Krajina s nábytkem

Já ten film prostě miluju a už fuckticky hooodně dlouho. Kyslík je tu prostě úžasný i když co si budeme dámy povídat nikdy to nebyl idol žen, ale jako kámoše nebo náhradního tatínka by byl prostě ideál. Je to pohlazení po duši i přes hodně dramatické chvíle a kdo to nikdy nezažil ten možná nepochopí. Za mě naprosto srdečných 95% (03.12.2022)

Vladimír Javorský byl holt talent už od mladých let. Svou postavu bujarého mladíka a její přerod v zodpovědného otce utáhl bez mrknutí oka. Scénář není nijak nápaditý, měl jsem celou dobu pocit, že jsem to někde jinde už viděl, ale jako celek je to fajn film. I když mne nikdy tyhle typy filmů nepřitahovaly a znovu si to už asi nepustím, 80% dávám v klidu. (03.12.2014)

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ (03.01.2013)

Československý film, v němž se musí mladý, nepříliš průbojný student hudební konzervatoře Zdeněk Klouček v podání skvělého V. Javorského vypořádat s velmi nepříjemnou životní událostí. Během bezstarostného léta, kdy pracoval na brigádě jako poštovní doručovatel, se milostně sblíží s Evou (děsivě přesvědčivá Y. Kornová), která mu o několik měsíců později oznámí, že s ním čeká dítě. Překvapený Javorský se nové situaci postaví čelem a snaží se všemi způsoby jako nedostudovaný klavírista zabezpečit budoucí rodinu. Ve vztahu mladého hudebníka a neznámé dívky však nebude vše dle klasického rodinného scénáře, což začíná být patrné od okamžiku, kdy si mladá žena v pokročilém stupni těhotenství neohleduplně pozve na mejdan své přátele, nepřátelsky vyhlížejícího Sagiče a drzouna O. Vetchého. Vzhledem k nejen podivným mateřským pudům své partnerky, ale i k jiným zásadním nesrovnalostem, je ubohému V. Javorskému jasné, že dítě není jeho a při konfrontaci jeho amorální partnerka přizná vinu a bezohledně uteče. Hlavní hrdina ve výborném Smyczekově psychologickém dramatu nyní stojí před mimořádně závažnou volbou, kdy rozhoduje o osudu novorozence a o své vlastní seberealizaci. V roli výstředního malíře, jenž byl, jak se ukázalo, společným známým obou hlavních postav, a jehož malířský styl je obsažen v názvu dramatu, se představil P. Čepek. Dobráckého profesora hudby na konzervatoři ztvárnil v jednom ze svých několika hereckých představeních E. Schorm, známý režisér a významná osobnost československé kinematografie. Rodiče klavíristy s vysokou mírou zodpovědnosti zahráli E. Jegorov a M. Martínková a v malých rolích jeho studentských kamarádů se představili M. Suchánek a J. Langmajer. Za velmi působivý pokládám kontrast mezi počáteční mladíkovou letní idylkou a bezstarostností a nadcházející nutnosti řešení složité životní události. V závěru nadprůměrného snímku předvede záporná postava Eva naplno svůj nelidsky pokřivený charakter a neslýchanou drzost a právě tento moment u mě rozhoduje o udělení maximálního hodnocení. (08.04.2017)

Zdeněk se rozhodl naprosto správně, i když ho to stálo spostu sil a nebylo to jednoduché. Nevím, jak mohla mít Eva tu drzost přijít si po čtyřech letech pro syna. Chápu, že Tomáška porodila, ale tím její veškere mateřské povinnosti skončily, protože se potom jako matka nechovala. Pila a fetovala. Po facce Zdeňka a malého opustila. Zdeněk s ní pak jednal velice slušně, sice ji vyhodil, ale slušně. Měl s ní vyrazit dveře, za to co udělala. Souhlasím s ostatními uživateli, že jeden neuvážený krok změní celý další budoucí život. Každý si v příběhu opravdu najde to své, co ho přitáhne. Je nenápadný a lidský. Yvetta Kornová jako mrcha byla velice přesvědčivá a role jí sedla jako ušitá. Režisér Karel Smyczek nejen, že film režíroval, ale také se vněm mihl. Byl ve scéně v samobsluze, když tam Zdeněk přinesl v tašce maličkého Tomáška. Na zádech měl krosničku s dítěm a něco si vybíral v regálu, kdyby jste ho náhodou nemohli poznat. (09.09.2009)