbora Srncová, Oldřich Vlach, Jana Břežková, Zbyněk Honzík, Lubomír Kostelka (více)Obsahy(1)
Film Karla Smyczka podle scénáře Radka Johna a Ivo Pelanta je námětem velmi podobný o rok staršímu Smyczkovu filmu Jen si tak trochu písknout. Vypráví příběh odehrávající se v rekreační oblasti na Slapech, kde se dva rozdílní chlapci Petr a Michal po počáteční oboustranné nedůvěře stávají kamarády. Jejich vztah je konzultován nejen jejich rozdílnými povahami, ale i různými přístupy rodičů k jejich výchově. Negativní vliv civilizace se zde promítá do života dospělých i dětí, kteří hledají romantiku a odpočinek v rekreační oblasti, přesto se nedokážou oprostit od problémů maloměšťáctví. (rodo)
(více)Recenze (30)
Film pro mládež, kterému paradoxně nejvíc škodí dějová linka o mládeži. Zaprvé mi byli dětští hrdinové svým vztahem ke zvířatům silně nesympatičtí (ať už se jednalo o Michala Dlouhého a Štěpána Kmenta kuchající ryby zaživa nebo partu jejich rivalů mlátících pro nic za nic krysy golfovými holemi) a zadruhé mi bylo úplně jedno, jak dopadne jejich zápletka (jestli Dlouhý vyhraje sázku o vzduchovku). V pasážích o dospělých je snímek mnohem zajímavější, něco jako spojovací článek mezi Na samotě u lesa a Slavnostmi sněženek. Styl Karla Smyczka je samozřejmě o něco méně poetičtější než Jiřího Menzela, nicméně hned úvodní příjezd Zdeňka Svěráka spolu s pohodovým hudebním motivem Zdeňka Johna navnadí na komedii z prostředí chatové oblasti, která se ale nakonec nedostaví. Škoda, že takto nabušený herecký ansámbl nedostal prostor spíše v ní. ()
Velmi zřídka na našich obrazovkách objevující se film, který zaujme hned z několika důvodů: zajímavá postava Zdeňka Svěráka, která je velmi civilní. Dále poměrně otevřená kritika poměrů v dobách normalizace. Romantický pohled na život u přehrady očima kluků je v ostré konfrontaci s pohledem a problémy dospělých, úcta k životu a přírodě je v rozporu s pohledem lidí z města, kteří si hrabou jen na svém písečku. Kluci hráli docela pěkně, i když postava Michala Dlouhého mi příliš sympatická nebyla. Možná, kdyby byl film vysílán častěji, tak bych nehodnotil tak vysoko, ale (nejen) pro tu vzácnost dávám 4*. ()
Kraj okolo slapské přehrady patří mezi moje srdcovky. Mám velmi ráda tamnější přírodu a atmosféru. Jezdím se tam vyluftovat. Herci v dětských rolích mi přišli nesympatičtí. S dospělými herci to bylo jiné. Charaktery postav byly perfektně vyladěné. Závěrečnou scénu s rozebíráním hausboatu považuju za symbolickou. ()
Z volné trilogie tvůrčí spolupráce scénáristů Radka Johna a Ivo Pelanta a režiséra Karla Smyczka jsou dnes Jako zajíci nejméně známí - rozhodně však ne o nic horší. Vypráví o kamarádství dvou kluků s nádechem foglarovské romantiky, které je narozdíl od jiných filmů s motivem dětského přátelství přímo konfrontováno se světem dospělých. Těm tvůrci zcela přesně "nastavují zrcadlo". Nevyčítají, pouze poukazují. A nenechme se uchlácholit tím, že doba se po listopadu 89 změnila. Tedy přesněji řečeno: doba ano, ale lidské charaktery vůbec. Proto Jako zajíci bez problémů fungují i dnes. Navzdory prosluněné letní atmosféře je to celkově smutný film, přestože zdánlivě o téměř nic nejde. ()
Na dětský film je to pěkně drsné. Zabíjejí se tam myši golfovými holemi, připravuje se zabití králíka a prázdninová romantika se někam vytratila. Karel Smyczek se vykašlal na laskavou poetiku a natočil deziluzivní příběh o problémech života v chatařské oblasti. Závist, osobní zájmy, intrikaření, i prosté bodání do zad jsou běžná politika, a nikdo se nad nimi nepozastavuje. Docela se divím že mu to prošlo, protože tahle satira tehdejší společnosti není zjemněná ani nezbtným humorem, ani laskavými charaktery. ()
Galerie (13)
Photo © Mokép
Reklama