Krajina s nábytkem

9/10 - Nenápadné, ale výborné dílko, možná jedno z nejlepších v naší kinematografii 80. let. Herecký koncert pánů Javorského a Čepka. Po jeho zhlédnutí mě mrzí pouze jediná věc - že už se takové inteligentní, přemýšlivé filmy (a přitom "za pár korun") v současné době u nás nenatáčejí. "Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla..." (31.12.2018)

Já ten film prostě miluju a už fuckticky hooodně dlouho. Kyslík je tu prostě úžasný i když co si budeme dámy povídat nikdy to nebyl idol žen, ale jako kámoše nebo náhradního tatínka by byl prostě ideál. Je to pohlazení po duši i přes hodně dramatické chvíle a kdo to nikdy nezažil ten možná nepochopí. Za mě naprosto srdečných 95% (03.12.2022)

Zdeněk se rozhodl naprosto správně, i když ho to stálo spostu sil a nebylo to jednoduché. Nevím, jak mohla mít Eva tu drzost přijít si po čtyřech letech pro syna. Chápu, že Tomáška porodila, ale tím její veškere mateřské povinnosti skončily, protože se potom jako matka nechovala. Pila a fetovala. Po facce Zdeňka a malého opustila. Zdeněk s ní pak jednal velice slušně, sice ji vyhodil, ale slušně. Měl s ní vyrazit dveře, za to co udělala. Souhlasím s ostatními uživateli, že jeden neuvážený krok změní celý další budoucí život. Každý si v příběhu opravdu najde to své, co ho přitáhne. Je nenápadný a lidský. Yvetta Kornová jako mrcha byla velice přesvědčivá a role jí sedla jako ušitá. Režisér Karel Smyczek nejen, že film režíroval, ale také se vněm mihl. Byl ve scéně v samobsluze, když tam Zdeněk přinesl v tašce maličkého Tomáška. Na zádech měl krosničku s dítěm a něco si vybíral v regálu, kdyby jste ho náhodou nemohli poznat. (09.09.2009)

Tak já jsem si z filmu odnesl hlavní poučení, že se nevyplatí škudlit za gumičky, vždy je třeba nosit jich pár po kapsách pro všechny případy. Javorský hrál postavu téměř andělskou, která zátěžové situace vždy řešila na jedničku a nepropadala depresi, i když si svým (možná)morálním činem tak trochu zkazila život. Měl taky štěstí, že mu přáli i autoři scénáře, kdyby byli kapku krvelačnější, vyobrazili by tu malou kukačku jako sígra a né jako roztomilého rozumbradu, který zahřeje u srdíčka každou ženu a nejednoho muže. (10.10.2013)

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ (03.01.2013)