Krajina s nábytkem

Normalizacia v bzvalom Ceskoslovensku sa v roku 1986 zdala byt nekonecna a doslova vsadepritomna. preto obcas vznikali komedie na odlahcenie ubijajucej normalizacnej reality ako Vesnicko Ma Strediskova Jiriho Menzela alebo filmy, ktore zobrazili neprijemnu normalizacnu pravdu {Prodavac Humoru}, tie vsak isli hned do trezoru. A tak reziser Karel Smyczek natocil len taku nudnu normalizacnu bachorku, ktora nic neriesi, len prazdne medziludske vztahy a prazdne tlachanie o medziludskych emociach. Petra Cepeka nemam rad. 20 % (31.03.2015)

60% — Motiv muže, který sám vychovává dítě poté, co mu ho nechala na krku jeho matka, která si pak pro něj po čase „přijde“ a chce ho zpět, vzdáleně připomíná americký film Kramerová versus Kramer. Tady je však tím mužem sotva dospělý mladík, trochu lehkovážný student vysoké školy, který zatím hledá sám sebe. Starost o dítě i setkání s podivínským malířem mu pomůže si to v hlavě trochu srovnat. Působivý film. (21.12.2016)

Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem...  I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká?  „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ (03.01.2013)

Tedy vůbec nechápu, jak může někdo Javorskýho alias Kyslíka obsadit do role lokálního plejboje - v podstatě si neumím představit nevhodnějšího představitele, než tohohle rachitika. Langmajer Bursík potěší, ne však už Míša Suchánek hrající na xylofon, ačkoliv jemu by to člověk věřil. Film je místy předvídatelný, ale má zajímavé momenty a pár silnějších zvratů. Nejlépe hraje Čepek, ale to se dá čekat. Hned po něm by to byl ten dětský herec v roli "syna" s celkem přirozeným projevem. A mihne se tady i kudrnáč Vetchý. (31.03.2015)

9/10 - Nenápadné, ale výborné dílko, možná jedno z nejlepších v naší kinematografii 80. let. Herecký koncert pánů Javorského a Čepka. Po jeho zhlédnutí mě mrzí pouze jediná věc - že už se takové inteligentní, přemýšlivé filmy (a přitom "za pár korun") v současné době u nás nenatáčejí. "Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla..." (31.12.2018)